Araucaria araucana (Blahočet čilský) - zazimování

Znám jednoho těžkého pracháče, který se zhlédl v cizokrajných dřevinách. Před 5-ti lety si nechal dovést lodí z Chile tři 7-mi metrové exempláře tamního národního stromu - Blahočetu čilského (Araucaria araucana). Má je v obrovských betonových "květináčích", které jsou přes sezónu zapuštěny do země a vypadá to jako by je měl normálně v půdě, no a na zimu (začátek listopadu až zač. dubna) je všechny, představte si, nechává supertěžkým autojeřábem (jaký mají hutní montáže na stavbu mostů) nakládat z 30 m vzdáleného místa na tři návěsy a převáží je do Řecka, kde má prý obrovskou zimní rezidenci a chce je mít asi stále na očích. No řeknu vám, to musí stát peněz! Jinak vím, že tyhle stromy, pokud se dobře zazimují, tak přežijí i u nás. Takhle to dělají třeba ve veřejnosti přístupném areálu firmy Horizont v Bystrovanech u Olomouce. Mají tam těchto exotických stromů (cca 5 m výška) už asi šest (ty hezčí a zároveň nejstarší tři mají však vzadu mimo veřejnou "zónu", ale i ty, co jsou před vchodem stojí za shlédnutí! Jsou to takové pravěkké dřeviny. Kdo si neví rady se zazimováním araukárií, ať jim tam napíše, určitě mu poradí. Jo a jinak v přilehlém zahradnictví mají docela draho. ;-)

Ano byl jsem v Bystrovanech a taky jsem utrpěl šok,jak je to možné...potom jsem přišel blíž a ty veliké nádoby, v kterých byly strčené do země, jsem uviděl.

Prosím nějakého odborníka o jasnou radu. Mám ten strom již třetí zimu, je vysoký asi 1,5 m a moc rád bych věděl, jestli musí být stromek zakrytý, či nikoliv. samozřejmě, aby přežil. v zahradnictví v Praze na Zličíně, kde jsem ho koupil mi nedokázali dát jasnou odpověď. Nedovedu si však představit, když by měl strom 5 m, jak bych ho balil. Jsou v Chile taky mrazy? Děkuji za jasnou odpověď.

Blahočet čilský (Araucaria araucana) je původem z jižní Ameriky kde je rošířen především v oblastech Chile a Argentiny. Roste relativně v chladném horském podnebí, vystupuje až do výšky kolem 1500 m nad mořem, nicméně jedná se o horské oblasti v pásmu subtropů. Jeho mrazuvzdornost je omezená a bez poškození snáší mrazy -10 až -15 °C. Větší mrazy snáší pouze rostliny chráněné kvalitní izolací. Zazimování lze provést postavením jakési bedny či dřevěné konstrukce kolem stromu a celý objem kolem stromu prosypeme suchý listím. Podobně lze použít drátěnou konstrukci, kterou potáhneme stínovací zelenou sítí a opět objem kolem stromu vyplníme suchým listím. Bez zimní ochrany tyto stromy dobře přezimují v západní a jižní Evropě, kde je silnější vliv oceánského klimatu a zimní mrazy se vyskytují jen sporadicky nebo krátkodobě klesnou k teplotě -10°C až -15.°C. Pilát v knize "Jehličnaté stromy a keře našich parků" uvádí, že 4 metrový strom blahočetu pravidelně na zimu zakrývaný, byl v botanické zahradě v Praze, kde ovšem zmrzl v zimě 1928/29, kdy teploty klesy pod -30°C.

   Mrazuvzdornost stromů lze ovlivnit výběrem vhodného stanoviště. Tento druh se u nás zásadně nemůže použít jako solitera na volném prostranství, vyžaduje spíše chráněné stanoviště v závětří, půda by měla být kvalitní, dobře propustná, mírně kyselá. Na vápenitých a těžkých půdách trpí žloutnutím - chlorózou jehlic. Vhodné je radějí polostinné stanoviště, nejlépe s dopoledním stínem. Tím omezíme velké teplotní výkyvy právě v zimním období, které těžko snáší hlavně mladé rostliny do 10 let věku. Mrazuvzdornost  obecně narůstá se stářím stromu, mladé semenáče do 5 let jsou citlivější již k mrazům pod -10°C a tak podkud nechcete riskovat je vhodnější pěstovat mladé stromky v nádobách a na zimu je přestěhovat do studeného skleníku, zimní zahrady nebo alespoň garáže či kůlny. Na trvalé stanoviště pak vysazujeme rostliny starší vysoké 100-150 cm, kdy už je manipulace s nádobou obtížná. Lze předpokládat, že stromy starší, vysoké 3-5 m snesou krátkodobě až -20°C, záleží na okolnostech a původu osiva.  Literatura uvádí, že většina rostlin v Evropě pochází ze dvou importů semen v letech 1795 a 1884. Je pravděpodobné, že sběr osiva z nejvýše položených horských lokalit v půdodních oblastech výskytu  by mohl poskytnout odolnější rostliny s vyšší mrazuvzdorností. Encyklopedie Cassell´s Tree uvádí u tohoto stromu mrazuvdornost -24 až -28°C, nevím jak je tento údaj prověřen prakticky - kniha vyšla v Anglii.

Mám obavy, že takového odborníka který vám dá jasnou radu nenajdete. Všeobecně udávaná odolnost -14 až -18 totiž není jediným a zásadním faktorem. Záleží na mnoha dalších okolnostech a jejich přímých souvislostech. Proto se může stát, že jednu zimu s min -16 přežije bez poškození a další s min. -14 zahyne nebo silně omrzne. Při dodržení některých zásadních podmínek by však pěstování volně mělo být možné! Josef Bučko

Blahočet pěstuji v Ostravě přes 15 let má kolem 3 m bez poškození - teploty jsem nesledoval vždy - ale vím, že tam byly i mínus 24C, v některých letech možná i nižší. Místo umístění je spíše polootevřené, severní strana je kryta 9m skleníkem, z východu chatou a ze západu vzrostlé torreye, pamodříny a cypřišovec. Je, ale pravda, že jsem prostranství hlavně díky časovému vytížení tři roky připravoval než jsem rostlinku vysadil a vše jistil montovanou zimní ochranou (nastavitelnou) i když mnohé zimy by přežil i bez ní. Jinak podobná cunninghamie je bezproblémová, sekvoje vždyzelená pokud je kvalitního klonu také, tak akorát spíše jsou problémy s některými druhy cypřisů než s blahočetem. 

Pochází z Jižní Ameriky. Je domácí rostlinou v Chile a jihozápadní Argentině. Roste jak v nížinách kolem řek, tak i v pobřežních Andách a místy vystupuje až do nadmořské výšky 1600 m. Je to strom v domovině až 30 m vysoký, s velice tlustými, rozkladitými větvemi - po pěti v přeslenech. Větve jsou hustě pokryté střechovitými, vejčitě kopinatými, tuhými a ostnitě ukončenými jehlicovitými listy, které vytrvávají až 15 let.
Pěstování:
V západní a jižní Evropě se tomuto stromu daří velmi dobře, stejně tak na ukrajinském Krymu a černomořském pobřeží Kavkazu. Zde stromy nezřídka dosahují výšky 15-20 m. Ve střední Evropě je možné místy (jen v nejteplejších podmínkách) jej pěstovat volně v zahradě. Vysazujeme nejlépe do polostínu na vlhčí stanoviště.
Přezimování:
V nejteplejších oblastech našeho státu lze s určitými opatřeními araukarii nechat přezimovat volně venku. Přináší to však velmi pracné zazimování. Nejdříve musíme rostlinu před příchodem zimy důkladně zalít, aby před zamrznutím půdy načerpala dostatek vody. Dále nasteleme okolí rostliny široce vrstvou listí, chvojí, či jiného izolačního materiálů, aby tak rychle nedocházelo k promrznutí půdního profilu. Rostliny obalíme několikrát bílou netkanou textilii a zhotovíme kolem ní kryt (nejlépe z prken či rákosových rohoží), který použijeme během nejhorší části zimy. Dále jen doufáme, zda-li i tak přežijí (při teplotě pod -20°C) déle trvající mrazy. Proto je u nás jistější pěstování v nádobách a přezimování při teplotě kolem 0°C.

Celkem bych nechtěl stěhovat větší araukárie (ale raději budu používat pěkné české jméno blahočet) do baráku, jednak kvůli místu, jednak kvůli váze (přesněji hmotnosti) rostliny s velkým květináčem. Přibližně nejpozději od výšky asi tak 1,5 m bych dal přednost stálé venkovní výsadbě do volné půdy, jak již výše bylo zmíněno, na chráněném místě. Pak bych vždy udělal z několika kůlů či trubek jehlan, který bych obehnal nějakou prodyšnou textilií, rákosovými rohožemi apod. Půdu bych namulčoval vrstvou listí či kůry apod. proti většímu promrzání.

U nás jsem viděl větší - několikametrové rostliny - v botanické zahradě UK v Praze (tedy u dr. Větvičky), v arboretu brněnské MZLU a v Kralovicích na dvoře jedné restaurace či vinárny na náměstí.

Pokud bych na ni měl aspoň trochu podmínky, šel bych do toho!

Josef.

Zaujala mne poznámka kolegy z Ostravy o bezproblémovosti sekvoje vždyzelené (s poznámkou z dobrého klonu - co takhle vložit foto?).  Zatím jsem se s ní u nás nikde nesetkal ve výsadbě. Jenom u nás v zahradnictví je prodávali, ale nevěřím tomu, že by se jí chtělo vydržet (údaje od prodejců je nutné brát vždy s jistou rezervou - nebudou říkat, že prodávají něco, co pak zmrzne).

Podobně to je třeba i s rostlinami rodu Escalonia: mají jich několik druhů a odrůd, ale nedal bych korunu za to, že zimu - byť s nějakou přikrývkou - přežijí. Máte s nimi někdo zkušenost?

To cypřiši arizonskému (jestli to byl přesně on) věřím více, ten jsem už několikametrový u nás viděl (jak je tomu s ostatními druhy a odrůdami, netuším).

S ostrolistcem - Cunninghamií - mám zkušenost dobrou, jak je psáno výše - bezproblémová a opravdu pěkná "kytka".

Josef.

fota sekvoje mohu vložit až na jaře - na chatu již letos nepojedu, ale jinak není tak vzácně pěstovaná jak si mnozí myslí  viz. arboretum Říčmanice, Kostelen n. Č. L. apod. (zde je i ukázková cunninghamie). Asi před 5 lety přivezli  7m - do Bystrovan bez jakékoli adaptace či znalosti ekotypu - po dvou letech úhyn. a to se snažila co mohla. Jinak když se podíváte na výskyt sekvoje s jinými bezproblémovými druhy - douglaska, cypřiš Bakerův apod. uvidíte, že její pěstování není utopie. Jinak máte pravdu, že u prodejců je to  lež  z  jejich strany z 99% jsou ze semen z Evropy - pro naši oblast nepoužitelné. Jinak jeden množitelský ústav u nás již zkouší přes tisíc kusů několikaletých semenáčů  z horských oblastí sev.  Ameriky  pro okrasné zahradnictví v ČR.

Co se týše cypřišů měl jsem na mysli - C. lusitanica, macrocarpa, sempervirens, funebris atd.