Zahrada bez chemie - tipy a triky

je dobře, že se jejich výskyt mapuje, ale podléhajín stejné damagogii, jako je tomu u mnoha jiných látek . Prostě je to laciné téma pro nevzdělavatelné novináře  a následně masírované laiky.  Pokud nebudete měkčené PVC stříhat na jemné proužky a polykat tyto pravidelně s běžnou potravou, nebezpečí je  iluzorní.

Pro měkčení PVC se dnes používají ftaláty s vysokou molekulovou hmotností anebo s alkoholy majícími kruhovou strukturu.  Jsou vysoce nerozpustné ve vodě. To v způsobuje jejich nízký efekt na biologické struktury. Výjimku tvoří diisononylftalát, u kterého byla dokázána hepatokarcinogenita pro hlodavce.

Výluh z folie zakopané pod rajčata a jejich vstřebání do rostliny je hluboce pod hranicí měřitelnosti a tedy i měřitelné toxicity. Opravdu není třeba se čeho bát.

Znalost fyzikálních a fyzikálně-chemických vlastností ftalátů je nezbytná pro
pochopení jejich chování a osudu v životním prostředí. Běžné, komerční vyráběné ftaláty jsou olejovité kapaliny nažloutlé barvy. Většina z nich má bod tání nižší než –25 °C. Bod varu ftalátů se pohybuje mezi 230 až 486 °C. Rozpustnost ve vodě je extrémně důležitá vlastnost, která ovlivňuje biodegradační a bioakumulační potenciál, toxicitu pro organismy žijící ve vodním prostředí i environmentální distribuci látky

Ukázalo se, že ftaláty a meziprodukty odbourávání jsou rozkládány mnoha bakteriálními kmeny v půdě, říční a mořské vodě, sedimentech a vodních nádržích. Zástupci mikroorganismů z obou aerobních a některých
anaerobních prostředí zahrnují G+ a G- bakterie a aktinomycety. Ve většině příípadů jsou ftaláty degradovány smíšenými mikrobiálními populacemi, typicky přítomnými v prostředí. Nejrychleji dochází k rozkladu v intervalu teplot 30 -45 st celsia (desítky dní!), v přírodě - v půdě a vodách moří a řek panují většinou menší teploty, ale přes to je rozklad významný.
Výsledky laboratorních testů - simulace v půdních bioreaktorech z poslední doby vedou k závěru, že ftaláty jsou skoro kompletně bioodbouratelné. Studie naznačují, že degradace u ftalátů s nižší molekulovou hmotností (DMP, DEP, DBP, BBP) probíhá rychle, typicky překračuje 90% degradačního procesu. Většina vyšších ftalátů vykazujetéž 9stejný stupeň degradace za násobky času potřebných u ftalátů s nízkou molekulovou hmotností. Biodegradace se výrazně zpomaluje při teplotě okolo 5 °C. Bylo demonstrováno, že ftaláty jsou také za anaerobních podmínek rozložitelné. Závislost degradace na teplotě v prostředích bez přístupu kyslíku je více zjevná než v aerobních podmínkách.

 Navzdory jejich nezpochybnitelně prokázané rozložitelnosti jsou ftaláty rozšířené v řekách a mořích, i když ve velmi nízkých koncentracích. Tato skutečnost vede ke názoru že existuje rovnováha mezi kontinuálním příjmem ve vodním prostředí a jejich odbourávání. Tj. že se jich vyrobilo tolik, že i přes mohutné odbourávání jejich přísun zajišťuje prokazatelnou přítomnost. Nicméně padla dogmata o "věčné molekule " a podobně. Wikipedia je fajn, mám ji rád, rád ji čtu, ale je to OTEVŘENÁ encyklopedie,  bývá proto občas  zatížena velkou chybou, nebo bývá účelově zneužívána tvůrci obecných názorů.

Alí, děkuji za reakci a obsáhlé vysvětlení. Musím říct, že je radost s vámi diskutovat (i když občas tak docela nesouhlasím), protože svůj názor opíráte o fakta a ne o domněnky a dohady. Aspoň se něco dovím z oboru, o kterém toho moc nevím.

Takže mám na vás další otázky. Výše píšete "mohou s trochu smůly alergika, nebo astmatika přizabít" - že obojího přibývá, o tom asi není sporu. Souvisí to podle vás s větším používáním chemie v moderní době? Nebo máte jiné vysvětlení?

Další otázka: píšete (nejen vy, je to často uváděný názor): "hluboce pod hranicí měřitelnosti a tedy i měřitelné toxicity" - zde o ftalátech, jindy se to píše o jiné látce, ale vždycky o jedné určité. Tak se ptám: zkoumal někdo, jak působí nahromadění mnoha různých látek, z nichž každá sama o sobě je v množství pod hranicí toxicity? K jakým reakcím mezi nimi může dojít? Jistě nepůsobí každá izolovaně, nebo snad ano? Hanča

Děkuji za reakci Hančo, s Vámi se také fajn diskutuje. Ač nejsem vyznavačem života "bez chemie", vyznávám názor, že každý má nárok dělat to co chce, s chemií, či bez chemie. Nemám rád jen fanatické názory opřené pouze o emoce.
Alergici - to je velmi zajímavé téma, které by vystačilo na neuvěřitelnou dobu.
Proč je jich víc- na to je mnoho názorů, různě se přelévá podíl těch aktuálně nejrespektovanějších hypotéz. Abychom ale mohli odpovědět na tuto otázku musíme jít trochu do historie naší imunity ve smyslu lidského druhu. Alergická odpověď je přemrštěnou odpovědí organismu na vnější podmět. Zajímavé je, že euroamerická populace, u které je asi nejlépe zmapován výskyt alergií a jejímiž jsme příslušníky je výsledkem silných selekčních tlaků morových epidemií, které opakovaně masakrovaly středověkou populaci. Žádná nemoc (infekční) ale není nikdy zcela smrtící pro celou populaci, vždy se najdou jedinci, kteří nemoci odolají a jsou k ní odolní. Výsledkem morových ran je mimo jiné i specifické rozložení krevních skupin v Evropě (A – 40až 42%,B – 15 až18 % AB – 6až9 % 0 – 28až32 %). Předpokládá se, že selekční tlak sice pomohl naším prapředkům přežít morové rány a jiné pandemie, ale zároveň vytvořil populaci s vyšší imunitní odpovědí a specifickým tzv. receptorovým systémem na povrchu buněk. Tyto receptory jsou různé a umožňují aby se na buňku vázaly různé vnitřní působky, látky, které přenášejí chemickou cestou informaci, jiné receptory na které se mohou vázat jak protilátky imunitního systému, tak i látky protilátky přitahující. Tyto receptory jsou ale i „pozvánkou“ pro různé původce infekčních onemocnění. Je to úžasné, jaký to má dopad v praxi – například specifické receptorové vybavení na povrchu buněk dává středoevropanovi několikanásobně vyšší odolnost proti infekci AIDS ve srovnání s Afričanem a na severu Evropy existují i lidé, kteří se HIV nenakazí, i kdyby dělali cokoli. Zároveň ale specifická reaktivita imunitního systému průměrného evropana zvyšuje nejspíš jeho sílu reakce na alergeny. Omlouvám se případnému odborníkovi za extrémně zjednodušený výklad.
Takže popsali jsme si rozdané karty, dalším tématem jsou přímé příčiny- velmi populární a jednoduché je vše připisovat znečistěnému prostředí. Kouzelné je, že žijeme v mnohonásobně čistším prostředí, než před dvaceti, nebo dokonce čtyřiceti lety. Kde je tedy problém?
Je na to opět několik odpovědí, ale osobně jsem přesvědčen, že za výsledek je zodpovědný jejich mix.
Jednak si musíme uvědomit, že neléčené alergie mohou vést k astmatu, těžké astma zabíjí Dnes se nedělí alergie na sezónní a trvalou, alergická rýmy a astma nejsou chápána jako izolovaná onemocnění, ale vše je chápáno jako různě těžké projevy tzv. chronického persistujícího zánětu, jde o nepochybně prokázaný fakt) V minulosti nechtěli lékaři po škole pracovat jako dětští pneukologové, protože skoro nikdo neměl sílu vidět pravidelně umírající děti – astmatiky. Dnes, díky moderní léčbě je jednotlivé úmrtí dětského astmatika zaznamenáno celou odbornou veřejností. Proč to píši? Mnoho dospělých jsou dnes léčenými alergiky, kteří by se v minulosti nedožili dospělosti a tedy i dětí, a nyní své dispozice přenáší dál. Navíc prakticky zmizela kojenecká a dětská úmrtnost ve srovnání s minulostí, ale i rozvojovým světem, přežívají tedy i „slabší jedinci“, kteří zmenšují odolnost druhu. Před příchodem antibiotik alergika, nebo astmatika nejčastěji zabila infekce dýchacího systému.
To by ale nestačilo- velká část odborné veřejnosti se dnes kloní k tzv. hygienické teorii, tedy- budete –li sledovat děti, které vyrostly „na hnoji“ v zemědělském prostředí, budou mít i dnes menší výskyt alergií.(nejsou –li potomky rodičů s alergickou dispozicí). Vysvětluje se to tím, že tito jedinci se sice setkávají od dětství s alergeny v podobě chlupů, srstí, roztočů, pylů, ale setkávají se s nimi přirozeně, postupně, a imunitní systém, který je dynamický a stále se mění s nimi pracuje a adaptuje se na ně. Naproti tomu městský styl života vede k životu v nepřirozeném prostředí – směs alergenů je zcela odlišná, s některými se člověk setká mnohem později, než dítě klasického venkova, často náhle ve velké dávce v době, kdy má venkovan svůj imunitní systém třeba i roky adaptován. Navíc jsou hospodyňky denně bombardovány vymýváním mozků, že vše má být „hygienicky čisté“, nejlépe za použití desinfekčních prostředků, které takřka vždy obsahují ty nejtvrdší alergeny, jaké známe. Osobně považuji reklamy na ultračistou domácnost za trestuhodnou aktivitu, která má jediný pozitivní efekt, tj. zisky výrobců.
Dalším faktorem je Hančo i fakt, že naši předci měli velmi jednoduchou až jednotvárnou stravu, na kterou byl organismus zvyklý. Dnes jíme mnoho chutných věcí, obsahující potencionální alergeny, na které není populace adaptována – exotická ovoce, mořské plody, atypické plodiny...
Nicméně i v typických národních kuchyních se objevují specifické alergeny, tvořící pro určitou populaci její bejčastější potravinovou alergii. U nás je to například alergie na kravské mléko, v Asii je to alergie na rýži (!), u národů konzumujících hodně ryb je to potravinová alergie na rybí bílkovinu...
Další hodně a vášnivě diskutovanou kapitolou je podle některých autorů očkovací mánie, která ovládla v posledních desetiletích civilizované země. Očkování dětí je jistě účelné u nemocí, které decimovaly dětskou populaci, ale přidávání dalších a dalších vakcinací, často i u onemocnění, která mají i v miliónových populacích minimální smrtnost možná vítají pediatři, ale většina imunologů je k této mánii velmi rezervovaná a například u malých alergiků často doporučují provést jen nejzákladnější očkování a u malých těžkých alergiků někdy doporučí očkování i zcela odložit. Plošné a mnohonásobné očkování je některými předními imunolgy považované za jeden z faktorů, které mají významný podíl na tom, že v civilizovaných zemích je prokázáno více alergiků.
Tak a namíchejme koktejl příčin..
Add. cizorodé chemikálie. A jejich kumulace. S lidským organismem je to podobné, jako spřírodou a její schopností odbourávat ftaláty. Jen velmi málo látek se kumuluje a neodbourává, navíc jsou v malých koncentracích neškodné. Musíme si uvědomit, že mnohem větší vliv na naše zdraví má skladba naší stravy z hlediska skladby, než otázka, zda obsahují ve stopovém množství tu či onu chemikálii..

Díky za obsáhlé vysvětlení a moc zajímavé názory. Zvlášť to o "hygienické čistotě", to bych určitě podepsala. A pak taky o očkování.

Abych se vrátila k tématu diskuze: dneska jsme snědli zbývající květy z hokkaid, v těstíčku jsou opravdu moc dobré. Hanča

Hančo, sem s otázkami! Jedlé plevely: je jich spousta, ale uvádím jen ty oblíbené: bršlice kozí noha, kopřivy na špenát apod., žabinec ptačinec syrový do salátu (chutná trochu jako hráškové lusky), tamtéž i listy pampelišek, květy fialek.

Dle mých zkušeností lze bez zalévání pěstovat každou zeleninu (já zahradu nezalévám vůbec, jen čerstvé výsadby), mulč stačí. Jen u těch hodně vlhkomilných (tykvovité) se vyplatí pohrát si s umístěním - třeba do dolíku, udělat terasu či protisvah ap. U jiných zase hodně záleží, kdy zasejete, zasadíte, aby se využila jarní vláha (špenát, salát, hrách, mák, mrkev, petržel, cibule, ředkvičky) - čím dřív, tím líp. Špenát obvykle seju už pozdě na podzim, mrkev a petržel někdy taky.

Se slimáky vlastně ani moc nebojuju - nijak zvlášť mi neškodí. Tím nezaléváním se jejich výskyt možná trochu omezí, ale zase se schovávají v mulči, takže to nejspíš vyjde nastejno. Jediné, co dělám, je, že jim vyrábím zákrmné kupky ze zahradního odpadu (zeleninové listy ap.), a když si pod ně přes den zalezou, odnesu je i s kupkou na vzdálený kompost. (Není u sousedova plotu, ale na hranici divočiny, u rybníka - tam ať si slimáci dělají, co chtějí - ostatně v kompostu bydlí ježek a několik slepýšů, takže nemají moc dlouhou naději na přežití.) Dle zkušeností slimáci žerou jen hodně mladé a slabé rostliny (a slabé mohou být například i z přehnojení - řídká pletiva) - u sazenic to řeším o něco delším předpěstováním, mladé tykve ap. se dají dočasně ochránit uříznutou pet-lahví (odšpuntovanou), ze salátů pěstuju nejvíc velmi otužilý Plzeňský kamenáč (vřele doporučuju, chutná výborně), který vysévám či vysazuji velice brzy, to jsou slimáci ještě zalezlí, a jak se salát trochu rozroste, už si ho nevšímají. Červenolisté saláty jim taky moc nechutnají. Trochu problém bývá u letních výsevů salátu a kedluben - tam toho prostě vyseju víc a ono vždycky něco zbyde - a když je zrovna nějak moc vlhko a slimáci se hemží, mladé rostlinky chráním petkami.

Vytrvalé zeleniny (i když většinou krátkodobě): merlík všedobr, cibule sečka, pažitka, kadeřávek, barborka (ta je sice po většinu roku odporně hořká, ale v zimě a na jaře je docela dobře jedlá, zvlášť když nic jiného zeleného na zahradě není. Navíc v dubnu hezky kvete.) + zmíněné jedlé plevely. Natrefila jsem i na údajně vytrvalou roketu (botanický druh ze středomoří) - je chuťově vynikající, jakoby oříšková, ale jestli skutečně vydrží naši zimu, to se teprve uvidí. Jinak obvykle mi celkem dobře přezimuje i podzimní várka špenátu, polníček, klasická roketa setá, mangold a samozřejmě petrželka a zimní pórek, hodně vydrží i zmíněný Plzeňský kamenáč z podzimního výsevu (loňskou tuhou zimu mi přezimoval). Posledně jmenované sice nejsou vytrvalé, ale zato jsou docela dobře samovysévací (snad až na ten pórek). Za pozornost stojí i zahradní lebeda (taktéž letnička - ale jakmile ji jednou vysejete, už se jí nezbavíte) - pěstuju v purpurové variantě mezi kytkama - pastva pro oko - skoro třímetrová, celá temně rudá - zvlášť s rudbekiemi, měsíčkem a rmenem barvířským vypadá úžasně.  Snad si z toho něco vyberete, zdraví Lenka

Vidím, že jsem se dobře zeptala na ty slimáky, vaše odpověď je pro mě velkou inspirací od začátku do konce, a to s tou petlahví je super nápad.

Můžu se zeptat, co děláte s červenou lebedou? Dá se jíst i syrová? Představa červeného špenátu je pro mě totiž dost nezvyklá!

Už vím, jaký salát budu pěstovat příští rok, doufám, že semínka budou k sehnání (katalog na jaro bývá až v novém roce? zatím jsem našla jen starý na letošní rok). Díky, Hanča

Červená lebeda: mladé lístky se dají jíst i syrové - spíš se hodí do kombinovaného salátu. Jinak ji používám stejně jako špenát nebo mangold, na polévku, do zapékaných jídel ap., ale pravda je, že pekelně barví na růžovo - samotné lístky po tepelné úpravě červené nezůstanou, ale brambory, těstoviny nebo sýr či smetana, které s ní přišly při vaření do styku, jsou jásavě růžové (moje děti z toho ale většinou mají radost). Ona chuťově je spíš něco mezi špenátem a červenou řepou - mám dojem, že obsahují i stejné barvivo, i když s jistotou to nevím. Pokud by vám ta barva a chuť neseděla, existuje i v zelené variantě. 

Katalog pro další rok se na gengelovských stránkách objevuje až v lednu, tak vydržte. Zdraví Lenka

Nevzdychejte... Jestli hájíte přemýšlení nad tím, kam kterou rostlinu dát, máte můj souhlas. Promyšlené umístění plodin nebo kvítek udělá opravdu hodně. Například já jsem umístil sukulenty přímo na břeh rybníka. Reakce si nepřejte slyšet, ovšem nikdo z reagujících starousedlíků nevěděl, že ta část zahrady je vysušená kořeny olší a v létě je tam úpal od 12,00 do 20,00

Tak určitě je to zajímavý nápad, jak se jim tam daří ajak dlouho tam rostou?

Mám dvě zahrady, jednu malou u domu, okrasnou a velkou odloučenou, ovocnozeleninovou.Tady doma mám asi 50ti letou jabloň- solitér-L.Lambourne.Za 30let jsem nestříkala, hnojivo má tak z trávníku který hnojím max.3x do roka(slepičák, vápno) a z mulče.Brebery mi seberou sýkorky, krmím je nadbytečnýma ořechama i v létě a je to nádherný pozorovat je jak i s mladejma obírají mšice a podobnou žoužel.Jabka jsou krásný, vydrží skoro až do prosince, pokud je nesníme.Na druhé zahradě se snažím o to samé.Ale musím přiznat, že letos mě vytáčeli mravenci, tak jsem nevydržela a trochu tý chemie jsem přece jen použila.

Můj táta pěstoval broskve jen jako fanatik-amatér.Tenkrát kadeřavost nebyla tolik jako teď.Táta měl stranou pět stromků, které nestříkal, bral z nich pecky, sázel a ty semenáčky očkoval zase očkama z těch neošetřovaných.Chtěl si dokázat, že získají jakousi odolnost.Máme ještě dva z těch stromků.Rodí, nesříkám a kadeřavost je nerozhodí.Nejsou napadené tolik, rychleji se vzpamatují.Ale jeden život na takový pokusy nestačí.Je to asi kacířský názor, myslím si, že některé ty rostliny prostě těmi postřiky a zbytečným hnojením prostě rozmazlujeme, geneticky zchoulostiví.

Ale chápu, že ve velkovýrobě to jinak nejde.To by se asi neuživil ani pěstitel ani nezahrádkářská část populace.