Samice pred samcem utika a pisti

Děkuji za reakci, byť jste mě příliš nepotěšil, ale i to je třeba.

Přiznám se, že jsem ten pachatel, ale na svou omluvu přidávám, že nápad, aby si užilo víc kluků, měl chovatel Dášenky, můj původní plán s tím nepočítal. Nicméně já to zrealizovala, tak jsem odpovědná.

No budu doufat, že to dopadne dobře. Tahle Dášenka je již ověřená matka, tak snad, to bude v pořádku a na příště si budu pamatovat Vaši radu.

Jinak mi opravdu chybí ty reakce anonymních pisatelů, no já napíši v každém případě jak to dopadlo.

Píšete, že v každém případě napíšete, jak to dopadlo. Tak tedy jak?

Pokud je reakce na mě, což asi ano, když jsem slíbila, že v každém případě napíši, tak se nestalo vůbec nic.

Dášenka těhotná nebyla, tak se nejspíš naplnil předpoklad našeho milého S.P.Ch., že dva samci po sobě = nula úspěch. Jsem však ráda, že se nenaplnili ty horší možnosti.  Takže to vlastně dopadlo naštěstí dobře.

O pár týdnů jí chovatel nechal připustit s novým Ferdou, "starý" Ferďák už bohužel dostal za ušiska. To je mi na jedné straně nějak víc líto, protože to byl nádherný a hodný samec. Jenže se mu znovu projevil ušní svrab a majiel už to nechtěl řešit. Útěcha je, že to nakonec pro Ferďáka nejspíš bylo vysvobození. Viděla jsem ho den před koncem a byla to katastrofa, i když jsem se mu snažila alespoň trochu ulevit, bylo to opravdu hrozné, co zase v ouších měl.

Jinak u nás je stav králíků +2, celkem tedy 15, od téhož chovatele, které mi po léčení prostě už zanechal. První byla samice Dášenka první, pak samice Brdečka a teď celkem nedávno samec Karlík. Bylo by jich šestnác, ale naše Amálka nám před časem umřela. Z ničeho nic, dostala epileptický záchvat a než jsem dojela na veterinu byl konec.

O Brdečce už jsem psala, chuděra byla podvyživená a měla i svrab. Vrátila se chovateli od majitelů, které už přestala bavit. Je z ní nádherná králice. Karlík ten se ke mě dostal jako poslední šance s kokcidiemi. Už je také v pohodě, i když už od narození má defekt zadního běhu v kyčli, má ho úplně do boku, ale nějak je mu to šumák a v tom našem králičím domě, jeden kluk navíc není rozdíl. I přes ten hendikep je to pěkný králík, černý jako uhel.

Jinak také, na popud manžela, pokoušíme osud s Barborkou. Náš odchovaný samec a domácí miláček s téměř volným pohybem. Držím ho akorát odděleně od Andulky s April, rovněž domácí holky s volným pohybem. Byl docela smutný a tak muž chtěl, abych ho k holkám pustila, že třeba nic a nebo jo, uvidíme. Tak ho sem tam k nim pouštím. Je z toho vždycky velká honička po celém pokoji. Aprilka se před ním schovává, ale jak jde za Andulkou, tak ho začne provokovat. Když se unaví, tak si všichni tři společně lehnou k sobě a odpočívají a pak zase nanovo. Jenom nesmí být v kleci, to je zle, hlavně Aprilka na něj útočí, ale volně v pokoji žádný problém. Zatím skáče, ale neúspěšně, tak jsem spokojená, protože si vyhrají a žádné následky. Akorát po první společně strávené noci byl Barborka následující den úplně vyřízený, ale děsně spokojený.

Teď už ne, protože je zima, ale než začalo být chladno, tak jsem navečer pouštěla všechny samce z kotců na zahradu se proběhnout. To se jim moc líbilo a jak nebyli v malém prostoru (to bych ani nezkoušela), tak chvíli po sobě navzájem skákali, ale žádná nevraživost či agrese a pak si každý šel prozkoumávat zahradu po svém. Já u toho pěkně zrelaxovala, kluci se vyblbli a i jsem si zasportovala, když jsem je večer lovila, protože je utíkání přede mnou děsně bavilo.

Zkrátka někdy je u nás veselo a i když to není typické chovatelské, tak musím říct, že je vidět jak jsou králíci společenští a zvídaví, když mají možnost.

Jako bych to přivolala. Barborka dneska nad ránem umřel. Podle polohy a ztuhlosti, to mohlo být tak okolo půl šesté. Nejpravděpodobnější je, že ležel jako obvykle na břiše, pospával a prostě padnul. Žádná křeč ani nic jiného, co by naznačovalo něco jiného než klidnou smrt. Aspoň, že tak, když už to muselo přijít.

Navenek byl ve vynikající kondici, vyložený atlet, doslova samé svaly, nevím, co se mohlo přihodit, možná genetika, žádné očividné problémy. No teď už je s maminkou Amálkou a tátou Ferdou. Bude mi chybět. Já vím, pro většinu z vás je to jen králík, ale pro mě byl parťákem, chodil za mnou jako to dělají psi, stačilo jen říct Barborko a už byl u mě. Stejně tak reagoval i na pokyny, rád si chodil pro mazlení nebo se jen tak připlácnout.. Prostě byl moc chytrý a kontaktní.