moudré knihy poradí, že eko-cesta (dříve používaná) je: nechat ječmen vyklíčit na klíček trochu delší nežli je u sladování: v klíčku se vytvoří enzymů o trochu více nežli nezbytno k rozštěpení jeho vlastního zásobního škrobu na cukry - a tento přebytek může štěpit na (zkvasitelné) cukry i škroby z hlízy bramboru.
Ten enzym z obilného klíčku co potřebujete se jmenuje amyláza, nebo ptyalin - který je samozřejmě ve slinách, aby tam štěpil požírané škroby. Aby se neplýtvalo, neuvolňuje se do běžných slin, ale teprve masáží žvýkacích svalů. A tudy druhá cesta: hospodyňky u Inků tak vyrábí tu jejich alkoholickou Čičá - tedy zrnka kukuřice předžvýkají, se slinami naflusají do kvasné nádoby, kde nechají fermentovat: škrob na cukry, cukry na alkohol. Prý vychlazená chutná dobře - podobné pivu, ale to já nikdy nepoznám, když už vím z čeho to je. Jestli na to máte žaludek, jděte do toho. Všichni Greenpeace by to měli vyzkoušet povinně - budou pak sdílet neběžnou zkušenost... a i helikobakter pylori.
Obstarat si hotovou amylázu mi přijde fádní, nudné. To už si rovnou můžu koupit hotovou flašku lihovin z bramborového kvasu. Stejně je tenhle líh z brambor cpaný skoro všude (z čeho myslíte, že se vyrábí jemný potravinářský líh?) - to on působí to škrábání v krku a kocovinu na steroidech, žádný cukr přidávaný do kvasu.
Zemí kde do lihovin nepřidávají líh z brambor je Rusko - ethylalkohol (dle zvěstí) tam zvládají vyrábět za vyšších teplot a tlaků z vysokotlaké páry a acetylenu - nejen pro průmysl. I když sovětské hodinky jsou ze všech nejrychleji a sovětský člověk vydrží ze všech nejvíce, pro mužiky ho filtrují aktivním uhlím. Kdonevěříaťtamběží.
