Uložení destilátu do země

krumpáč/rýč/lopata =>    flaška je nejhlouběji do 70cm pod zemí po >1 hodině namáhavého ručního kopání, tj.: i totálně zapomenutou najde je šance najít i když nemáme sono (ultrazvukový půdní detektor) jako Neil Grissom z C.S.I. LA 

Jenže dneska mají lidi zemní vrták, který (s nástavci)  udělá pohodlně motorem během 2 minut díru klidně 3 metry hluboko - k tomu velikostí právě tak na lahev - aniž by narušil okolní zeminu, takže k nenalezení.   Kdo si lahev označí kusem kovu, tomu možná pomůže minohledačka, jinak flašku najdou leda až archeologové za pár tisíc let.  Lahve takto ukládané pročež zátkujmež velmi důkladně.

Když jsem před lety přivezl první vypálenou úrodu domů, zjistil jsem, že je docela problém s uskladněním. Nakonec jsem došel k rozhodnutí, že všechno musí pod zem. Trvalo to čtyři roky, než jsem vykopal na zahradě dostatečně velkou díru, do které jsem umístil sklep. Letos o prázdninách jsem veškeré zásoby uskladnil v hotovém sklepě a paradoxně bude letošní sezona první po asi deseti letech, kdy do archivu nepřibude z důvodu neúrody nic nového.

Akým bagrom?... Krumpáč, lopata, kolečko. Jiná technika se na místo nedostala. Nejdříve jsem musel zbourat část starého opukového domu, potom jsem asi v metru a půl narazil na skálu. Vědět předem, co to bude za práci, níkdy bych do toho nešel. Ale stojí to za to

Kořalka zraje v dřevěném sudu nebo na vzduchu. Když bude v sudu deset let a potom ji dáte do sklenice a zavoskujete tak za padesát let to bude pořád desetiletá kořalka. Je to stejné jako u whisky.Když si koupíte desetiletou whisky tak za sto let to bude pořád desetiletá whisky.

Ani tak nejde o to, jak se bude kořalka jmenovat. Spíš jak bude chutnat. A ten rozdíl v chuti po desti letech ve skle patrný je.