Světlušky

Přátelé, jsou u Vás světlušky?

Včera jsem je u nás pozoroval - byly jich desítky a stovky. Pěkné podívání.

Josef.

Až po Vašem dotazu si uvědomuji, že světlušky jsem strááášně dlouho neviděla, mám radost, že nevymřely. V jakých místech se vyskytují? Ráda bych je opět viděla, kam se na ně vydat? Díky

Svetlusky az tak vzacne nejsou - treba na Krivoklatsku jich je spousty .

V Jizerkách jsou také (už jsem je viděl), ale více bývají až v srpnu

Spousty světlušek je i u nás na Plzeňsku.

Pro mne to vždy budou svatojánští broučci:-) Nikdy nezapomenu na první vlahý podvečer v Arkansasu v USA, kdy jsem žasla nad červenýma, zelenýma a žlutýma svatojánkama... a všem to přišlo úplně normální a nezajímavé... Je to nádherné stvoření. Díky Bohu za to:-)

A taky v Orlických horách, například ve Zdobnici.

Tady na Voticku jsou taky, i když stovky jsem jich nikdy nenapočítala. I kvůli nim necháváme část zahrady neposečenou - nad krátce střiženým trávníčkem se jim moc nelíbí.

U nás - na níže uvedeném Plzeňsku (jih) - vždy bývají pouze v tuto dobu (tedy okolo svátku sv. Jana Křtitele). První se objevují zpravidla kolem 10. (-15.) června, poslední vídám zpravidla v první dekádě července. V srpnu jsem se s nimi ještě asi nesetkal.

Takže kam za nimi, jak zní jeden z dotazů? Na louky u lesa apod.

Důležitá otázka je také kdy? Podle mých zkušeností zhruba od půl desáté do půl jedenácté a ž jedenácté hodiny večer - tedy za hlubšího večerního soumraku.

Maminka vždycky vzpomíná, jak jich bývalo hodně, když chodívala s tatínkem (tedy s dědečkem) tzv. podhánět vodu na louky (tedy na potoce bylo stavidlo a voda se rozlévala zavlažovacími kanály). Přál bych jí zase tento pěkný zážitek. Loni jsme v tuto dobu sa soumraku někam jeli, ale bohužel jsme na žádnou nenarazili.

Občas na podzim nebo v předjaří je vidět nějaká - tedy světélko - v lese v mechu apod. To přežívá buď dospělec nebo larva? Jaký je vůbec jejich životní cyklus? A čím se živí? Jsou býložravé nebo masožravé?

Josef.

Tak tomu říkám nespravedlnost. U nás se rojí akorát ti hnědí chrousti, kteří bzučí jako malé helikoptéry, narážejí do zdí a do všeho možného, jako by byli zpití pod obraz, a ze kterých mám bohužel husí kůži a před kterými pochopitelně zběsile, k velkému obveselení celé rodiny a vyvalené kočky, prchám. Ale jednou v noci jsem viděla v břečťanu, který se nám pne po opěrné zdi, něco nazelenale svítit, takový malý bod. Byla to housenka, které svítil zadeček. Ovšem čí to byla housenka - no, ona byla vlastně naše, tedy respektive kterého motýla to byla housenka, nevím.