Zkušenosti s odolnějšími stolními odrůdami - PIWI

Ja som sa snazil 3 roky pestovat moderne velkoplode "rezistenty" bez postreku. Prvy, druhy rok to celkom islo. Kym neboli plody tak to zvladali dobre. Prvu urodu ti najlepsi zvladli pomerne dobre (straty cca 20%). Dalsi rok bol vyrazne horsi. Preto som zacal striekat. Moji znamy pokracovali stale bez postrekov s odrodou Denal. Bol som prekvapeny, ze to pomerne dobre zvladala i ked straty neboli zanedbatelne. Tento rok Denal mucnatka komplet na 100% znicila vsetky bobule. Akiste pretazenie ma na tom tiez silnu vinu. Denal v odolnosti patril k tym najlepsim - velkoplodym.
Ale myslim, si, ze rokmi sa napadnutie zhorsuje, lebo choroba sa bez postrekov uz drzi na samotnej rastline a podari sa jej prezit aj zimu. 

Na základě mnoha zkušeností a chyb (bohužel i vlastních) jsem přesvědčen, že pěstovat moderní velkoplodé PIWI odrůdy bez postřiku je možné. Vyžaduje to ovšem splnění několika podmínek.

1 Poloha

Asi nejdůležitější podmínka, protože všechno ostatní lze změnit celkem snadno, polohu nejhůř (postavená drátěnka se špatně přemísťuje).

Poloha musí umožňovat dobré podmínky pro révu, tedy zejména oslunění a proudění vzduchu. Vysazovat révu ke zdi je z tohoto hlediska špatně, u zdi je slabší proudění vzduchu (nebo žádné) a pro padlí to bývá učiněný ráj. U révy platí pravidlo: "kam nechodí slunce a vítr, tam musí chemie". Nejvhodnější expozice je samozřejmě jižní, jihovýchodní je lepší než jihozápadní, a to kvůli rychlejšímu oschnutí listů po ránu.

2. Spon výsadby

Je to individuální podle konkrétního místa, ale učebnicové poučky pro moštovou révu tady neplatí. Na základě vlastních zkušeností doporučuji vzdálenost mezi řadami nejméně 2,5 m, ale radějí více. Úplně nejlepší je zcela samostatná řada. V horších letech (jako je letošní) je velký rozdíl mezi zdravotním stavem révy v samostatné řadě a v klasickém vinohradu, i když jsou vzdálenosti mezi řadami cca 3 m. Je třeba učinit maximum pro proudění vzduchu, aby se v keřích držela vlhkost co nejkratší dobu.

Se vzdáleností mezi keři je to stejné. Stolní PIWI odrůdy bývají většinou výrazně vzrůstnější než standardní moštové odrůdy, takže rozestupy pod metr nemohou dopadnout dobře. Doporučuji rozestupy 2 m a více. Pak jsou řady keřů vzdušné, dají se snadno udržovat (viz zelené práce níže).

3. Vedení, řez a zelené práce

Vedení, řez a zelené práce musí směřovat k tomu, aby keře zůstaly řídké a vzdušné, žádná neprůhledná stěna. To znamená v řadě jeden výhon po cca 15 cm nebo ještě řidší. Opět vše zaměřeno na co nejrychlejší osychání listů. Samozřejmostí jsou zelené práce spočívající v odstraňování zálistků, stačí od konce května do konce července, tak co dva týdny (tedy asi 5 x).. Podle zkušeností pěstitele a odrůdy případně odstranění listů v zóně plodnosti.

Tady právě výrazně pomůže větší vzdálenost mezi keři. Při větších vzdálenostech jsou zelené práce mnohem snazší než při metrových rozestupech.

4. Odrůda

Ohledně plísně problémy u PIWI odrůd nebývají. Jednak máme odrůdy s geny odolnosti, jednak za předpokladu splnění výše uvedených podmínek budou i standardní PIWI odrůdy plísni odolávat dobře, nejvýše budou někdy od srpna poškozeny listy, ale plodů se to nijak nedotkne.

Největším nebezpečím je padlí. Tady nejvíce pomůže dodržení výše uvedených podmínek. Ohledně rezistence stolních PIWI odrůd mi není nic známo, ale i tady se mi zdají být rozdíly mezi odrůdami velké. Tak např. u odrůd jako Zolotce (což není typická velkoplodá odrůda, nýbrž bezsemenná), Čarli, Rafinad jsem letos padlí nezaznamenal, ačkoliv se nenacházejí v samostaných řadách. Třeba Bažena umístěná mezi Čarlim a Rafinadem padlím zasažena byla.

Pokud se někdo chce před padlím pojistit ještě více, zvolí nejranější odrůdy, zrající počátkem srpna. Je známo, že od určité cukernatosti bobulí padlí bobule nepoškozuje, to nastává u nejranějších odrůd již v polovině července. Tyto odrůdy tak mohou snadno před napadení padlím "utéci".

Roni píše: "Ale myslim, si, ze rokmi sa napadnutie zhorsuje, lebo choroba sa bez postrekov uz drzi na samotnej rastline a podari sa jej prezit aj zimu."

S těmi roky to bude pravda, ale podle mne hlavně proto, že keře rostou stále více a udržet je ve vzdušném tvaru je stále obtížnější. Přežít zimu může padlí v případě, že nejsou tuhé mrazy, někde jsem četl, že hranice je -17. Při slabších mrazech ti, kteří chtějí být ekologičtí, ale ne dogmaticky, mohou při rašení révy použít postřik sírou, která zárodky padlí z minulého roku zlikviduje. Síra je přírodní prvek, která se v ovoci nijak neprojeví. Ekologické postřiky typu Cocana nebo různé výluky z kopřiv, přesliček apod. asi nemohou uškodit, možná i pomohou.

Závěr:

Výše uvedené "hraběcí" rady vypadají celkem jednoduše, ale bohužel se často nedodržují. Někdy z neznalosti (např. výsadba révy u zdi), někdy z lenosti ("odrbávání" zelených prací), někdy z velikáštví (příliš mnoho keřů na vymezené ploše). Stará česká přísloví "někdy méně je více", případně "kdo chce moc, nemá nic" mají svou platnost i v této oblasti.

Jistě může přijít mimořádně nepříznivý rok, kdy jistá chemie bude muset nastoupit, neřeším kroupy, blízkost zdrojů infekce atd., ale za běžných okolností by splnění výše uvedených podmínek mělo stačit k dosažení ekologické úrody.

Vinic na pergole:
Pokial je vinic na pergole rozumne strihany, tak vacsinou strapce visia dolu a nie su prepletene s listami... preto su dobre odvetrane. Pergola byva dobre prevetravana, lebo byva vysoko nad zemou 2.5m a viac.
Moja skusenost je, ze PIWI odrody su tu viac citlive na mucnatku strapcov ako na zvislej drotenke. Pravdepodobne je to tym, ze strapce na pergole su sice dobre prevetravane, ale chyba im slnko - su takmer celkom bez priameho slnka.
Ktovie ci im chyba to ziarenie samotne, alebo je to tym ze mokre strapce v tieni sa pomalsie susia a preto sa mucnatke lepsie dari.
Na druhej strane aj to priame slnko v dnesnej dobe je agresivne a poskodzuje bobule. Tym sa vyrazne skracuje napr. cas kolko vydrzia zrele strapce na koreni. To napr. vidim na Galachade, ktory po dozreti je velmi odolny vlhkemu pocasiu ale slnko sposobuje zhnednutie bobule - tym sa supka aj stensi a casom je celkom jemna a poskodia ju plesne / hniloba. Asi to je uslachtila plesen - cibeby:
galati.sk/index.php?page=2005/10/04

Ak som to pochopil tak teraz striekate, ale len BIO? alebo aj normanou chemiou?

Ja striekam 2. rok s BIO proti mucnatke, ale pomaha to aj proti perenospore.
Postreky ocividne funguju. Striekal som 4 krat, skoncil som s tym hned po zameknuti bobul skorsich odrod.
Po skonceni striekania mucnatka napadla listy vsetkych ale aj bobule oneskorenych odrod, to som vsak uz neriesil.

Deja

Odrůdu Deja (Talisman x Blestjaščij) vyšlechtili v Institutu v Novočerkassku, což samo o sobě je jistou zárukou kvality, protože tento institut (zřejmě podporovaný státem) nemusí z ekonomických důvodů "vypouštět" do světa každý rok desítky nových odrůd a taky to nedělá. Když už něco předvede, tak to nebývá "výbuch".

Deja je deklarována jako raná odrůda, zrání 115-125 dnů, tedy asi 10 dnů před Talismanem.Květ má být oboupohlavní, hrozny 600-800 g, bobule červené barvy 12-14 g, chuť se silným muškátem a vysoký cukr.

U mne tříletý keř, vloni jako obvykle několik bobulí, které potvrdily totožnost odrůdy. Letos už 4 hrozny, zatím ovšem pouze o 10-15 bobulích. Institut tedy asi má pravdu, že hrozny nebudou mít ohromující rozměry. Doufám, že se se starým dřevem hrozny dostanou alespoň na deklarovanou velikost. Možná to bylo květnovými mrazy. Velikost bobulí odpovídá, barva je spíše růžovočervená, ale každý rok je jiný. Chuť je skutečně muškátová, příjemná, ale muškát není zdaleka tak silný jako např. u Landyše. Odolnost vůči chorobám vypadá slušná, ani plíseň ani padlí se neprojevily.

Jedna výborná vlastnost nakonec. Deja dozrála někdy počátkem září. Ještě včera měly bobule stále stejnou konzistenci jako před měsícem, byly přiměřené chruplavé a šťavnaté. Třeba takový Landyš již má bobule prakticky rozpadlé (přirovnal bych to k moučnatění jablek), i když zraje později než Deja.

Další výbornou vlastností, je, že jsem na Deji nepozoroval poškození hmyzem.

Dukat

Odrůdu Dukat ((Podarok Zaporožju x Kubaň) x Agat Donskoj) vyšlechtil ukrajinský šlechtitel Andrej Karpušev. Patří k odrůdám středního zrání, deklarováno je 135 dnů, tedy asi týden po Talismanu. Má mít kulaté bobule hmotnosti 14-18 g, červenofialové barvy, harmonické chuti. Hrozny mají být středně husté 800-1500 g. Úrodnost má být vysoká, potřebuje normování úrody. Odolnost k chorobám 2-2,5, praskání plodů se nevyskytuje.

U mne tříletý keř. Letos přes nepříznivé podmínky zaplodil až moc hojně. Bohužel jsem nenormoval úrodu a ponechal na keři všechny plody, které vyrostly. Jak je vidět na snímku, na tříletý keř to je mnoho a keř je přetížen. Zřejmě z toho plyne opožděné zrání, které nastupuje až nyní, v polovině října. Jinak síla keře dotáhla bobule do uspokojivé velikosti. Chuť je skutečně harmonická, sladkokyselá, díky přetížení je kyselin stále dost, což je na druhou stranu osvěžující. Díky stálým dešťům (jen v první dekádě října 40 mm) se několika bobulím podařilo prasknout. Na konci září to ještě nebylo, takže praskání opravdu způsobily říjnové deště. Chorobami u mne zatím netrpí.

Dukat se zatím jeví jako solidní velkoplodá a velmi úrodná odrůda, která vhodně zapadá do období, kdy jsou už běžné odrůdy sklizeny nebo přezrálé. Příští rok se poučím a její přílišnou úrodnost omezím, tím by se mělo dosáhnout dřívější zrání a vělší plody, nelze každý rok počítat s tak teplou polovinou října. Nicméně i tak je zřejmě Haná (pokud oteplování nebude pokračovat) hranicí pro možnost pěstování této odrůdy. Do horších poloh bych s Dukatem nepočítal.

Pegas

Další odrůda Andreje Karpuševa z křížení Cezar x Dukat s příměsí pylu amurských odrůd. Před několika lety to byl hit východního vinařského světa.

Deklarována je velikost bobulí 15-25 g, hrozny do kilogramu, harmonická chuť, tmavě fialová až černá barva bobulí, doba zrání 130 - 135 dnů a vysoká odolnost chorobám a obecně nepříznivým povětrnostním vlivům (díky částečně amurskému původu).

U mne tříletý keř v zásadě potvrzuje deklarované parametry. Zatím nejslabší vlastností je velikost hroznů, které mají nanejvýš 20 bobulí. Ale na you tube jsem viděl jednoho ukrajinského pěstitele, který si na tutéž vlastnost stěžoval v roce 2017 a v roce 2018 se již chlubil krásnými hrozny. Tedy zřejmě to bude odrůdová vlastnost a se stářím keře se to bude zlepšovat. Alespoń v to doufám.

Bobule již skutečně přesahují spodní hranici deklarované hmotnosti, tedy jejich velikost je velmi slušná, "oči by jedly". Díky slabší násadě odrůda dozrála již koncem září, stále drží kvalitu bobulí na vysoké úrovni. Chuť je harmonická, příjemná, výrazně sladší než u otcovské odrůdy Dukat, ale to může být přetížením Dukatu (viz výše). Nemocemi extra netrpí, na rozdíl od Dukatu ani silný říjnový déšť nezpůsobil praskání bobulí. Hmyz bobule nevyhledává.

Pegas zatím vypadá velice nadějně. Pokud se zlepší velikost hroznů a ostatní vlastnosti vydrží, je zde podle mého názoru velmi kvalitní odrůda pro dobré polohy ke konzumaci koncem září a v říjnu. Takových odrůd není úplně mnoho.

Čornyj kristal

Odrůda Čornyj kristal (přeloženo černý křišťál, neplést s měkkosemennou odrůdou Čornyj chrustal) je další odrůdou ukrajinského šlechtitele Viktora Kaluhina z jeho oblíbené kombinace Talisman x Velika. V současnosti je tato odrůda jedním z největších hitů východních vinařů.

Deklarováno je rané zrání (120 dnů), tmavě modré oválné bobule 15-20 g, výborná sladká harmonická chuť, hrozny kolem kilogramu, dlouhá výdrž hroznů na keři.

Viděl jsem tuto odrůdu na mnoha snímcích na you tube, všichni oceňovali zejména rovnoměrnou velikost bobulí, jejich vzhled a výbornou chuť. Není proto divu, že jsem si ji objednal. V květnu 2017 došla sazenice. Byla ve velmi zbědovaném stavu a celý suchý rok 2017 bojovala o život. Dorostla kolem 30 cm a byl jsem rád, že přežila zimu 2017/2018. V roce 2018 už výhon dosáhl cca 1,5 m a asi metr réví vyzrál Stejně ale byl keř stále slabý.

V roce 2019 už keř nasadil 3 hrozny, ze zvědavosti jsem všechny ponechal. Mohu potvrdit vzhledové vlastnosti, na přiložených snímcích je vidět slušný hrozen (i když zatím pochopitelně nedosahuje deklarované velikosti) krásných bobulí. Ty byly skutečně velikostně velice vyrovnané (tzv. kalibrované) a jejich hmotnost byla jen nepatrně nižší než jsem očekával. Pro milovníky révy modré barvy bobulí (mezi něž patřím) pastva pro oči.

Proto jsem koncem srpna netrpělivě očekával onu výbornou chuť. Bohužel jsem se tak úplně nedočkal. Deklarovaná sladkost se nedostavila, i pouze tři hrozny zjevně způsobily přetížení keře, který sice bobule "dotáhl" do uspokojivé velikosti, ale na správnou chuť již nestačil. Cukry se dostavily až počátkem října a pak byla chuť slušná, harmonická, ale nic výjimečného. Je jasné, že byť je u mne keř této odrůdy formálně tříletý, z hlediska síly růstu zatím nedosahuje ani mnohých dvouletých (díky ztraceného prvního roku vývoje - viz výše).Na správnou chuť tedy bude třeba počkat, alespoń dlouhá výdrž bobulí na keři se potvrdila.

Chorobami Čornij kristal zatím netrpí. Růst je sice deklarován jako silný, to se dosud u mne zcela nepotvrdilo.

Po první plodnosti a za předpokladu potvrzení deklarovaných chuťových parametrů to zatím vypadá na výbornou modroplodou odrůdu. Uvidím dále.