Zkušenosti s odolnějšími stolními odrůdami - PIWI

Ake mate skusenosti s odrodami?:
1. Podarok Bratu (Talizman x Velika) od Kalugin-a

2. Everest (Talisman x K81) od Pavlovskij

3. Pegas(Cezar x Dukat) od Karpusev-a

ak viete aj zhodnotit odolnost praskaniu, hnilobe, vydrz na koreni po dozreti.
dakujem

V mých podmínkách se letos odolnost proti praskání dá hodnodit jen těžko, protože celá sezóna byla dosti vlhká, rostliny si na dostatek vody zvykly a přizpůsobily se mu. Praskání je nejčastější tehdy, když po dlouhém období sucha přijde déšť, to letos nebylo.

Dalším důvodem praskání bobulí je padlí, ale to je úplně jiný příběh.

Hniloba nastává zpravidla po poškození bobulí (nejčastěji hmyzem, dále třeba praskáním nebo kroupami). K poškození hmyzem může dojít klidně i v ochranných sáčcích, pokud hrozen sáčky vyplní a bobule se dotýkají stěn sáčku. Pak hmyz přes díry v sáčcích okrajové bobule stejně nabodne, ty začnou hnít a mohou hnilobou nakazit ostatní.

Ke konkrétním odrůdám:

Podarok bratu letos dozrál počátkem září, ještě v září jsme ho zkonzumovali. Snědli jsme jej dříve, než se mohlo stát nějaké hnití. Podle struktury a slupky bobule se ale domnívám, že na keři vydrží tak nejvýše měsíc.

Pegas dozrál koncem září a dojedl jsem jej dnes. Myslím, že na keři vydrží ve slušném stavu taky tak měsíc. Dnes byl ještě chruplavý, ale zdálo se mi, že destruktivní procesy v bobulích už začínají. Skladování jsem nezkoušel, ale nezdá se mi být u této odrůdy nadějné. Pegas nebyl vůbec poškozen hmyzem, i když to mohlo být tím, že hrozny byly zatím menší a stěn sáčků se prakticky nedotýkaly. Řekl bych ovšem, že spíše bude důvodem docela hrubá slupka bobulí (konzumaci nevadí), která hmyz neláká.

Everest se u mne vyskytuje rovněž, letos měl malou úrodu, díky padlí bobule brzy popraskaly. Viděl a chutnal jsem jej u Milaníka. Vloni u něj byly menší až střední hrozny nádherných a chutných bobulí (možná i 20 g), letos to tak slavné nebylo. Zraje docela raně. Nemyslím si, že by na keři vydržel moc dlouho, ale osobní zkušenost chybí.

Všechny výše uvedené odrůdy mají hodně šťavnatou dužninu. Takové dlouho na keři nevydrží. Vloni byla v tomto směru u mne rekordmanem odrůda Atos s daleko tužšími bobulemi. Atos vloni dozrál v druhé polovině července a ještě v polovině října byl velmi dobře konzumovatelný, jen cukry přibyly. Tedy výdrž na keři 3 měsíce. Letos ovšem úřadovalo padlí a bylo zle. Také velmi dlouho vydrží odrůda Lancelot. Vloni dozrál v polovině září a ještě v polovině listopadu měly zbývající bobule na keři výbornou chuť a konzistenci. Další takovou odrůdou je Upruhij (tužší modré podlouhlé bobule). Dozrává (vloni i letos) kolem poloviny srpna, vloni vydržel dlouho a také letos jsou bobule stále ve slušném stavu.

Mariša

Mariša je další odrůdou šlechtitele Anatolije Bačinského, která byla šlechtěna za účelem zvýšené mrazuodolnosti. Je z křížení Podarok Zaporožju x Kišmiš zimostojkij, podle Bačinského z řízků držených 24 hodiny v mražáku při teplotě -28 vyrašilo 60 % oček.. Já mu věřím, i když zkoušet to nebudu (ledaže by skutečně přišel takový mráz). Jako bonus získala odrůda výbornou skladovatelnost, asi před týdnem ukázal Bačinskij Marišu na you tube a tvrdil, že skladovatelností může nahradit Moldovu.

Jaké má mít Mariša další vlastnosti? Hmotnost bobulí byla původně deklarována na 8-10 g, před týdnem už ovšem Bačinskij hovořil o 6-7 g. To mohu potvrdit (viz přiložený snímek), možná to ale bude ještě lepší. Květ je ženský, ale opylení má být výborné. Hrozny 500-1200 g, zrání střední, tak 135 dnů (rozhodně před Moldovou). Bobule mají docela tuhou dužninu, což je předpoklad pro dobrou skladovatelnost. Cukernatost 18-20%, kyseliny nízké. Harmonická chuť. Velmi vysoká úrodnost (2-3 hrozny na výhon), nutno normovat úrodu. Velmi dobré vyzrávání výhonů, odolnost proti chorobám 3-3,5.

U mne dvouletý keř, který letos poprvé zaplodil. Normálně bych o této odrůdě ještě nepsal, ale z důvodu serióznosti autora a výjimečných vlastností odrůdy činím výjimku. Jek je vidět na snímcích, realita zcela potvrzuje deklarované vlastnosti. Úrodnost je skutečně hodně vysoká, na nijak extra silné sazenici již druhým rokem bylo 5 hroznů, i když zatím menších. Hmotnost bobule odpovídá, rovněž jejich chuť. Také pevnost bobulí napovídá, že by mohly být skladovatelné do příštího roku. To ale teprve musím vyzkoušet. Už jsem chtěl Marišu o víkendu sklidit (stejně jako další odrůdy určené ke skladování), ale když jsem viděl předpověď počasí do konce října, nechám to na listopad.

Ked Atos vydrzi 3 mesiace, to je skvele.

Mucnatka na Atose a Evereste tento rok bola silna preto, ze su v tom vinohrade, ktory ste nestriekali?...ci su viac citlive?

U odrody Podarok bratu vas zaujalo, ze maju malo semien?...uvadzaju 2ks semien.

Atos i Everest byly v té části vinohradu, kde se mi nepodařilo udělat pořádně zelené práce a kde bylo postižení padlím největší. Jinak s Everestem zatím nemám takové zkušenosti, ale u Atosu si myslím, že k padlí nadměrně náchylný není. Bohužel jsem ale u Atosu asi našel jinou špatnou vlastnost - slabou nebo vůbec žádnou plodnost ze zásobních oček po vymrznutí základních výhonů. Stalo se mi to už podruhé (2017 a letos). Chce to ale ještě zkoušet.

U odrůdy Podarok bratu se přiznám, že si na množství semen v bobulích už nepamatuji.

K odrode Everest vlani, keď bol u mňa Mevik, tak bobule mali v priemere do 20 a viac gramov a najväčšie strapce v priemere 1 kg. To sú aj údaje, ktoré sú deklarované pre danú odrodu. V tomto roku nebola taká úroda vďaka mne. Na jar som bol odcestovaný a keď som sa vrátil, vinič bol po teplých dňoch vypučaný a ja som už nechcel striekať Sulkou, aby som ho nespálil. V tomto roku bol na jar veľký tlak roztočov na niektorých kroch. Medzi nimi aj Everest. Rastliny boli silne napadnuté, tak na nich bola slabá úroda. Kvôly tomuto začínam používať Sulku aj pred zimou. Čo sa týka výdrže bobúľ, mávam ich až do prvých mrazov. Nepraskajú, nehnijú a chuť sa zlepšuje. Ohľadom chorôb je na tom Everest výborne. Vďaka týmto dobrým vlastnostiam mám vysadených z tejto odrody viacej sadeníc. 

U mna tento rok tiez jeden ker Alexa co bol extremne napadnuty roztocmi, mal slabu urodu.
Ja som to roztocom nedaval za vinu, ak si dobre pamatam aj nasada kvetov bola slaba, opelenie bolo dobre... no mozno ze to tie roztoce ovplyvnia nasadu, lebo tam boli hned od zaciatku vyvoja listov.
Paradoxne priamo na tomto kre som na jar nasadil draveho roztoca - ucinok zatial cca ziadny.

Chariton (Talisman x Pamjati Negrulja)

Sezóna rychle končí, zbývá obrat hrozny několika posledních odrůd, zejména určených k uskladnění. Ještě bych se ale chtěl vrátit k jedné prakticky neznámé odrůdě, a to i na východě. Jde o odrůdu Chariton ukrajinského šlechtitele Andronova. Ten je na východě už téměř zapomenut, protože jeho odrůdy byly po počátečním velkém očekávání (vyvolaném zejména Andronovem) často shledány jako "šlechtitelský brak" (citát z jednoho ruského fóra). Pamětníci si možná ještě vzpomenou na jeho odrůdy ne tak dávno nabízené Slovplantem (Deva Marija, Uljana, Melitopolskij černyj atd.). Kde jim je konec, Slovplant již má z jeho odrůd na nabídce pouze muškátovou Marusju a spíše moštový Zavet.

V Polsku ve městě Lubin (polsko-německá hranice, asi 100 km od Liberce) žije velmi známý pěstitel a prodejce sazenic východních odrůd stolní révy Krzystof Olifirowicz (více než 200 odrůd). Každý rok dělá rankingy odrůd podle barev slupky (světlé, růžové a tmavé) a zaujalo mne, že mezi růžovými se v letech 2016 i 2017 umístila pro mne dosud zcela neznámá odrůda Andronova Chariton. Podíval jsem se na její popis detailněji a když jsem zjistil, že umístění odrůdy v rankingu není jen marketing (cena sazenice od polského pěstitele byla hodně nízká - konkrétní raději nebudu uvádět), tak jsem si na podzim 2017 jednu sazenici koupil. A nelituji, jednak na základě zkušeností polského pěstitele (Chariton byl první mezi růžovými odrůdami i v roce 2018), jednak na základě první plodnosti v mém vinohradu.

Dále budu uvádět zejména informace z Polska, posléze i vlastní zkušenosti. Tedy odrůda má bobule tmavě červenofialové barvy (zřejmě podle roku, já bych je řadil spíše do tmavých než růžových). Velikost bobulí je deklarována na 10-12 g, v Polsku ovšem i 18 g. Hmotnost hroznů má být kolem 700 g, v Polsku jsem viděl na obrázku skoro 2 kg. Chuť bobulí je příjemná harmonická, s lehkým muškátem. Zraje na úrovni Talismanu nebo lehce po něm, chvíli vydrží na keři, je možno ji sklízet mezi posledními. Má sice ženský typ květu, ale opyluje se výborně. Na prvním snímku je ukázka Charitonu v Polsku.Chorobami netrpí, roste silně.

U mne, jak výše uvedeno, první malá úroda. Hrozen proto ještě není deklarované velikosti, ale bobule již ano (viz další snímky). Lze očekávat, že další roky se jak hrozny tak bobule ještě zvětší.  Potvrzuji výbornou chuť plodů se slabým muškátem. Bobule jsou chrupkavé, asi příští roky vyzkouším i skladování. Právě v době zrání a snad i v možnosti skladování spatřuji největší výhodu této odrůdy. Sklízel jsem letos v polovině října a bobule byly stále ve skvělém stavu, na rozdíl od mnoha jiných raně středních odrůd. Na základě svého pozorování i zkušeností z Polska považuji odrůdu Chariton za cenný příspěvek pro teplé polohy, kvalitních odrůd pro polovinu října a pozdější dobu není vůbec mnoho. Hmyzem nebyl příliš napadán.

Zatím to vypadá, že i autor "šlechtitelského braku" se může někdy trefit do černého. Pro mne je Chariton jedním z objevů obtížné sezóny 2019. Doufám, že Chariton v mém vinohradu bude v příštích letech podobný Charitonu v Polsku.

Ma niekto skusenost s odrodami Alvika a Tornado od Kalugina?
Obe vyzeraju velmi podobne, krasne obrovske bobule a strapce.
Na UA forach pisu o probleme u Alviky:
Bobule slabsie drzia na stopke a pri manipulacii sa odtrhnu (hlavne u predajcov)

Dufam, ze to nie je problem pri beznom zahradkarskom zaobchadzani, alebo transporte.

Naopak Kalugin u Tornada ukazoval ako silne drzia bobule na stopke.
Tornado je novsia odroda, ma ju uz niekto?
 

Pokud je mi známo, tak odrůdu Tornado představil širokému obecenstvu Kaluhin teprve vloni (představený keř vypadal jako tříletý). Tedy zkušenosti s její plodností zatím prakticky nejsou. U mne je slabší jednoletá sazenice, uvidíme, zda příští rok bude nějaká ukázka plodů, spíše nikoliv.

To Alvika je trošku starší. Obrovské bobule jsem viděl opakovaně, ale trošku bych oponoval obřím střapcům. Co jsem viděl ukázky, tak moc velké (počtem bobulí) nebyly. Samozřejmě při bobulích kolem 25 g stačí 40 bobulí na kilogram. Jinak mám tříletý keř Alviky, letos poprvé zaplodil. Přesně podle výše uvedené informace vydal větší množství menších hroznů (do 20 bobulí). Bobule se solidně zvětšovaly, při začátku vybarvování je ovšem skolilo padlí a všechny popraskaly. Po takové první skoroplodnosti je brzy dělat závěry, ale zdá se, že odolnost k padlí nebude patřit k jejím silným stránkám, protože všechny keře jiných odrůd v bezprostředním okolí (stejně ošetřované či spíše neošetřované) dopadly lépe. Příští rok si na to budu muset dát pozor. Růst je bujný, výhony silné, prostě předpoklady pro ohromné plody by byly.