Koupili jsme kuřici nebo kohouta?

 Tak s tím plotem, to rozhodně vyzkouším, to mě nenapadlo.

Původně jsme chtěli pořídit kolem 10 ti nových slepiček. Ale oni už prostě neměli. Přijeli jsme pozdě. Musím mrknout kdy budou další trhy a evidentně přikoupíme. Ono je jedno, jestli človék běhá k deseti nebo ke dvaceti. A mám spočítáno, že na vajíčkách se investice velmi rychle vrátí. a zatím jdou na dračku.

D.d., divoké-tak se říká slepicím, jejichž peří se kresbou-pestrým vybarvením podobá předkům dnešního kura domácího. Ty Vaše můžou být i Vlašky-čisté, nebo spíše šmrncnuté. Je více postupů jak zabránit v přelétávání. Pánové a tedy i já, preferují zastřižení per-nikoliv ČLÁNKU KŘÍDLA S KOSTMI, KŮŽÍ...-jak se často mylně úzkostlivé osoby-převážně dámy-domnívají. Toto se udělá na JEDNÉ straně těla. Brzo-v řádu týdnů narostou nová brka, mezitím dojde ke zvýšení hmotnosti slepiček a návyku na chovný prostor. Kdyby tento nebyl pro ptactvo dostatečně atraktivní, opustí jej i bez křídel-podhrabou se, nebo vyšplhají pomocí pařátů. Jestli patříte do druhé mnou popsané kategorie, než navyšování jednoho místa, je lepší našponovat síť-vyřazené záclony... v nadhlaví. Pipky ochráníte před jestřábem i před jejich vlastní pitomostí-vlítnou pod auto, pesanovi do mordy, člověku nepříteli pod nohy či ruce. S.P.,Ch.

Já vím můj drahý S.P.Ch., že se v tom zastřihávání letek neshodneme. Nemám na mysli to, že by to pro ně bylo bolestivé, ale takhle jsou prostě hezké, občas si popolétnou na pozemku, když se snaží honem doběhnout tam kde je něco extra dobrého. Tak proč jim to komplikovat.

To přelétávání jsme řešili u Dekalbek, protože zvlášť jedna si usmyslela, že u sousedů je tráva zelenější (no on tedy opravdu je, protože mají nádherný anglický trávníček, na rozdíl od nás) a přestože máme sousedy prostě skvělé a brali to v klidu, tak jsme je nechtěli obtěžovat a to pletivo, ani ne metrové, to prostě jednoduše vyřešilo. Stejným způsobem máme ochráněné záhonky na zahradě a i při nízké výšce pletiva, cca metr, je slepičky ignorují... jen nesmím zapomenout dobře zavřít, to pak udělají rychlou čistku )

Stejně dobře fungovala i perlinka (to co se dává na domy s lepidlem při zateplování), když jsme zřídili dočasný nouzový výběh pro kuřata. Přestože se k nim na začátku slípky snažili dostat, ale vzhledem k tomu, že neměli pevný konec, tak k nim nepřelétávali.

Záclona nebo něco podobného jako "střecha" může být také fajn a v menších výbězích určitě velmi dobrá.

Ještě tady v téhle diskuzi nejsou kozy, je tady alespoň klid.

Jaký kozy? :) Se stříháním křídel nemám problém. U těch starých jsme to tak dělali. Mladé zatím dobrovolně výběh neopouští tak jim dám ještě šanci. Ale nůžky jsou v pohotovosti. Oni litaj, ale nezdrhaj. Asi vedro... Je jsem se bála aby je nepokosil kombajn. Zrovna jdou žně a jezdej tady porad kolem. Jednu takovou expertku už jsme tady taky měli. Pejsek jim nic neudělá, ten je rád že je rád. A kocoura maji všechny slepice na háku. Chudák občas chytí nejakej klovanec. Záclony jsem rozvesila kvůli slunci, moc to teda nepomohlo ale aspoň něco. Snažím se je kropit ale vody je málo a je zákaz zalévání

Z jiné diskuze tady, kde se dotyčná uráží, když dostene odpovědi, které se jí nelíbí, ale to se tady neděje a proto se mi v tomhle tématu tak líbí. Vyslechnete si názory, přeberete si je, vytřídíte a zařídíte se podle sebe a svého nejlepšího vědomí..

Pokud jste někde u polí, tak je to rozhodně rozumné opatření, už jsem slyšela od "kombajnistů"... mmch jak se říká traktoristovi, který řídí kombajn, kromě řidič kombajnu?..., že tam hodně zvířat zůstane. S kočkami je to asi stejné všude. Naše čičiny se spíš slípek bojí až je to směšné. ale Macík už se otrkal a když ležel a naše Růžovka se s ním chtěla lépe poznat, tak jí tak jemně packou odstrčil.

U nás je naštěstí vody dostatek, alespoň žádná úsporná opatření nemusíme dělat. Ne, že bychom plýtvali, ale bez dostatku vody z hadice bych se venku jen těžko obešla.

No, jestli zákaz zaůejvání platí i pro slepice, to v rozhlase neříkali

Slepičky máme právě v místě, kde je ze tří stran pole a momentálně i obilí. Teda nyní již strniště. Výhodou je, že během roku se mohou spokojeně pást na poli a nikomu nevadí. Nevýhodou, že se nám občas některá zatoulá třeba v kukuřici. Jedna se nám takhle shovala a už jsme ji nenašli.

Dnes jsem jim tam hodila půlku melouna, aby si holky trochu přilepšily. Ty staré v pohodě, ty nové na to čumí jak jeleni. Snad si do večera aspoň zobnou. Musela jsem prchnout domů, protože se tam v tom vedru nedá vydržet. Fakt je lituju. Mají sice spoustu přístřešků, ale nechtěla bych tam bejt celý den ani za nic. Pokropila jsem výběhy, tak snad to aspoň na chvilku pomůže. Večer je vypustím do zahrady. Už tam není nic, co by mohly likvidovat.

No a pokud se dotyčné paní z "oné" diskuze vaše odpovědi nelíbí, tak ať se neptá. Pokud ji nezajímá názor ostatních, tak je zbytečné, aby se namáhala s otázkami. Škoda energie. Její i Vaší. A škoda zviřátek, která má doma. Určitě to bude nějaká "expertka".

Nevím jak Vy, ale já dneska jedu vysloveně na extra úsporný provoz, to vedro mi dalo pořádně zabrat. Až se divím jak to zvířátka snášejí mnohem lépe než já. Schovávek tu mají také dost a hodně času teď většina tráví taky pod pergolou, chladí se na betonu nebo dlažbě u ní.

Naše slípky už meloun znají důvěrně, ale bylo to totéž u kuřat (tedy já jim říkám kuřata pořád, i když už jsou to vlastně téměř čtyřměsíční puberťáci. Když viděli před nedávnem poprvé meloun (dříve jsem jim ho dávat nechtěla), tak na něj taky zírali, až do prvního klovnutí. Ono je to stejné u všech zvířat s něčím novým co neznají.

Kousek melounu dávám dvěma králíkům co mám doma příležitostně už delší dobu, tak už je to pro ně vítaná lahůdka, ale těm, kteří jsou v kotcích dávám spíše jiné zelené, meloun dostali všichni až dnes... tím, že slípky zbaští sami tak půlku na den, tak mi ho moc obvykle nezbývá. Ale dneska jsem jim půlku rozkrájela a bylo to stejné, nejdřív na to čučeli a nic, až za chvíli ho začali jíst.

To, že si slípky mohou chodit do polí má svoje výhody, ale pochopitelně i svoje nevýhody. Já jsem na to příliš opatrná. I když kdo ví jak by to vypadalo kdybych měla takovou možnost, možná bych je pouštěla také. Slyšela jsem od starousedlíků, že dříve byl před našimi domy ovocný sad, žádná silnice, jen ušlapaná hlína a každý kdo měl slípky, je tam pouštěl a slepice i kohouti všichni tam společně vegetili a večer se prostě rozešli domů. Akorát mi není jasné, jak si dělili vejce . No, to už je pryč, všude okolo nás je spousta nových domů a sad je pryč.

Tak, tak, odpovědi nemusí být vždy podle našeho gusta, ale ono i podle toho jak otázka napsaná se hodně pozná o tazateli.

Tak jsem si konečně přečetla ty příspěvky o těch kozách.  Chápu Vás. No, co naplat. Lidé jsou různí.

Jinaknaše slepičky si už zvykají.Občas přelétnou mladé ke starým, občas staré k mladým. Zatím si nijak neubližují i když mladé jsou ještě bojácné. Předemnou hned prchají do kurníku.

Plánuji na trzích koupit ještě aspoň tři, čtyři, pokud budou mít. Nebo k nim pořídit nějaké menší plemeno. Něco trochu okrasného. Neporadili byste mi, zda se pak dohromady slepičky snesou, či zda by menší druh trápily?

Zatím jsme měli vždycky jeden druh (takové velké černé, jiné tu neprodávali, nejspíš horal černý) a k nim občas nějakou horal hnědou, vyřazenou z drůbežárny. Ty černé byly vždy dominantní a ty hnědé jim tak nějak přicmrndovaly. Možná proto, že byly z drůbežárny takové otupělé.

Díky

Tak, tak.

Moc se mi líbí jak to tak klidně doma vedete, necháváte je sžíva, dohlížíte, aby nebyl problém, ale zbytečně nezasahujete.

Nevím, jestli zrovna na radu o tom jaké slípky se snesou, jsem zrovna ta povolaná..., nicméně můj osobní názor, částečně založený na vlastní zkušenosti a částečně na základě předpokladu si myslím, že pokud nebudou v chovu vysloveně bojovná plemena (to je moje neověřená doměnka a myslím si, že nemusí být nezbytně pravdivá), ale hlavně mají-li zvířata (podle mě se to týká nejen slípek) vhodné podmínky, tak je možný bezproblémový chov mnoha druhů.

Máme převážně hybridy různého druhu, větší, menší a snáší se mezi sebou v zásadě bez problémů. Podle mě, je důležité včas podchytit sžívání a ev. nenechat probíhat nějakou podstatnou šikanu. Pochopitelně poskytnout vhodné podmínky, tedy nejen stravu, dostatečný výběh, ale i další.

Druhy slepic jsem zjišťovala postupně, protože jsem druhy neznala a co mi řekli prodejci, tak nakonec bylo úplně jinak.

První jsme si pořídili 8 hysexek. Ty byly první a pochopitelně i proto úžasné. Největší šéfkou byla Červená, byla o něco větší než ostatní a nejmenší, odstrkovaná byla naše Růžovka (Růženka). Vždy v každém novém hejmu byla jedna víc sebevědomá a jedna méně.

Přibližně po roce jsme si dokoupili 3 Modré dominantky. S nimi sžívání bylo komplikovanější, protože byly vystrašené a nejspíš žily v hrozných podmínkách, děsilo je absolutně vše. Pro ně jsme udělali extra hřad v předvýběhu před kurníkem. Zvykání na trávu, na další zvířata apod. trvalo trochu déle, ale oproti hysexkám byly přeci jen větší, takže dříve dorostly do jejich velikosti a tak jsme je mohli relativně brzo začít pouštět společně na zahradu. To také velmi pomáhá, když je zahrada dost velká, aby se mohli podlé svého uvážení držet odděleně pokud chtějí a postupem času se sami promíchají. Později je dominantky (moje Popelky) přerostly, ale tím, že už spolu v té době byly sžité, nebyl v tom žádný problém.

Po několika měsících jsme si pořídili od jednoho chovatele 3 Bowansky a 3 Dekalbky bílé. Bowansky jsou mohutnější a Dekalbky zase štíhlé "atletky". Spolu v zásadě žádný problém neměli, zabydleli se na hřadu v předvýběhu, který Dominantky poměrně nedobrovolně opustili a přemístili se do kurníku k Hysexkám. Opět jsme je asi týden drželi oddělené a pak pustili spolu na zahradu. Kropenky (Bowansky) se sžili s ostatními o něco rychleji.

Pak jsme si o něco později pořídili kohoutka liliputa České zlaté kropenky. Pořídili jsme si ho velmi mladého a tak se ho holky z počátku z počátku snažili trochu šikanovat, ale nebylo to nic velkého a on si s tím poměrně dobře poradil. Nejdřív se od nich držel dál, pozvolna ladil, ale velmi brzo si je dal "do latě". Byl překrásný a moc hodný. Nevím co přesně se mu stalo, pitva nic průkazného neukázala, ale poměrně brzo, když dospíval, ochrnul nejdřív na jeden a pak i druhý pařátek. Kromě tohoto se těšil dokonalému zdraví, zkoušela jsem vymyslet mu nějakou protézu, ale nemělo to řešení, museli jsme ho nechat uspat. Místo něj nám jeho chovatel dal nového kohoutka, jeho "sourozence", vlastně úplně stejného a ten si ty naše holky, diky tomu, že přišel už v zásadě jako dospělec, srovnal během dvou dnů. Kohoutky jsme ani jednoho nedrželi zvlášť, zkusili jsme je nechat v kurníku a na hřadu k žádným rozmíškám nedocházelo. Kohoutek je o něco mohutnější než Dekalbky, ale jinak vlastně nejmenší člen našeho hejna.

Letos jsme se kvůli kohoutkovi rozhodli, že si pořídíme ještě další slepičky, protože jsme postupně přišli o většinu Hysexek a když nám zůstalo 12 slepiček už bylo znát, že je jich málo. Dokoupili jsme 3 Sasexky a 3 Australky (nebo nějaký jim totožný hybrid).  Opět od jednoho chovatele. Přesto mezi nimi docházelo k občasným drobným šarvátkám, ale nic významného. Spali na odděleném hřadu v předvýběhu celkem dlouho, stejně tak jako měli vlastní výběh na zahradě, protože naše starší holky je nechtěly přijmout. Takto to bylo asi 3 týdny, pak se to celkem zklidnilo a vypustili jsme je společně na zahradu. Poměrně dlouho se drželi stranou, ale časem se to také promíchalo. Spát si chodili stále na svůj hřad, do kurníku nechtěli na hřad nechtěli.

Nedobrovolně museli do kurníku, když jsem na jejich hřad umístila Maransky. Což jsou naše, zatím, poslední přírůstky. Pořídila jsem si je jako 20 denní kuřátka, o pár dnů později, co jsme si přivezli poslední kuřičky. Maransky jsem měla do téměř tří měsíců v jejich upravovaném vnitřním bydlení úplně mimo ostatní. Pak jak začalo teplo, nosila jsem je ven, nejdřív jen na pár hodin, později déle, ven do jejich malého výběhu.

S nimi to bylo trochu komplikovanější, protože z pěti kuřátek (budoucích slepiček) byly tři kohoutci a zvlášť jeden, byl velmi dominantní. Kolem jejich 3 měsíce jsem je přemístila na hřad do předvýběhu a přes den měli svůj samostatný výběh. Jsou to největší slípky (a kohoutci), které máme. Všechno bylo celkem v pohodě, ale jak začal ten jeden rychle dospívající kohoutek ladit, začali postupně trochu problémy v jejich výběhu a náš Dospělák to velmi těžce nesl. Začal na něj útočit, což se mu jednou, když se Prďoch dostal z výběhu, trochu vymstilo, protože ho napadl a mladej se urputně bránil. Nestalo se naštěstí nic hrozného, zarazila jsem to včas, ale i tak měl Dospělák čtyři klovance a Mlaďoch ani ťuk. Takže jsme vylepšili výběh a naštěstí se mi povedlo Mlaďochovi najít prima domov kde je jediným pánem.

V novém domově se Mlaďoch dobře zabydlel, ale u nás to bylo trochu těžší. Dospělák byl jak přejetý válcem, úplně bez nálady, ale naštěstí se postupně začal znovu oklepávat. No a velká čtyřka ta byla jak ztracená, přišli o svého velitele a zoufale bloudili zahradou. Bylo to poměrně smutné, těch několik dnů, to tu vůbec nevypadalo utěšeně. Naštěstí i oni se srovnali, Drží se pohromadě, vždy někde stranou, ale už se nebojí přiběhnout, když je zavolám. Oba dva kohoutci se zatím maskují za slepičky, jako kohoutci se neprojevují, zatím. S ostatními se nepřátelí, ale už se tolik nebojí Sasexek, ty k nim chodí spát na jejich hřad a už je tu zase taková pohoda. Až na Růženku, ta nám postupně odchází, chtěla bych ještě zkusit Flubenal na odčervení, ale nikde ho nemůžu sehnat.

Omlouvám se za tak dlouhé psaní. Původně jsem chtěla napsat jen pár řádků, ale jak jde o zvířata tak nevím kdy se zastavit. Co jsem chtěla říct je to, že máme různá plemena, malá, střední, velká a všichni spolu, v rámci svých návyků, dobře fungují.