Dobrý den,
Jak to vypadá po letech? Pozorně jsem četl příspěvky a ptal se kapacit a zástupců úřadů ve svém okolí a současně sázel. Reakce na to, co se má, nesmí a musí byly natolik rozporuplné (od „sázej si co chceš“ řečené patřičným hovorovým názvoslovím až po „opravdu alarmující povinnosti“), že jsem se rozhodl své plány poněkud zredukovat.
V tuto chvíli se na pozemku nachází smrky (dosud většina) do čtyř metrů výšky, pár jedliček a intenzivně sázené listnáče (buky, duby, javory). Mezi vzrostlými smrky se již rychle mění půda, tedy pozemek již nepřipomíná „bodlákovou, nesečenou džungli“ ale opravdu „maličký les“ jak stínem a klidem, co tam člověk najde, tak jemnou, nízko se plazící trávou a keři z náletů.
Ustoupil jsem z pokusu začít opravdový les. Čeká mě pouze první prořezávka smrků, dosázení listnatých stromů do hranice plochy, kterou jsem si rozhodl osázet a obrana před okusem stávajících stromů. Hlavně o buky vedu se zvěří tuhé taktické boje pomocí všech možných zábran, přípravkům proti okosu atd. Nyní budu stávající stav pouze udržovat, dcerce postavím mezi smrky „perníkovou chaloupku“, sobě lavičku kvůli výhledu na západ slunce.
Trvale mi mezi stromy sídlí několik kusů srnčí zvěře a dokonce vlastní zajíc 
To „vlastní“ je nadsázka, ale narazili jsme na sebe tolikrát, že jej beru již za vlastního.
Tedy z úmyslu začít a vytvořit skutečný les je pouze „park“ na vlastním pozemku pro klid a potěchu ducha.
Nicméně, co není, může být a jednou se třeba pustím do projektu s jasným cílem.
Díky za vše.
