Teď už to asi nebude tak jednoduché... My jsme štěňátko dali do boudy hned první den, co jsme je přinesli domů. Měl s sebou ručníček od maminky, dostal tam hračku a propocené moje ponožky na odpis. Šoupla jsem ho do boudy, seděla s ním u vchodu a hrála si s ním s hračkama. Jelikož byl z dlouhé cesty unavený, tak brzo usnul. Myslím, že bylo důležité tam být i ve chvíli, kdy se zase probudil, aby viděl, že tam není sám. Na noc jsme ho tam zase nalákali a hladili ho dokud neusnul. Potom bez loučení otočit a rychle odkráčet. Snažil se za náma ještě vyběhnout, ale bylo to do tmy a neznámého prostředí, proto zakňučel a honem se schoval do boudy, ke svému ručníčku a mým ponožkám. Ráno jsem vstávala s rozedněním, aby po probuzení nebyl dlouho sám. Myslím, že tak týden. Vaše štěňátko už je větší, ale propoceným vyřazeným trikem nic nezkazíte. Dala bych ho večer do boudy, kde jsem před tím schovala triko, oblíbenou žužlací hračku (my měli velkou boudu a moc slámy) a třeba i různě nějaká kokinka. Zkusila bych odejít s povelem,,zůstaň v boudě" a pokud by se povedlo a zdržel by se tam průzkumem, honem bych se vrátila a pochválila. Částečně to dělám doposud, i když jsou psiska dávno dospělá. Do boudy nechodí za trest, ale ví, že když něco vyvedou a já se naštvu, tam se můžou schovat a nechám je být a ještě je pochválím, že jsou v boudičce Taky když tam náhodou leží, pokud je venku nějaký nečas a já je tam,,jakoby" objevím - dostanou pochvalu a kokíno, že jsou hezky schovaní Snad Vám z toho alespoň něco pomůže, ale bude to asi už chvilku trvat. Hlavně zdůrazňuju, že bouda pro něj musí být útočiště a zázemí a nesmí to brát jako,,za trest" - to často používané: ,,a do boudy!" zkuste radši zaměnit za něco jiného
P.S. když byli malincí a venku řádila bouřka, tak jsem tam s nima vlezla taky a hráli jsme si, aby pro ně bouřka nebyla spojená s něčím negativním a tím jsme snad zamezili i panice z bouřek, kterou měl pes mých rodičů...