Co se týká zálivky, vyžadují rostliny v nádobách a květináčích mnohem více péče a pozornosti než rostliny pěstované na běžných záhonech. Tím, že rostou v omezeném množství substrátu a nejsou součástí přirozeného koloběhu vody a živin, je často nezbytností jejich téměř každodenní závlaha.
Už samotný výběr pěstební nádoby má na frekvenci zálivky nezanedbatelný vliv. Je jasné, že menší množství substrátu v malých květináčích se bude vysušovat rychleji, než zemina v objemnějších nádobách. Nejvíce jsou pak ohroženy nedostatkem vody nádoby závěsné, které vysychají velmi rychle. Kromě velikosti hraje svou roli také materiál, ze kterého je nádoba vyrobena: klasická neglazovaná pálená hlína dobře dýchá, substrát v ní ale rychle vysychá. Naopak neprodyšné materiály, jakými jsou plast, kov nebo glazovaná hlína, proschnou o poznání pomaleji. Každá pěstební nádoba by měla mít otvor pro odtok přebytečné vody. Komfort rostlin podpoří také přítomnost dostatečně vysoké drenážní vrstvy na dně (drobný štěrk, keramické střepy atd.), která zajistí snadnější odtok z květináče po dešti nebo vydatnější zálivce.
Správně upravený substrát
Velmi důležitým faktorem hospodaření s vodou při pěstování v nádobách je rovněž složení použitého substrátu: Přítomnost písku substrát provzdušňuje a činí ho pro vodu propustným, naopak jílová složka vláhu v substrátu zadržuje. Schopnost vodu nasáknout a postupně ji následně uvolňovat má také oblíbený keramzit (speciální druh jílu zpracovaný za vysokých teplot) nebo perlit (tepelně zpracované amorfní vulkanické sklo).
Výběr substrátu
Vlastnosti substrátu je možné ještě vylepšit: Například použitím látek, obsahujících speciální gely, které pomáhají rostlinám hospodařit s vodou i ve ztížených a omezených podmínkách pěstebních nádob. Tyto látky dokáží v substrátu vodu udržet a uvolňovat ji postupné dle potřeb rostlin. Fungují však také opačně – v případě nadbytku vody ji naopak zadrží a uvolňují ji až v době, kdy je vláhy nedostatek.
Přípravky na této bázi se používají velmi jednoduše: zrnka prášku se smíchají při výsadbě se substrátem, po zalití nabobtnají a získají požadovanou gelovou konzistenci. Gely mají několikaletou životnost: po jejím uplynutí se začnou rozkládat a lze je bez obav vysypat se substrátem třeba na kompost. Vlhkost pomůže v nádobě zadržet také mulčovací vrstva (například z menších kamenů), která také snižuje intenzitu vypařování vody ze substrátu. Toto opatření je užitečné zejména u velkých pěstebních nádob,
Závlaha rostlin v nádobách usnadní využítí samozavlažovacích květináčů. Pokud ale máte nádob větší množství, je dobré uvažovat o instalaci zavlažovacího systému. Kapková závlaha vede přesný objem vody do konkrétního květináče.
Jak rostliny v nádobách správně zalévat? Zemina v pěstebních nádobách by neměla být vyschlá ani trvale mokrá. Platí, že použitý substrát není vhodné nasypat až po okraj nádoby, ale spíše o několik centimetrů níž. Je to z důvodu, aby se rostlina dala dobře zalévat a voda nestékala a neodplavit tak zeminu do misky.
Rostliny pěstované v nádobách většinou ocení spíše zálivku na povrch substrátu, než na listovou plochu. Mnohé jsou navíc na zamokření listů velmi citlivé (typicky například rajčata) a hrozí jim napadení houbovými chorobami. Ani často praktikované zalévání do spodní misky není pro rostliny optimální: Voda zde zůstává a hrozí uhnívání kořenů v ní stojících. Obecně se doporučuje přebytečnou vodu ze spodní misky po zhruba půl hodině po zálivce vylít.
Ve kterou denní dobu máme rostliny v nádobách zalévat?
Obvykle se doporučuje nezalévat v poledne na plném slunci, voda se velmi rychle vypařuje. Pokud použijeme k zálivce příliš studenou vodu, rostliny mohou dostat teplotní šok. Nejlepší dobou pro zalévání je ráno. Hodí se také večer, je však třeba dbát na to, aby rostliny stihly oschnout.
Klíčová je i kvalita vody
Problémem pro balkonové pěstitele bývá kvalita vody, kterou pro zálivku využívají. Nejvhodnější je měkká dešťová nebo rybniční voda, tuto možnost ale většinou pěstitelé nemají. Nejčastěji se tak k zalévání rostlin v nádobách používá voda z vodovodu. Voda natočená z kohoutku ale bývá tvrdá a je proto dobré nechat ji před zaléváním odstát. Unikne tak zároveň chlor a teplota se při- způsobí potřebám rostlin. Tvrdou vodu do určité míry snášejí rostliny, které rostou přirozeně na vápenitých stanovištích. Nicméně voda příliš tvrdá není pro zálivku rostlin v nádobách vhodná: ovlivňuje pH zeminy a negativně ovlivňuje schopnost rostlin vstřebávat živiny.
Potřebu zálivky ovlivní také výběr rostlin. Zálivka je pro rostliny naprosto nezbytná, rostlinná pletiva obsahují v průměru 70 až 80, někdy i více než 90% vody. Pokud rostlina více vody odpaří, než příjme, klesne obsah vody ve vakuolách. Ty přestanou tlačit na buněčné stěny a rostlina viditelně vadne.
Různé druhy rostlin mají na zálivku různé nároky. Obecně řečeno, čím větší, šťavnatější a rozložitější listy rostlina má, tím vice vody obsahuje a víc jí pro svůj zdárný růst potřebuje.
Závlaha po výsadbě
Vydatnou zálivku vyžadují rostliny v počátečních stadiích růstu, rostliny s velkými listy nebo rostliny kvetoucí. Menší množství vody pak potřebují rostliny ve vlhkém prostředí nebo v období vegetačního klidu. Na zálivku bychom však neměli zapomínat ani u rostlin, které v nádobách přezimují. Příčinou jejich uhynutí v mnoha případech nebývá umrznutí, jak se často nesprávně domníváme, nýbrž právě nedostatek vody.
Přečtěte si také, jak skladovat česnek!
