Spolehlivá či alespoň uspokojivá zimovzdornost mediteránních druhů je klíčem k jejich úspěšnému pěstování v domácích zahradách. Středozemní rostliny a jejich sortiment u nás je relativně široký, nicméně i v rámci rodů se vyskytují druhy se zcela odlišnými nároky, a tak nebude na škodu zmínit alespoň ty nejznámější z nich.
Klasickým příkladem velkých odlišností v rámci jediného rodu jsou levandule (Lavandula). V širší oblasti Středozemí je známo více než 30 druhů, ovšem v podmínkách ČR Ize víceméně spolehlivě pěstovat pouze dva z nich. Jsou jimi levandule lékařská (Langustifolia) a leven dule prostřední (L. x intermedia). V obou případech jde o stálezelené (resp. Stálo šedolisté“) polokeře, které nakvétají obvykle ve druhé polovině června.
Pravidelný řez
Důležitou péčí o ně je pravidelný řez, který rostliny udržuje v kompaktnější podobě. Rostliny je možno sestřihnout po odkvětu nebo později na jaře, kdy začínají rašit. Podstatné je nestříhat do příliš starého dřeva, z něhož už obvykle velmi špatně regenerují. Rostliny jsou obvykle schopny vytrvat na stanovišti 10-15 let, popř. i déle. Oba druhy nabízejí i celou řadu odrůd, které kvetou nejčastěji v odstínech fialové a modrofialové barvy, ale rovněž existují odrůdy se světle růžovými či bílými květy.
Šalvěj
Dalším důležitým rodem je šalvěj (Salvia). Z mediteránních druhů si největší obliby získala šalvěj lékařská (Salvia officinalis) pěstovaná jako léčivka, koření i okrasná rostlina. Díky odrůdám s růžovými, modrými a bílými květy a rovněž odrůdám s nachovými či různé barevné panašovanými listy. Jde o velmi variabilní rostlinu, která zvyšuje pestrost suchotolerujících výsadeb. Spolehlivě zimovzdorné jsou ale především klasicky šedolisté rostliny a jejich odrůdy. Barevnolisté kultivary, jako např. PURPURASCENS s načervenalými listy nebo TRICOLOR s růžovokrémově panašovanými listy zimují venku hůře a častěji vymrzají.
Šalvěj muškátová
Dalším odolným druhem je šalvěj muškátová (S. sclarea) nápadná mohutnými, i více jak 1 m dlouhými květními stonky a výraznými, bílými nebo narůžovělými listeny. Jde ale o druh pouze dvouletý či krátkověký, který se ve výsadbách může udržovat samovýsev.
Tymián
Velmi významným druhem, který řadíme mezi středozemní rostliny a lze ho u nás pěstovat obvykle bez problémů, je tymián (Thymus vulgaris). Tento nízký, hustě větvený stálezelený keřík je podobně jako šalvěj lékařská oblíbeným kořením, léčivou i okrasnou rostlinou. Nakvétá obvykle koncem května a rostliny vytrvávají po výsadbě většinou 4-5 let. Na vhodných stanovištích se poměrně ochotně sám přesévá. Existuje i celá řada okrasných odrůd s narůžovělými květy (např. DUFTKISSEN) nebo pestře zbarvenými listy (SILVER POSSIE). Odrůdy lze množit řízkováním. Často pěstovaným rodem je i dobromysl (Origanum). Kromě zcela nenáročného domácího druhu dobromysli obecné (O. vulgare) Ize v našich zahradách pěstovat také o něco teplomilnější dobromysl obecnou srstnatou (O. vulgare subsp. hirtum), která má kořenitější chuť (někdy se uvádí jako tzv. „Pizza oregáno“ popř. i pod odrůdovým jménem HOT AND SPICY) a dobromysl hladkou (O. laevigatum). Ostatní druhy tohoto rodu u nás zimují značně nejistě či vůbec.
Santolíny
Občas bývají v domácích zahradách k vidění i santolíny (Santolina). Jde opět o stálezelené polokeře, které vynikají velmi aromatickými a jemně dělenými listy. Pěstuje se především santolína cypřiškovitá (S. chamaecyparissus) s nápadnými stříbřitými listy a jasně žlutými květy. Velmi hezká je rovněž smaragdově zeleně zbarvená santolína rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia). Rostliny jsou obvykle dobře zimovzdorné. Často ale paradoxně více odumírají během letních měsíců, kdy se nezřídka stává, že celá rostlina odumře během pouhých několika dnů. Určitou prevencí je volba stanoviště (slunné a suché) a především zajištění velmi dobré půdní drenáže. Zimovzdorných druhů santolín je více (např. S. etrusca, S. lindavica, S. bethamiana aj.), jejich pěstování ale u nás zatím není rozšířeno.
Spolehlivě zimovzdorné a vytrvalé druhy lze nalézt i mezi saturejkami. Lze doporučit především saturejku horskou (S. montana), která v létě nakvétá bílými květy a také velmi ozdobný druh s jasně růžovými květy (S. subspicata; resp. známější pod synonymem S. montana subsp. illyrica). Vytrvalá je i poloplazivě rostoucí Satureja spicigera. Jako okrasnou rostlinu i jako koření lze pěstovat vytrvalý smil italský (Helichrysum italicum). Listy této rostliny silně voní po polévkovém koření „magi“ a lze jej používat k ochucení pokrmů, Rostlina vyžaduje velmi dobře propustnou půdu a může být poškozována déle trvajícími holomrazy.
Velmi aromatickou rostlinou, ozdobnou kromě šedě zbarvených listů rovněž ne obvykle zelenavě žlutými květy je routa vonná (Ruta graveolens). Druh obsahuje poměrně agresivní silice, které mohou u citlivých osob vyvolat silné podráždění pokožky. Jinak se ale jedná o zcela bezproblémovou, dlouhověkou a suchu velmi odolnou bylinu.
Zcela nenáročným druhem, často se spíše chovajícím jako plevel, je meduňka lékařská (Melissa officinalis). Listy této byliny silně voní po citronu a používají se především k přípravě čaje.
Zaujal vás článek a chcete znát středozemní rostliny více do hloubky? Přečtěte si náš článek o krásných šalvějích!
