jakou podnož a odrůdu

Díky pánové - za to pohnutí diskusí. Jinak si pomalu začínám připadat jako nepřipravená školačka u tabule, a to jsem si akorát chtěla ušetřit roky pokusů a omylů. Uznávám, že jsem se asi zeptala příliš amatérsky (ač o špetku přesněji než u prvního dotazu, který pan "nepodepsaný" připomněl), leč amatér skutečně jsem. A ani po přečtení nějaké té odborné literatury si nepřipadám víc v obraze. Některé dobré odrůdy jablek znám sice podle názvu i jejich chuti (mimochodem, mým favoritem je od dětství Čistecké) ..leč také znám "od vidění" jejich choroby, jichž se chci vyvarovat. A kolem podnoží tápu opravdu silně. Co se týče zmiňované spodní vody, pohybuje se někde kolem metru pod povrchem zemským, abych byla adresnější. 

A že jste znalci na slovo vzatí, měla bych ještě jeden konkrétnější dotaz. Před lety jsem ochutnala mně neznámé letní jablko, mnohem menší než Průsvitné, s téměř bílou slupkou s hustým červeným žíháním a rovněž bílou křehkou dužinou s občasným lehkým červeným žíháním. Nevíte, jaká by to mohla být odrůda? Díky   

Jestli zrálo ve stejnou dobu nebo kapku dřív, mohlo to být Stark Earliest (nebo kyselejší Astrachán či Charlamowski.)

Kontrastní tmavé žíhání na světlém podkladu má jen Charlamowski.

Vítek

Díky, podle pomologie to opravdu bylo Charlamowski. Nevíte, jestli se tahle odrůda dá ještě někde sehnat? Nebo jestli existuje rezistentní ekvivalent?

Krom odrůd doporučovaných panem Zavřelem (tedy i ony se mi hodně zamlouvají), jsem dále po prostudování vlastností dalších rezistentů "objevila" ještě Karmínu, Rubinolu a Nabellu. A také Selenu, která by údajně měla připomínat Čistecké. Máte někdo s těmito odrůdami zkušenosti?

Jistě. Srovnat Selenu s Čisteckým se ale nedá. Selena je větší, barevná, lépe obrůstá a asi i víc plodí. Chuť Čisteckého je ale nějde jinde.
  Nabela hodně vzhledem i chutí připomíná o něco kyselejší Matčino, s lepšími růstovými vlastnostmi a plodností
   Rubinola připomíná a málo menší, tvrdší a trvanlivější Rubín, který tolik nevyholuje. 
   Karmína je příjemně chutnající červené jablko mimořádně trvanlivé, bohužel drobnější.

Já bych nezatracoval ani ty staré odrůdy, Goleden delicius, Jonathan a podobně. To, že je mají okolní sadaři pořád na zahradě, ukazuje, že to s tou náchylností k nemocím není až zas tak špatné. Pokud  budou naroubovány na nějaké mladé zdravé podnoži, dá se čekat, že  ta náchylnost k nemocem bude ještě menší než u třicetiletého stromu.  Podotýkám, že dneska se třeba ty jabloně berou tak, že všechny jablka, co na nich  vyrostou, budou mít stejnou, pokud možno konzumní "bio" kvalitu. Ovšem to není pravda.  Úplně u všech jabloní budou vždy maximálně chutná jablka na osluněných jižních větvích, ale taky vždycky bude nějaké 10 - 30 - 50  procent jablek vyrostlých na spodních a severních větvích , které budou mít znatelně horší chuť. Obvykle vždycky bude nějaké procento úrody napadené nějakou chorobou, u těch starších bude to procento větší, u těch resistentních ale bude taky.  Nemluvě o červivých nebo nedozrálých spadaných.    Navíc gen rezistentnosti u resistentních odrůd byl dodán křížením jabloní s jakousi divokou vzdálenější odrůdou, která zároveň s geny rezistentnosti dodala  geny typických chutí trochu odlišných od klasických jabloní. Já bych tedy doporučil mix nových resistentních odrůd s osvědčenými odrůdami naroubovanými od okolních sadařů, nasadil je hustěji a počítal s tím, že až začnou plodit, dojde k eliminaci až poloviny odrůd, které se projeví jako nevhodné a k případnému přeroubovování a nasazování nových stromků těch ostatních. Sad totiž nikdy není hotov.

Ta poslení věta se mi tuze líbí a je pravdivá. A je to dobře, zejména pro zájmové sadaře.
   Ostatní myšlenky jsou k diskuzi. To, že náchylné odrůdy ještě v zahradách rostou,  nemusí znamenat, že to s jejich citlivostí není  špatné. Prostě někomu chutnají nebo se mu vyplatí chemická ochrana, nebo prostě podědil to, co tam je a víc o odrůdách neuvažuje.
    Nemyslím si, že citlivé odrůdy naroubované na mladé zdravé podnoži budou méně náchylné. Na většinu chorob a škůdců (strupovitost, padlí, červivost, mšice) budou náchylné stejně, na některé fyziologické dokonce více.
     Máte  pravdu, že mnohé rezistenty v sobě  nesou pachuť plané jabloně, ty lepší  (Topaz, Rubinola, Vanda, aj.) však snesou srovnání s těmi nejchutnějšími. Taky bych neřekl, že v běžných letech jsou plody rezistentů napadeny strupovitostí, v nějak významnějším procentu. Nevylučuji ovšem prolomení rezistence.
   Souhlasím s ponecháním nějakých oblíbených, byť citlivých odrůd. S některými se nelze rozloučit. Věřím, že na zahradě plné rezistentů se houbě přiliš dařit nebude.
   Vysadit zahuštěnou sadbu s vidinou vykácení každého druhého stromku za pár let, je pro malopětitele, který není tlačen diktátem výnosu,  na zvážení. Sadba není zadarmo, ne každý má to srdce ufiknout stromek  na počátku plodnosti. Ale možnost to jistě je.

Při té eliminaci velmi často nastane situace, že máte vedle sebe odrůdy, které chcete ponechat a kupodivu odrůdy, kterých byste se i zbavili, jsou z nějakého důvodu taky vedle sebe. Takže po případné eliminaci by vznikly ostrůvky nahloučených stromků střídané volným prostorem (vlastní zkušenost). Na eleminaci se radši nespoléhejte.

To lze řešit přeroubováním, i tak rovněž nejsem přítelem zahuštěné výsadby. V zahrádkářských podmínkách lze v mezerách využít drobné ovoce či podplodiny.