Mám Emefu asi dvacet let. Je to betelný stroj, ale taky i pořádný janek. Klasická problematika u tohoto stroje je dostatečně ve zdejších komentářích probraná. Proto přidám pouze vychytávky. Emefa odmítá starší benzín, pozor na to. Nemám přímo na mysli zvodnatělý benzín po zimě. Stačí jen trochu horší kvalita benzínu a stroj začne ihned tarokovat. Takže než jsi rozeštelujete eletriku a karburátor. Vyměňte napřed benzín. Další důležitá vychytávka je zatmelení drážky pera spojkového unašeče. To udělejte při každé výměně gufer. Konstruktér musel být pořádný kretén. Gufero běhá po náboji unašeče a neběhá přímo po čepu kliky. Náboj má drážku na pero a nad perem vesele prochází drážkou do klikové skříně falešný luft. Zatmelit pero v drážce a chod motoru se velmi zklidní. Oleje raději méně jinak je častý šušeň na svíčce. Používám výborný Mogul TSF 1:40. Karburátor nemá sytič. Než bych hodinu trhal za šňůru, vyšroubuji svíčku, vytáhnu benzinovou hadičku z karburátoru a dám Emefě krapet benzínu přímo do válce a chytá pak okamžitě. Je to v celku rozežraný stroj. Ale za ty roky jsem si na její vrtochy již zvykl, takže mne již nepřekapí. Svoji PF 62 mám však radši než MF 70, při práci se musí stále honit do vyšších otáček a přehřívá se. Je to takový splašenec stroj, ale práci podělá dobrou. Zdraví všechny Broněk.
