Ručně kované nářadí

Tady přece nejde o poznání, zda je ocel ze které je vyrobena motyka kalitelná nebo ne. Přece osoba, která s ní pracuje zpravidla není strojař znalý materiálů. Jde o to, jak v praxi plní svůj účel pro který byla vyrobena.

K původnímu dotazu: asi se najde málo účastníků diskuze, kteří mají zkušenost s motykou za 1300Kč. Já, jak jsem uvedl, bych do takové koupě nešel. A kdyby mi ji náhodou někdo daroval, tak ji použiji jako dekoraci. Vše co kupuji si dobře prohlédnu, případně vyzkouším jeden kus a pak se rozhodnu o koupi dalšího nářadí od téhož výrobce. Ale i tak musí být nyní člověk na pozoru, protože i renomovaní výrobci doplňují svůj sortiment čínskými výrobky nižší kvality. (na př. firma Bessey má serii nůžek na plech, které jsou totožné s výrobky Stanley a polské Yato, Rojek vedle svého programu dodává pod značkou KDR čínu a td.) Dnes musí být každý obezřetný, protože snaha podvést se na každého nyní řítí ze všech stran. Je jedno, jsetli se jedná o zahradní nářadí, víno, nebo máslo, jogurt či uzeniny.

F.O.

F.O.

Tak nejsme tu na stránce o metalurgii a moje vědomosti o kalení a ocelích mi už určitě postačí až do konce života. Dovolím si tvrdit, že pouhým pohledem na nářadí nepozná nikdo nic, ostatně jak by mohl. A rýpat do nářadí v ceně 3000 korun pilníkem vám dovolí asi málokterý obchodník. Když to zkusíte v krámě ohnout a povede se to, koupíte si to ohnuté, nebo prodavači řeknete sory, bobe, zku... jsem to a jdu domů? Prostě v krámě nemáte žádný nástroj a nedestruktivní metodu poznat z čeho to je. Mimo deklarace výrobce, pokud nějaká je. A s mojí poslední větou sice nesouhlasit můžete, ale když vám podám dva čistě obrobené kousky uhlíkaté oceli, jeden kalitelný a druhý ne,  nevím, zda jste takový fenomén, že to poznáte. Vyloučené to není, ale osobně tomu nevěřím.

Máte pravdu, že pohledem nepoznáte nic.P

Pro PP : Rovněž bych s Vámi nerad zapadl do metalurgických polemik, pro ostatní čtenáře obtěžujících. V krámě samozřejmě zkoušet a testovat materiály, ze kterých je výrobek zhotoven, nelze. To je jasné, jako že dýcháme vzduch. O tom jsem se s Vámi nedohadoval. Navíc z Vašeho původního příspěvku, na který jsem reagioval neplyne, že se celá "testovací procedura" bude odehrávat v krámě. Vaše poslední věta, se kterou jsem nesouhlasil zní "A nerozpozná to ani strojař, protože ti, kteří s tím mají nějakou zkušenost už neexistují. " Tuto větu jsem vlůbec nevztahoval k mé osobě a mým schopnostem, či neschopnostem. Nesouhlasím pouze s Vaším názorem, že již vymřeli všichni, kteří metalurgii a tepelnému zopracování ocelí rozumí. Pokud by totiž platila tato Vaše věta, tak například Vaše vozidlo by se pod Vámi rozpadlo v prvé zatáčce. A metedou "ťukáním" o kvalitě daného materiálu nezjistí nikdo nic objektivního stejně dnes, jako to nezjistil třeba před 100 lety. To je z mé strany k tématu asi vše.

Chyba asi byla, že několik podnětů jsem "smotal" do jedné odpovědi. Tedy v první řadě, nijak nezpochybňuju Vaše odborné znalosti. K ťukání, zde je část původního postu, ne Vašeho!

-- pozor na rôzne imitácie, ktoré majú farbu ako kované.../Dnes dosť rozšírený podvod../Dá sa to poznať podľa zvuku nástroja... kovaný doslova zvoní po cinknutí nechtom, ale imitácia má sotva tupý zvuk, niekedy ani to nevydá žiadný zvuk, iba ako buchnutie o predmet... Juraj --

K tomu porozumění tepelnému zpracování. Doby, kdy si učedník černého řemesla prošel vším a v závěrečné zkoušce měl třebas vyrobit  - jako já malé stolní nůžky, najít si v tabulkách kalící teplotu čelistí, zakalit je a následně na tvrdoměru změřit - nevím nevím, ale už jsou ty doby asi nenávratně pryč. Dneska hoši sedí za displeji CNC a dělají něco úplně jiného. Neříkám, že je to špatně, ale něco se nenávratně nenaučí. Nenučí se to, že na první pohled poznají co je kované, co kalené a podobně. Je otázka, zda by jim to k něčemu bylo. Tak jsem to myslel.

Rozumím.

Obrovská většina výkovků je v konečném stavu .1 . U toho co máme v převodovce, nebo u nástrojů, které máme v šuplíku, nebo zavěšené na stěně se musíme spolehnout na serioznost výrobce.

           Jiří

Mr. PP, to co jste napsal se učí již na základních. A když chce mít řemeslník dvacet klacků čistého, tak se musí vrtět ještě více, než ve fabrice. Férový řemeslník, by na zhotovení kalače, měl reagovat správným způsobem. To je, že když je dělá, předvede zájemci co umí udělat, jak velkou cenu bude požadovat a zájemce si z předvedeného může vybrat. A když je ale nedělá, tak má říci sorry, obraťtese na jiného a nebude mu vypočítávat co co stojí a teprve se na zakázce učit. To dělá špatný řemeslník a proto je nejvhodnější, velmi rychle vycouvat.

Prohlížel jsem to video z odkazu vlevo o výrobě ručně kovaného nážadí. U rýče mi padlo do oka navaření "držáku" násady na vykovaný a opracovaný plech rýče. Nedojde tím k vyžíhání a tím pádem znehodnocení tak pracně kovaného ručního nářadí? Nebo tím že je vykována a zakalena jen spodní část tak si horní uchovává "měkčí" vlasnosti? To je totiž problém který nastane při výrobě Kopaločky - navaření ocelových zubů, to bude nejslabší místo tohoto nástroje.

Podle mě je toto nářadí neuvěřitelně drahé.Je vidět, že obchodníci využívají situace, že dobré rýče, motyky atd.se v přijatelné ceně u nás nedají koupit.Nářadí v ceně několika stovek, které se nabízí v obchodních domech je tak na hraní, ale ne na práci.Ti, kdo občas vyrývají nějaké stromky to znají.Rýč v ceně kolem tisícovky se mi vždy zdál drahý.Stejně mi nic jiného nezbylo, než jej koupit.Rovný Lux, který jsem trochu upravil a zahnutý Fiskars.Drahé jsou.Ale dobrého levnějšího u nás nic není.Zkuste však přeci jen ještě hledat.Motyka za dva tisíce je fakt síla.P