Souhlasím s Vámi můj milý S.P.Ch., je opravdu dobře, že sem Vlastík napsal a i já budu ráda, když se ještě ozve, protože jde o to poučit se z chyb a vyvodit z nich závěry.
Věděla jsem, že nebudu reagovat zrovna příjemně, ale na druhé straně jsem řekla, že raději ostřejší slova, hlavně ať si to Vlasta přečte a snad i co nejrychleji bude jednat a napsat jsem to prostě musela.
My oba víme, jak zvířata můžou trpět a že někdy jim lze léčbou pomoci a jindy je to předem prohraný boj, ale že vždy je to na nás lidech, abychom zvířata nenechali trpět, snažili se pokud možno problémům předcházet a pokud přesto nastanou, tak je urychleně řešit.
Z toho co kolem sebe občas vidím, také musím bohužel říct, že ne vždy je to přímo chybou toho kterého člověka, že si neuvědomuje, že a jak zvíře trpí, prostě někteří lidéto neví, nechápou a není to, protože jsou zlí nebo špatní, "jen to neví" a proto je třeba jim to říct
. Některým to i tak bude nejspíš jedno, ale jsem si jistá, že někteří se nad tím zamyslí a přehodnotí svůj přístup.
Myslím si, že bych reagovala stejně za všech okolností, ale je také možné, že jsem reagovala ostřeji kvůli vlastnímu nedávnému prožitku se kterým se jen těžko smiřuji, protože i když jsem neudělala nic neobvyklého a byla jsem opatrná jako kdykoliv jindy a šlo o nešťastnou shodu okolností, jsem vinna smrtí svého kocourka.
Nechtěla to sem psát, ale na tom co se stalo, stejně nic nezměním, ať už to napíšu nebo ne, ale třeba se někdo jiný zamyslí a díky té chvílce se mu podaři zabránit něčemu podobnému.
Minulý týden, ve čtvrtek, jsem doma parkovala a jako vždy jsem se rozhlédla atd, ale Bettynku jsem vůbec neviděla, že mezi tím, co jsem couvala tak přišel z venku a nejspíš někdy ve chvíli kdy jsem na chvilku zastavila, abych se podívala, jestli couvám dobře, přišel před přední kolo... bylo horko, možná se chtěl podrbat nebo zrovna olízat tlapku, nevím, ale bohužel jsem zrovna byla mírně z kopce a moc jsem se nesoustředila a tak než jsem znovu pokračovala v couvání, tak jsem kousek popojela dopředu. Vůbec mi to nedošlo, myslela jsem si, že jsem přehlédla nějaký hadr, ani jsem nic neslyšela. Co jsem udělala, že jsem zjistila až když jsem z auta vystoupila. Šanci na jakékoliv přežití už neměl a věřím, doufám v to, že už o sobě nevěděl a že fakticky jeho život skončil hned v té první chvíli, jeho oči už byly mrtvé, i když mi úplně odešel v náručí až několik za několik minut.
Proč to píšu, zabránit jsem tomu mohla předvídáním dalších, méně běžných, okolností, ale pomalinku se utrvrzuji v tom, že i kdybych jich předvídala více, méně pospíchala, více se soustředila atd., že se mohlo stát zase něco jiného, co bych nepředvídala a čemu bych nedokázala zabránit. Moji vinu to stejně nezmírní, ale dá se s tím žít, ale jsou situace kterým lze běžným přístupem zabránit a chov zvířat jako takový je tou situací. Nelze vždy zabránit nehodám, ale lze omezit rizika pro zvířata vyplývající z běžné péče při jejich chovu.
Za velikých mrazů-především přes noc- se přes dvířka spouštěl-spouští jutový pytel, deka, starý svetr, látková roleta, rákosová rohož... Zkušený chovatel pořádně podestele, neháže hnůj tak často jako v horkém období... A bude si moc rozmýšlet použití plexiskla
! SPCH
