Krásné fotky a výborný nápad Ivana Hlavatého, jak vnést světlo do špatně chápané řezové problematiky. K té mladé hrušni, tam mám jednu poznámku, ty velké pupeny nejsou růstové, ale velice pravděpodobně květní, nebo i květní... V podstatě to tak mají všechny ovocné druhy, na koncích růstových větví zakvétají o pár let dříve, než na obrostu uprostřed koruny. Já v rámci výchovných zákroků se snažím o to, aby stromy přinesly první plody až na kvalitním obrostu uprostřed koruny, takže v prních letech, kdy zakracuju růstoé větve z důvodu vyšší pevnosti koruny, souuměrnému vývoji koruny, i z důvodu, aby se probudily pupeny i na bázi výhonu, tak tyto květní pupeny odstranuju zakrácením na růstový pupen. U hrušní je zakracování v prvních letech dost důležité, nakolik ty vůdčí výhony mají pak tendenci sklonit se k zemi a stát se plodnými, což ale v této fázi nehceme. Neříkám samozřejmě že přímo do této konkrétní hrušně je důvod nějak zasahovat, ale mluvím obecně...
U těch dalších korun jsem měl taky pocit jako paní Lída, že tam bylo nechané trochu víc růstových a tedy konkurenčních výhonů, než by bylo optimální, ale to je asi dáno tou fotkou, sám vím, že fotky pro potřeby kursů musím ještě trochu upravovat, aby se docílilo maximálního efektu... Na příkladu stromu pana IH jasně vidíme, že je možno řez opravdu minimalizovat, mistr řezu František Dohnálek dokázal zapěstovat dokonalé koruny stromů, jež u nevyžadovaly systematické zákroky za pouhé 3- 4 roky...
Ing. Fidla
