Kokršpaněl - kolik se dožije?

To je super, že je tak čilý. Ani nevypadá na tolik let. Náš Ricki má teď 13 let a už je to na něm hodně znát. Je to prostě starej děda, pořád by spal, sem tam se proběhne, ale už neujde to co dřív.

K dotazu ohledně nemocen, tak cca kolem 8. roku se mu zhoršily problému s ušima až úplně ohluchnul. Jinak, co, tak měl vždycky problémy s kyčlema. Za mlada dělal hrozné blbosti po dvou (skákal po dvou, panáčkoval a kdo ví co všechno), tak to odnesly právě tlapy.

Moc děkuju všem za zprávy, kolik se vaši kokříci dožili. V knihách pořád čtu, že čím větší, tím míň let. Ricki je kříženec ještě s field španělem a ti se taky nedožívají moc let. A váží vlastně 23 kg, takže by se měl podle tohoto úvodního článku dožít ještě míň jak 13.

Ale teď je mu 13 a já doufám, že tu s námi ještě několik let bude.

Mám také kokršpaněla, křižence s field španělem. Letos v létě mu /snad/ bude 16 let. Jak se zde dočítám, tak všichni kokři mají stejné problémy, tj. uši, nohy, srdce. I náš pes letos prodělal mrtvici. Od té doby je dost špatný, malátný, zmatený, dušný, škrundá mu v bříšku. Neslyší už tak cca 3 roky a oči má dost zakalené, takže asi také moc nevidí. Ale má moc dobrý čich a sluch dokázal nahradit tak, že si lehá na místa, kde má největší rozhled, nebo si nám lehá n a nohy, aby cítil pohyb. Je to prostě náš rozmazlený miláček - dědeček. Držte palce, protože to nevypadá moc dobře.

Renata, Praha

Máme doma 15letého Kokříka, nikdy neměl vážné zdrav.problémy, jen slabý zánět uší.Nedávno prodělal mrtvičku, nechodil,zvracel, nejedl,nepil, užívá lék Prednison a dostává vitamín B.Dnes už chodí, jen ty zadní nožky mu dělají ještě trochu problémy, jí a má chuť do života, jen má na křivo hlavičku a kolí bá se na jednu stranu ale to se stává když prodělal mrtvičku.Dokonce dobře slyší a lepší se každým dnem, tak doufám že nám ještě ten ňákej rok vydrží. S Pozdravem Zdeňka          Karlovy vary

Náš Rexík se dožil skoro 17 let ve velmi dobré kondici do 16. roku života. Potom výrazně trpěl slabostí srdce, měl několik srdečních příhod a vloni před vánoci nás opustil. Měl výbornou mírumilovnou povahu. Celý život žil na zahradě a užíval si to. Nyní máme již dalšího kokra, ročního Dixe, který je výrazně temperamentnější a tak si na něj zvykáme.

Tento kokršpaněl DAN kroutí letos devatenáctý rok, po celý život bez potíží, teprve před dvěma lety nezhoubný nádor u rekta a potíže s páteří (zadní nohy nechodily) a před pár dny drobná cévní mozková příhoda, která zasáhla centrum paměti; pomalu se zase začíná orientovat a obnovuje se reakce na staré povely. Jinak abnormálně vitální, spořádal vždy enormní množství potravy, po celá léta mu vařím, někdy granule, po konzervách mívall průjmy.Vypadá to, že se z toho vyhrabe jako vždy v minulosti.Pochází z chovné stanice pro myslivce, prvním majitelům byl v prvním roce odebrán pro časté bití, z útulku přes druhou majitelku jsme jej ve věku jednoho a půl roku převzali.Prožil jsem s ním a ještě prožívám nádherný život věrného kamaráda - ani si nedovedu představit, že tady nebude. Je to můj druhý kokršpaněl, první trpěl epi.

Zdraví Jaroslav z Mostu

Kokrspanel se doziva cca.13-let, plus minus.Ve stari uz vetsinou mene slysi, hure se pohybuje, vidi.Je potreba hlidat usi uvnitr, kvuli zanetu, pokud tj.fena, tak prohlidka mlecnych zlaz je dulezita, pravidelne.Dobre krmit, drzit vahu, casto pak ve stari zlobi srdicko.

Moje kokršpanělka se dožila 7,5 let.Koncem říjne šla na operaci mléčných žláz a kastraci. Od té doby jsme prožili 2 měsíce hrůzy, protože naše betynka byla miláček celé naší rodiny. Nádory se jí po operaci viditelně rozlezly po celém těle, při chůzi padala, nemohla do schodů a měla hrozný kašel, že se i dávila. Na veterině v Brně měli ještě tu drzost mi říct, že musí na bronchoskopii v celkové narkoze za 4000 tisíce. Věděli moc dobře, jaj to s ní vypadá, 26.12.2013 jsme se rozhodli pro uspání. Nemohli jsme se už na ní dívat jak trpí. Na letošní vánoce nikdo z naší rodiny nezapomene. Hrozně nám chyběla a tak jsme hned druhý den museli jet koupit nového kokříka do Přerova.Na naší Betynku však stále nemůžeme zapomenout i když máme doma štěňátko. Věřím tomu, že kdyby nešla na operaci mohla tu s námi ještě určitě být. Lakkisová Brno

To je moc smutný, ale život je často krutý a hlavně i ke zvířatům tak snad Vám nový pejsek pomůže od útrap a zaměstná Vás určitě na toho minulého nezapomenete, ale člověk se pořád musí dívat dopředujinak to nejde.

My jsme také měly amerického kokra bylo mu 15,5 roku a bohužel před týdnem jsme ho museli nechat uspat, ale zhruba tak do těch 15 let byl v pohodě to že neslyšel a už částečně neviděl nahradil skvělím čichem a nedělalo mu problémy se orientovat.Za svůj život měl asi 5 operací, ale ze všeho se poměrně rychle zotavil a nebylo na něm znát že nějaké měl, ale když byl ostříhaný tak jizvy vidět byly ale ty rychle za 14 dní zarostli většinou to byly operace končetin jednou pánve, ale to ho srazilo auto a jednou horní čelisti, kde měl malý nádor.

Po tom patnáctém roce, ale už se na něm dost začalo projevovat stáří bral predison a karsilvan na prokrvení mozku, ale celkově už začínal být apatický a zmatený nevěděl někdy kde je a do všeho narážel nejhorší, ale bylo že měl už stařeckou demenci a třeba ve dvě v noci se najednou probudil a začal třeba 15 minut chodit pořád v jednom kuse dokola tak dlouho než se neunavil a nespadl únavou a nebyl k zastavení vůbec nic nevnímal, ale nemyslím si, že se trápil nebo že by ho něco bolelo prostě měl nějaké nutkání takhle chodit něco v jeho zmateném mozečku mu to přikazovalo a on už jen ten povel provedl.

Potom už to začalo bývat i přes den a dalo by se říci, že když neusnul tak jen takhle celý den prochodil už nás potom i přestal vnímat, ale poměrně dobře pořád žral chuť měl, ale už to prostě nebyl on ten živat z něho nějak vyprchával a dalo by se říci, že jeho psí duše už byla mrtvá, ale fyzicky přežíval potom však přestal žrát a už mu přestali fungovat i orgány, kdy měl průjmy a další problémy tak jsme ho museli vzít k veterináři a ten nám řekl, že už nastal jeho čas a že už by to bylo jen trápení zhubl na 11 kilo a to zhruba ve 12 letech měl kilo 18 a museli jsme ho nechat uspat teď je nám po něm smutno, ale víme že už je mu líp.Prožil s námi a my s ním spostu legrace a až zhruba na ty poslední 2 měsíce, když to už bylo fakt hrozný byl v pohodě, ae ke konci jeho života už to bylo hodně rychlý o zhoršovalo se to každým dnem.

Až ta bolest z jeho ztráty trošku přebolí tak si pořídíme dalšího pejska na tohoto nikdy nezapomeneme a v našich srdcích zůstane navždy, ale každý pejskař ví, že místa v srdci praví pejskař má pro nezpočet pejsků a měl by lásku a přátelství těmto něžným stvořením dávat co nejvíce a ona se mu několikanásobně vrátí, protože pejci sjou nejvěrnější kamarádi!!!

Dnes jsem musela nechat uspat fenku kokra, dožila se 16 roků a 4 měsíců, pořád byla nesmírně čilá, ještě minulé úterý jsem ji vezla na stříhání a kupovala jsem psí obojek, byly jsme i na veterině s vyrážkou. Ve čtvrtek večer se ještě v pohodě nažrala (vždycky byla hodně při chuti a jedla by pořád, ale stejně na stáří hubla...), v pátek ráno mě budila v 6, ať už jdeme ven a pobíhala. A najednou začala strašně rychle dýchat, bylo vidět, že jí to jde těžko, na veterině řekli, že zřejmě embolie, srdce to už sotva táhne a na plicích je voda - ptali se, jestli nějakou léčbu zkusíme nebo jestli uspat. Bolelo mě to, ale když jsem ji viděla, jak nechce nic, nežere, nepije - byla dehydrovaná - a jen na mě smutně kouká, jako by se ptala, co se to děje... když byla na RTG a EKG... už jsem ji nechtěla trápit. Dožila se krásného věku v bezvadné kondici. Nechala jsem ji ale uspat doma, ne na veterině, přijela "pietní služba". Hladila jsem ji po hlavě a ona opravdu vlastně usnula. Ale jsem strašně smutná, myslela jsem, že to zvládnu líp - když jsem věděla, že prožila veselý a dlouhý psí život...