Pes a bouřka

Souhlasím s příspěvkem. Máte naprostou pravdu. Je to tak, jak tu píšete. Mám dva psy Zlaťky. Pes se bouřky nebojí a klidně spí pod stromem, o Silvestra to s ním ani nehne a fenka se může zbláznit, když v dálce zahřmí a nebo letí vrtulník. O Silvestru ani nemluvím. Štěně jsem vychovávala tak, že jsem mu každý týden před čumákem bouchala papírové pytlíky a vždycky jsem se o ten roztržený pytlík s ním prala. Pak jsem ho pochválila a dala odměnu. Parkrát jsem s ním byla na střelnici. S fenkou jsem si takto nehrála, předpokládala jsem, že se naučí od staršího psa. Její matka se také bála bouřky a střelby, ale to jsem se dozvěděla až, když jsem si pro štěně přijela a měla zaplacenou zálohu v eurech :-(.  Snažím se s ní procházet po zahradě když zahřmí, nebo přelétávají letadla. Chodíme na cvičák, kde cvičitelé používají startovací pistole. Zpravu se bála, teď už na ně nereaguje, protože vidí u ostatních psů, že je jim to jedno. Postupně se budu snažit ji převychovat a věřím, že se mi zadaří. Pokud se bojí majitel a přehnaně reaguje zavíráním oken u bouřky a zalejzá do peřin před blesky, tak se podle toho chová i pes a nebo štěně to odkouká od své matky, která byla takto vychována. Vlastní zkušenosti. Moji psi (Belgičáci a NO)se nikdy bouřky nebáli, až na tuto poslední fenku Zlaťáka. Je to můj 10. pes, tak si myslím, že nějaké zkušenosti s chovem už mám :-).

co se týká bouřky i těch zdravotních problémů - v prvé řadě, pes bouřku chápe jako nebezpečí a potřebuje se ukrýt do bezpečí - je to přeci domestikované zvíře - tedy do bezpečí člověka.Jak ho naučit se nebát - zde je rada velice ošemetná - mohu jen sdělit svou zkušenost, ale ne návod.Měla jsem bišonku-fenku, která od maličkého štěňátka se nikdy bouřky, světlic,ohňostrojů ani petard nebála, mohlo to okolo ni lítat a bouchat, jí to bylo jedno-hluchá nebyla.Tato fenka později naučila mého dalšího psa - kolii s tím, že ten když je nějaké takové pozdvižení hlásí nám to štěkotem a chce, aby jsme se šli dívat a na toto hromobití štěká.Stará fenka už není a mladá se to ještě stačila od ní naučit. Co ovšem dělám, před bouřkou chodím na krátké vycházky - tak do začátku hřmění, psy nejsou na vodítku - ovšem to je zase věc výcviku, ale i to, že mají ve mě absolutní důvěru - a to je u mnoha majitelů psů veliký problém.Musí se od štěňátka už při přinesení domů.Je to velké plus při výcviku, ale i procházkách, jízdě autem, na ulici atd.Moji psi jezdí i na jezdících schodech a ve všech dopravních prostředcích včetně lodi.

Myslím si, že výchovou psa to nebude. Máme dva psy - mámu se synem. Máma se bouřky nebojí, ale nesnáší déšť. Její synek miluje déšť v kožichu, ale při prvním zahřmění se psychicky sesype.

Jsem poněkud tvrdošíjná - a co děláte, když se ten pes-syn bojí? Utěšujete ho? Nebo mu ten strach striktně zakážete? Proč si vlastně myslíte, že výchovou to není? Jak jsem psala, pes vycítí z pánova chování velice, velice moc. O tom my, lidé, nemáme ani páru. Pes postřehne nepatrné gesto, odstín hlasu, pohyb očí, jejich výraz, změnu pachu potu a já nevím co ještě. Lidé psům a potažmo zvířatům přisuzují lidské city, ale tak to skutečně není. Konkrétně pes je potomek vlka, je to smečkové zvíře, které buď smečku vede, nebo je podřízený. Pokud pes zůstane doma sám, cítí to možná jako zradu, možná jako že se něčím provinil, jako že ho opustila JEHO smečka. Co z toho a do jaké míry je pravda, můžeme jen spekulovat. Samec se bude vždycky snažit dostat na vedoucí místo, nebo pokud možno alespoň postoupit o nějakou tu příčku výš. Snad proto všechna ta nevysvětlitelná napadení členů rodiny psem, který je přece tákový mazel, který by mouše neublížil! Tak to je a nikdo s tím nic nenadělá. Rozhodně je jistě přínosné poučit se ze zkušeností Rudolfa Desenského, který podle mého názoru psům skutečně rozumí a ví, proč se v té které situaci pes chová tak či onak. Proč by mu jinak lidé vodili psy, nebo se s ním radili, jak napravil jejich zkaženou výchovu.  Klidně mě ukamenujte, ale za svým názorem si stojím.

Opět s Vámi v jádru souhlasím.Jen vůdcem psí smečky je fena, jen tato vůdčí fena má právo si vybrat samce a pak rodit potomky.Ostatní feny její potomky pomáhají vychovávat.Proto je fena daleko benevolentnější k našim malým dětem, pokud je naše pozice zdravě "vůdcovská."Máte pravdu v tom, že pes i fena, celý život zkouší postoupit o něco výš v pozicích smečky.Jen bych váhala radit, aby se nezkušení majitelé psů snažili převychovávat psa podle pana Desenského sami.To opravdu radši ne.A strach z bouřky, není důvod k panice a nějakým zásadním změnám ve výchově.Jak jsem pochopila z příspěvků a dotazů, jsou to naprosto normální psi, normálních majetelů, kteří jim jen chtějí trochu pomoci od strachu.Razatní převýchova u domácích mazlům před strachem z bouřky je trochu mimo.V klidu bych je uhladila k jejich spokojenosti.Laskavou rukou totiž nic nezkazíte.

Ještě jsem si přečetla znovu příspěvek o fence,co se počůrá do pelíšku.Pokud ta operace byla kastrace,je jasné,že se fena povahově změní.Při kastraci psa,se ze lva salónů stane s opuštěním domácí blbec,fena tak trochu ztvrdne.Někdy se stane i to,že pes po kastarci čůrá v sedě a fena po kastraci zvedá při čůrání nohu.Proto asi ta změna v povaze.Ale na lásce k pánovi se nic nemění.

ja jsem mela fenku, ktera jako stene ktere jsem dostala jako darek kdyz jsem byla mala a tak semnou trosku rostla ale ja se strasne bala bourky a ona byla spise domaci mazlicek ale v bource mi utekla z domu za jinym psem nekde pryc..ja se oni bala, ze zabloudi a nebo se ji neco stane, a tak jsem se odhodlala jit najit sveho psa v bource vsude lijak ze neslo videt svetla jak nekde na koncerte a vsude to strilelo... ja sama jsem byla dost vydesena, protoze jako dite jsem se vzdy schovala takzavane pod perinu a ven by me nikdo nedostal... kdyz se mi ji podarilo najit tak jsem byla radosti bezsebe ze ji mam a pritom vyplasena co v takovem pocasi delam venku a tak jsem ji naplacala na zadek a okrikla, ze nema utikat... nenaplacala jsem ji moc abyste si nemysleli... ale od toho dne se vse zmenilo, ja jsem prekonala panicky strach z bourek, ale bourky kdyz nejsou jsem rada a moje fenka si zapamatovala bourku jako signal... ale tu fenku uz nemam..ale ona pak vzdy kdyz melo hodne prset nebo sla bourka tak zacla divoce stekat a skubat se ze zahradky domu ke mne do naruce nebo pod perinu, znami sedeli na terase svitilo slunce a fenka zacla stekat a tak vsichni vse posklizeli a sli domu i kdyz venku krasne a do pulhodiny byla takova bourka... a ona to slysela na mile daleko snad..a tak vsichni se ridili mou psi meteostanici a stekotem...

Ahoj, také máme maminu se synem. Akorát ta fenečka má hrůzu z petard, střel a bouřky. Když byla štěnisko, tak jí dva pubertální výrostci práskly vedle hlavy piráty. Od té doby má z nečekaných ran stres. Veterinář řekl, že jí máme dávat dvě tabletky Sedalinu (váží 30kg), že zaberou do půl hodiny. Zkoušely sme to na Silvestra a zabralo jí to asi až za šest hodin. Nemáte s tím zkušenosti, prosím? veronika fendrychová

Taky používáme na silvestra sedalin.Veterinář nám řekl že by měl být nalačno.A že u každého psa nastupuje ůčinek jinak.My ho dáváme tak kolem 17hod a do půlnoci je už klidná a spí.Jana

Ahojky, moji mazlíci, fenečka knírače a kocour se bouřky nebojí, ale na silvestra když začnou lítat rachejtle a petardy to je jiná.V tu dobu se mnou sedí doma na sedačce, psisko se třese jak osika, kocour sedí napnutý jak struna, ušiska nastražená a při každé ráně či záblesku sebou škubne.No a já sedím a hladím a hladím.A jakmile to vše po půlnoci utichne kocour zmizí kamsi ve tmě a pesálek šupne do pelíšku jako by se nic nedělo.Náš první pes se bál všeho vysoušeče vlasů, vysavače, ale tahle rošťanda co máme teď té nevadí skoro nic.Nedávno manžel řezal železnou trubku rozbruškou a ten ďábel lítal kolem něj a snažil se chytat jiskry.Kolikrát přemýšlím proč zrovna vadí petardy když nevadí cirkulárka, již zmiňovaná rozbruška aj.Kočičákovi vadí teda zas pro změnu skoro vše.Přitom náš dům berou oba jako útočiště kde najdou pomoc a ochranu, tak,že by mohli být i na silvestra oba klidní, protože jsou doma v bezpečí.