Mulče organické a anorganické
V přírodě nalezneme mnoho inspirace nejen o přirozených stanovištích a potřebách rostlin, ale také o nejlepším způsobu používání mulče. Mulč lze rozdělit na organické a anorganické.
Organický mulč
Nejběžnější přirozený organický mulč je v našich podmínkách pod každým stromem či keřem. Pod nimi se každoročně vytváří nová vrstva listí či jehličí, která doplňuje starší, v průběhu let již zčásti rozložené vrstvy. Podrostové rostliny jsou na tento organický materiál zvyklé, vyhovuje jim a umějí se dobře vypořádat s jeho každoročním hromaděním. Nejbližší zahradnickou analogií tomuto přírodnímu procesu je zřejmě každoroční nastýlání rostlin listovkou.
Dnes se však na záhonech častěji používá jemně drcená kompostovaná borka. Ta se rozkládá déle než listovka, není nutno ji tak často doplňovat. Dalšími vhodnými materiály k mulčování jsou např. dřevní štěpky, zavadlá posečená tráva, sláma aj. Seno je vhodné méně, a to z důvodu obsahu většího množství semen. Mezi příznivci permakultury a zahrad ničení bez používání chemie jsou také běžné různé kombinace posečené trávy, papíru, kartonu a dalších rozložitelných materiálů, často zbytků či odpadů ze zpracování rostlin. Nově se lze setkat také s různými typy papírových a textilních mulčovacích rohoží a plachetek. Ty se většinou dělí dle doby rozkladu.
V přírodě však také nalezneme místa výsušná a kamenitá, kde se téměř žádný organický materiál neukládá a přesto zde rostliny také rostou. Na místě je použít anorganický materiál, jako je štěrk, kačírek, písek, láva a podobné materiály. Mulčování právě kamennou drtí různých frakcí se odnepamětí využívá při pěstování skalniček.
Anorganický mulč
Ve veřejné i soukromé zeleni se začíná v masivnějším množství používat mulčování štěrkem zejména v souvislosti se zakládáním extenzivních trvalkových záhonů. Hlavním rozdílem oproti organickému mulči je skutečnost, že se štěrk nerozkládá a není třeba ho tedy doplňovat. Občas se však doplňuje z důvodu postupného zanášení prachem, drobnými suchými částmi rostlin a díky promišení vrstvy štěrku s půdou při pletí. Tento typ anorganického mulče je tedy vhodný na slunná, vysychavá stanoviště, kde není žádný či minimální listový opad. Naopak zcela nevhodný je do podrostu, kde by se promísil s organickým materiálem. Anorganický materiál je také vhodný pro nižší, polštářovitě rostoucí rostliny, které by se špatně vyrovnávaly s každoročním vrstvením nového mulče.
Otazníky nad netkanou textilií
Častým nešvarem v trvalkových záhonech je používání geotextilie, fólie či plachetky z materiálů, které se nerozkládají nebo rozkládají velice dlouho. Tyto plachetky jsou často kryty z estetických důvodů jiným mulčovacím materiálem. Zásadním problémem je, že plachetka brání přirozenému rozrůstání a rozšiřování rostlin podzemními či nadzemními výběžky. Některé druhy jsou na možnosti rozšiřovány do okolí závislé, není-li jim to díky plachetce umožněno, během krátké doby ze záhonu zmizí. Nepříliš esteticky také vypadají místa, kde se plachetka dostává na povrch. Je to zejména na okrajích či nakloněných plochách, ze kterých sklouzne krycí vrstva mulče.
Plachetka také výrazně omezuje použití cibulovin v záhoně. Pokud se použije spon např. 9 a více rostlin na metr čtvereční, je otázkou, zda takto hustě perforovaná textilie má ještě nějaký smysl. Někdy se lze setkat také s použitím plachetky na místech, která jsou hůře odplevelená. To vede k tomu, že oddenkaté plevele, jako jsou pýr, svlačec, pcháč a další po době naleznou cestu ke slunci zrovna v místě, kde je plachetka prostřižena, tj. v místě výsadby rostlin. O to hůř se pak tento plevel ze záhonu odstraňuje. Někdy se lze naopak setkat s plevelem, který vyklíčí a zdárně roste i mezi vrstvou mulče (obzvláště borkou) a plachetkou. Neméně problematická je také likvidace záhonu, protože téměř nelze rozrostlé rostliny oddělit od textilie a tedy ani kompostovat. V trvalkových záhonech je tedy lépe se nedegradujícím mulčovacím plachetkám vyhnout, nebo použít pouze ty, které se beze zbytku rozloží do jednoho či dvou let.
Barevná dekorace
Někdy se lze také setkat s použitím mulče spíše z estetických než funkčních důvodů. Vznikají tak plochy pestrobarevné borky, štěpky, štěrku (často v kombinacích), z nichž se tu a tam objeví osamocená trvalka. Takovéto použití ze všeho nejvíce ukazuje na vkus autora & majitele a v podstatě se jedná pouze o barevný dekor bez respektování potřeb rostlin. V takovýchto případech je vhodné se zamyslet, zda byl záhon vytvořen pro trvalky nebo spis pro dekorativni mulč.
Přečtěte si také něco vyvýšených záhonech.
