Mičurinův Granátový

Na stránkách p. Peška  - straré odrůdy - je tento jeřáb - Mičurinův granátový - uveden i s fotem. Velmi se podobá jednomu z výše uvedených obrázků a třeba to, co jsem měl za Sorbaronii je tento Mičurinův granátový???

Je uvedeno, že se jedná o kříženec jeřábu a sibiřského hlohu.

Pro letošek ale mají vyprodáno.:-(

Josef.

Z trochu jiného "soudku":

V mém oblíbeném Zahradnickém slovníku naučném je u Mičurina uveden jeho mezirodový kříženec Cerapadus mičurina, kříženec mezi střemchou a višní. Prý vyniká odolností a dále se používá ke šlechtění...

Znáto ho někdo? Setkal jste se ním? (Myslím uvedeného křížence, nikoli samotného elikého Mičurina - i když i to by snad ještě bylo možné?)

Josef.

  Asi i s mistrem.  Mičurin zemřel, tuším 1935. Tedy dnešní osmdesátník se s ním mohl setkat v 5 letech na pohřbu

Mičurin vyšlechtil několik linií "cerapadů" nejnadějnější byl Cerapadus sladký, kříženec višně Ideál a japonské střemchy (Prunus padus). Ovšem jeho šlechtění mělo za cíl mrazuvzdornost, odolnost chorobám a přijatelná kvalita plodů a to přesně v tomto pořadí, Takže vhodné pro jakés takés ovocnaření na sibiři. V našich podmínkách budou asi těžko konkurovat bězným druhům ovoce. Nicméně rád bych vyzkoušel výše uvedený Granátový (Sorbus aucuparia X Crataegus sanguinea). Likérový (sorbaronie, Sorbus aucuparia X Aronia melanocarpa)- není vhodný pro přímý konzum a Mičurinův stolní (Mičurinskaja desertnaja, Likérový X Mespilus germanica).

Vladimír

Zajímavé informace. Děkuji za ně.

Zvlášť poslední uvedený kříženec je již pěkně nakombinovaný.

Tak jsem ještě vzpomněl na další zvláštnost: chiméru +Crataegomespilus; ten nám byl kdysi ukázán na botanické exkurzi nezapomenutelným docentem Kühnem a bylo to, myslím, na židovském hřbitově v Třešti.

Josewf.

Já bydlím v Bystrém naproti školy.Jede se sem z Pržna, je to asi 5km a celou cestu jsou podle silnice zasazeny jeřabiny, některé fialové, ale dost malé, jiné černé roubované, těch je nejvíc, ty uživí ptáky po celou zimu, nějak to cvrčí, asi cvrčaly.Pak tam jsou červené jako podrost uhynulých černých a možná některá je i moravská, těch nejvíc namnožila sempra Velké Losiny.

Mičurinův Granátový, jak jej presentují ruské šlechtitelské stanice je kříženec jeřabiny a hlohu, vzrůst je menší, plody jsou velikostí višně, vínově červené, poněkud zhranatělé, sladkokyselé, bez hořkosti, vhodné pro stolní úpravy.

Kromě toho je presentována vyselektována a hojně rozšířená odrůda Něvěžinskajja, barvou plodů podobná moravskému jeřábu s červeným nádechem, podlouhlé malvice, úrodnost přes 100kg na strom, ponějud větší vzrůstnosti, plodí až po 6-7 letech.

To je všechno hezký, co tady píšete, ale praktická skušenost přispěvatelů je úplně jiná. Granatina i Granatnaya jsou hořký jako svině. Buďto nás p. Pešek podvedl nebo o nich píšou báchorky.

V Táboře v botance byly ještě před 12 roky dvě odrůdy ze jmenovaných, minimálně ten Granátový od Mičurina, nebylo to nic skvělého, lepší byl Sorbopyrus auriculatus s hruštičkami v trsech. V diplomkách by se nejspíše nemělo nic vymýšlet, měly by být objektivní - viz. tento dokument, strana 37