Citát z předchozího příspěvku: "Komu z nás by se nelíbilo mít doma odrůdy, které netrápí plísně ani padlí? Kdo by za tuto odolnost vyměnil velikost bobulí? Myslím, že skoro všichni."
Ano, to zřejmě platí pro většinu pěstitelů ve vztahu k doma konzumovaným produktům. Ale pěstitelé jsou hodně malá menšina. Pak je tady drtivá většina - člověk spotřebitel. A ten se v případech nákupu (nejen) ovoce hodně často (myslím, že většinou) nechová jako homo sapiens. Lidem s panelákovým způsobem myšlení takové věci nevysvětlíte. Pod pojmem "lidi s panelákovým způsobem myšlení" míním rovněž obyvatele rodinných domků na vesnici, kteří už totálně ztratili vztak k zemědělství, nejčastěji to jsou bývalí obyvatelé paneláků, kteří si pořídili domek na vsi blízko města, používají jej jako noclehárnu a v nejlepším případě posekají trávník. Dejte takovému člověku na výběr, chemicky ošetřovaný (aby se množství chemie vešlo do norem) nádherný hrozen s dvacetigramovými bobulemi a hrozen zcela rezistentní odrůdy s pětigramovými bobulemi.
Přesně pro takové spotřebitele pěstují stolní révu velkopěstitelé a přesně pro tyto velkopěstitele šlechtí jimi požadované odrůdy šlechtitelé. My malopěstitelé bychom asi šlechtitele neuživili.
Krásně to ilustruje jedna reportáž od polského ovocnáře. Nádherné moderní sady jabloní plné krásných plodů. Vedle domu pak malá zahrada s ovocnými stromy. Na dotaz redaktora, proč pěstuje ovoce v zahradě, když má tak krásné ovoce v sadech, odpovídá ovocnář: "To přece jím já a má rodina, to není určeno na trh."
Proto buďme realisté, nevyčítejme šlechtitelům, že se chtějí uživit, a buďme rádi, že se jim někdy podaří něco pořádného vytvořit. A pokud je cílem nějakého šlechtitele hlavně (nebo alespoň také) nějaká kladná pěstitelská vlastnost (odolnost chorobám, mrazu), pomozme mu tím, že od něj budeme kupovat jeho odrůdy. Já třeba budu pro sebe a svou rodinu pěstovat také odrůdy Bačinského, opravdu jsem řízky koupil přímo od něj.