Okurkové rozjímání

Pomalu končí sezóna okurek nakladaček.  Nedá mi, než vzpomenout na okurkové doby před 20 a více lety. Časopisy, receptáře i domácí sešity se plnily recepty na ten zaručeně nejlepší okurkový nálev s přesnými počty mnoha druhů koření a zeleniny. Vypěstovat okurky v dostatečném množství a kvalitě, a to i v bramborářské poloze však nebylo snadné. Rostliny se špatně opylovaly, vyžadovaly teplejší polohu, úrodnost byla nízká, plody trpěly hnilobou. A tak jsme pro nakládačky raději jezdili na jih Moravy, později do Polska.
   Najednou je to docela jiné.. Bez velkého reklamního humbuku se začala prodávat semena, s nimiž je to jinak. Okurek je plno takřka v každé poloze, jsou odolné proti plísním i přerůstání, opylení nepotřebují. Vývoj nastal i návodech na přípravu. Místo zaručených domácích receptur nám obchody nabízejí ty pravé kompletní nálevy, tresti a maceráty.
   Jeden problém však zůstal stejný. Okurky sbiráme, tak jako kdysi, každý druhý den, neboť odolnost vůči přerůstání není bezbřehá.Aby se naplnil celý zavařovací hrnec a sterilizace se vyplatila, je třeba sebrat během pár dní několik kg. To znamená, že musíme buďto vypěstovat za sezónu nezkonzumovatelné množství okurek nebo zavařovat po malých dávkách, protože doba sklizně je stále dlouhá, okurky přirůstají postupně. A na to se žádný zavařovák nehodí.
    Odložil jsem letos staré osvědčené recepty a vyzkoušel tři druhy komerčních příchutí:
1. Znojemský okurkový nálev z Kauflandu, prodávaný v regále spolu s octem
2. Znojemský macerát, o němž tu bylo pochvalně referováno např. panem Stanislawem a dalšími
3. Okurkol - koncentrovaný nálev z dílny ing. Balaštíka
Nepočkal jsem ani doporučený měsíc a začal koštovat. Výsledek všech tří nálevů mě chuťově uspokojil, rozdíly byly, ale malé. Navíc každý máme jiné nároky a někdo rád víc osladí, jiný přidá koření či kopru. 
   Velký rozdíl byl však v technologii přípravy. Zatímco první dva vyžadovaly svaření nálevu (a kdo z nás pozná, kolik ho svařovat na ten koš okurek?), ten poslední  - mi přijde geniální. Pár mililitrů koncentrátu do sklenice a dopustit vodou z vodovodu a sterilovat. Žádné vaření octa, vody, soli, cukru.    Další vychytávkou je návod na jednoduchou sterilaci v mikrovlnce popsaný na etiketě. Konzervace menšího množství nakladaček se tak stává otázkou několika minut. Takže u mě vyhrál ten třetí, Právě kvůli úspoře času a práce.
    Minulostí jsou již obřady, kdy jsme po dovolených přinesli do práce každý svoji sklenici a bojovali o prestiž,  kdo má ty nejlepší nakladačky. Zato se nemusíme bát, že doma uslyším: "Nic si na víkend neplánuj, čekají nás okurky!"

mozem sa spytat na tu vyskusanu a osvedcenu sterilizaciu v mikrovlnke? stale si totiz neviem predstavit dat tam pohar s klasickym zasrobovacim kovovym vickom a pustit ju. :) adri

Klidně to zkuste, mám to mnohokrát vyzkoušené.. Máte-li mikrovlnku s grilem, dodávají k němu taky kovový grilovací rošt a nic se neděje. Samotný kov nevadí. Kovové víčko není totéž co pozlacený okraj talíře.
   Jinak,  okurky z mikrovlnky jsou tvrdší a křupavější než ze zavařovacího hrnce. Možná až příliš, takže přemýšlím o prodloužení sterilační doby.

Zdravím pane doktore. Určitě s Vámi nechci bojovat o to, kdo má jaké nakladačky, ale rád bych ty Vaše ochutnal, abych mohl nabídnout ty moje. Když se ale řeknou nakladačky, tak furt vidím pana Marvana a slyším tu jeho větu:" No, ta bába tam dala kopru..." Mějte se fajn, přeje Stanislaw

Pane Vysloužile, pěkná reminiscence. Asi budu kárán, že sem lezu, ale u mě vůně octa evokuje talíř s dobrou domácí jitrničkou, případně tlačenkou, hromadou cibule a ten nezbytný ocet. Ale abych nebyl od věci, co myslíte, gurmáni, nepřidat k tomu octu pár kapek macerátu? Aby to už bylo super? To je takový nápad, když je venku 40 stupňů a já už nevím co bych...

O zavařování v mikrovlnce už tu někde byla řeč. Je to s podivem, ale prý to funguje. Když nepoučitelná manželka chtěla trošku opustit máslo a dala ho tam i s obalem, tak jsme mikrovlnku honili hodinu po baráku.     I.

Zítra udělám s okurkami krátký proces: Vytrhám, orhám a zavařím a pro letošek hotovo. Budou tam ředkvičky. Nechám si jen pár na kompostě na salát. Asi někdo řekne, že to je škoda, ale furt zavařovat a pak jíst stoleté zavařeniny... Budu mít 60 sklenic +-.

Nedávno jsem koupil v Penny nakládané okurky německého původu, docela šly. Ale byly zelené jak brčál, jak to dělají??? Já je mám žluté po zavaření. A ty z Penny měly chuť jako zavařené močáky, trošku.

Što takoje "zavařený močák"?

Podle mě je zelená barva v okurkách termolabilní a proto po sterilaci okurky zblednou hned, po naložení zastudena do Deka (s kys. benzoovou) nikoli nebo až po delším čase. Nabízí se, že ty německé mohly být připraveny při nižší teplotě, za pomocí chemie, mikrovln, záření, či co já vím.. 
   Je zajímavé, že při sterilaci v mikrovlnce zůstávají okurky v místě kontaktu se sklenicí tmavozelené. Časem se však vybarvení homogenizuje.

Já si tipnu, schválně - zavařené močáky = zavařené rychlokvašky? Ale výraz je to hezký a vyvolává různé asociace.

Hezký. Moje zkušenost: V mikrovlnce jsem loni asi ve dvou sklenicích měl okurky jaksi zvadlé. Letos jsem to zatím nedělal. Nálev z Kauflandu mi moc nejede, ale nemusí to být ten stejný. Další dva popisované bych docela rád vyzkoušel, ale vzpírám se systému každou blbinu objednávat přes internet a platit výpalné poště. Činím tak jen když není zbytí. U nás se to v krámě nekoupí. Pokud jde o nálev vařený, nemám problémy s uskladněním přebytku do další várky, v plastovém kanystru od octa, nekazí se.

Krásný textík, ale mne nepřesvědčí. Na domácí zavařované okurky s koprem, mrkví a cibulí v octě nedám dopustit. Vypadá to sice zajímavě, ale dělání okurek a na podzim nakládání zelí, to jsou rituály, které sice trvají, ale radost pak z nich je velká.