Chtěl bych se podělit o své zkušenosti s pěstováním sukulentních bonsají a sukulentů obecně. Během několika let, co se staly bonsaje mým velkým koníčkem, jsem zjistil, že právě sukulenty jsou velmi nenáročné a mají mnoho výhod oproti dřevinám, které se jako bonsaje v interiérech běžně pěstují. Mezi tyto výhody patří především rychlý růst a sílení kmínku, nenáročnost na zálivku a hnojení, široká paleta druhů a jednoduché množení.
Množení bonsaje
Všechny rostliny, které mám ve své sbírce, jsem získal pomocí řízkování. Z mateřské rostliny stačí oddělit nožem větvičku (někdy dokonce pouze list), řez nechat několik hodin zaschnout a poté i bez použití kořenového stimulátoru zapíchnout do substrátu. Jako substrát na množení i další pěstování se mi osvědčila směs kompostu, písku a substrátu pro pokojové rostliny v přibližném poměru 1:1:1. Z vlastní zkušenosti vím, že u tlustic (Crassula) je možné zakořenit velmi silné větve a kmeny prakticky neomezené tloušťky. Na dno pěstebních nádob je dobré dát drenáž.
Péče během roku
Zásada pro zálivku je velmi jednoduchá. Pořádně zalít a nechat substrát zcela vyschnout. Sukulenty nesnášejí přemokření, a tak je lidé často spíše zahubí tím, že je nadměrně přelijí a dojde k uhnití kořenů.
Hnojení se v odborné literatuře příliš nedoporučuje. V původní domovině rostou většinou v půdách chudých na živiny. Tvarování je trochu odlišné od běžných bonsají. Vzhledem ke křehkosti nelze tvarovat větve drátem, ale pouze upravovat tvar střihem a odstraňováním přebytečných výhonků z kmínku.
Druhy sukulentů, které se mi nejvíce osvědčily pro pěstování jako bonsaje, jsou např. Crassula ovata, Crassula obliqua variegata, Crassula portulacea, Crassula portulacea mini, Portulacaria afra, Portulacaria afra variegata a mnoho dalších, které tvoří kmínek a připomínají svou stavbou malý stromek.
Umístění bonsaje
Sukulenty vyžadují světlé stanoviště a v zimním období jim prospívá chladnější místnost v bytě. Přes léto je dobré letnění venku.
Navštivte také náš další článek o přírodních hnojivech!
