Pokud rádi pozorujete na své zahradě hmyz jako motýly, včely či jiné druhy, není nic snazšího, než se je pokusit přivábit výsadbou vhodných druhů rostlin.
Nasnadě může být otázka, co vlastně určuje atraktivitu květin pro hmyz? Jsou vůbec některé druhy rostliny pro některý hmyz lákavější než jiné? Vždyť už samotná tvorba květů a evoluční vývoj kvetoucích rostlin bezprostředně souvisí s vývojem hmyzu. Rostliny nekvetou a priori proto, aby nás potěšily svými pestrými a vonnými květy. Ale právě proto, aby přilákaly hmyz. Ten totiž ve většině případů potřebují k opylení a tedy ke svému vlastnímu rozmnožování. Důležitost hmyzu pro opylování lze snadno demonstrovat na domácí flóře, kde je bezmála 80 % kvetoucích rostlin opylováno hmyzem (tzv. rostliny hmyzosnubné). Menší část pak větrem (např. trávy), vodou či jiným způsobem, nebo se jedná o druhy více či méně samosprašné. I mezi hmyzosnubnými rostlinami jsou ale rozdíly. Hmyz zde může být lákán barvou květů, jejich tvarem, vůní a především produkcí nektaru a pylu.
Barvy květů atraktivní pro hmyz
Zastavme se nejdříve u barvy květů. Tu vnímá většina druhů hmyzu zcela jinak než lidé. Lidé mají receptory pro vnímání tří základních barev, resp. vlnových délek světla. A to jsou barvy v oblasti modré, zelené a červené. U hmyzu jsou receptory pro vnímání světla nejcitlivější na vlnové délky v oblasti ultrafialové, modré a zelené. Na rozdíl od lidí tedy hmyz obvykle nevidí“ červenou barvu. Červené květy jsou pak např. pro včely zcela nevýrazné. Květy tedy obvykle nejčastěji vidí jako zelené, modré nebo ultrafialové. A to i takové, které my vidíme jako bílé nebo žluté. Barevné vnímání hmyzu je samozřejmě daleko komplikovanější a vystačilo by bohatě na samostatný článek. Pravdou ale je, že se rostliny díky nutnosti opylení dokázaly tomuto barevnému vnímání přizpůsobit a třeba četnost opravdu červených květů je v přírodě daleko menší než např. květů modrých nebo fialových.
Tvar květů atraktivní pro hmyz
Tvar květů je rovněž důležitý. Např. včely více přitahují květy trubkovité, s vertikální symetrií a s vyvinutým pyskem, který jim usnadňuje přistání (např. u čeledi hluchavkovitých). Asi nejrafinovanější jsou pak květy některých orchidejí, např. tořičů (Ophrys), které imitují samičky a lákají tak samečky k usednutí.
Jedním z nejdůležitějších hmyzích lákadel rostlin je produkce nektaru. Nektar je velmi specifický roztok cukrů a dalších složek, který pro hmyz představuje jakousi „odměnu za to, že pomohl rostlině s přenosem pylu. Vzniká ve specializovaných částech květů, tzv. nektariích. Spolu s pylem představuje nektar pro hmyz důležitý zdroj výživy, Zcela mimořádnou roli pak hraje nektar pro včely a přeneseně pak i pro člověka, kdy je část nektaru pře měněna na med. Rostliny, které včelám poskytují dostatek nektaru a pylu jsou často uváděny jako tzv. rostliny včelařské. Nektar poskytuje samozřejmě potravu i jiným druhům hmyzu. K těm nejnápadnějším patří motýli. Ti jsou pak spolu se včelami a čmeláky asi nejvítanějšími hmyzími návštěvníky zahrady. A právě produkce nektaru a pylu hraje při výběru rostlin coby lákadel pro hmyz asi nejdůležitější roli.
Okrasné byliny
Mezi okrasnými vytrvalými bylinami najdeme mnohé, které lákají hmyz více než jiné. Atraktivnost Ize vypozorovat zejména v kombinovaných výsadbách více druhů rostlin, kdy je zřejmé, že některé z nich jsou v době květu doslova „obaleny“ včelami nebo motýly a jiné jsou navštěvovány méně. Asi nejvíce zahradních květin, které nejintenzivněji lákají hmyz, patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). A to zejména díky tomu, že tyto rostliny jsou výborným zdrojem nektaru a především pro včely se tak stávají důležitou pastvou.
Z této čeledi se na zahradách nejčastěji uplatňují různé vytrvalé šalvěje (Salvia), mateřídoušky (Thymus), levandule (La- vandula), meduňka (Mellissa), dobromysl (Origanum), yzop (Hyssopus), šanty (Nepeta), zavinutka (Monarda), včelníky (Dracocepha- lum), máty (Mentha). Z jednoletých druhů pak bazalky (Ocimum), majoránka (Majorana) nebo saturejka (Satureja hortensis). Za zvlášť významné pro použití na zahradě lze považovat šalvěje hajní (S.nemorosa), a to díky schopnoti opakovat několikrát za sezonu kvetení. Dále pak šantu hroznovitou (Nepeta racemosa) díky takřka nepřetržitému kvetení od konce května do podzimu a rovněž také levandule, které kvetou také poměrně dlouho. Není bez zajímavosti, že u těchto druhů převládají barvy květů v odstínech modré, fialové či purpurové, tedy barev, které hmyz vnímá lépe než např. květy červené.
Rostliny z čeledi krtičníkovitých
Velmi atraktivní pro mnohý hmyz, a zejména pro čmeláky, jsou byliny z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) pozn. v původním pojetí, dnes mnohé řazeny do čeledi Plantaginaceae. Zde je třeba zmínit především divizny (Verbascum), náprstníky (Digitalis), hledíky (Antirrhinum), mnohé rozrazily (Veronica longifolia) či veronikastra (Veronicastrum). Především dva posledně zmíněné představují pro čmeláky doslova „hody“ a jsou jimi často vyhledávány. Zejména ve společných výsadbách je zajímavé pozorovat rozdíly v hmyzích,,preferencích“. Např. ve chvíli, kdy se na šalvějích či šantách pase množství včel, jsou na rozrazilech a veronikastrech naopak téměř pouze čmeláci.
Trvalky hvězdnicovité
Nelze samozřejmě opomenout ani trvalky hvězdnicovité. I zde se nacházejí mnohé druhy, které lakají hmyz. Zejména pro motýly je velkým lákadlem třapatkovka nachová (Echinacea purpurea). Neměly by rovněž chybět třapatky (Rudbeckia), řebříčky (Achil- lea), šuškardy (Liatris). Koncem léta pak hvězdnice chlumní (Aster amellus). Motýli mají rovněž rádi krásnoočka (Coreopsis) a bělotrny (Echinops). Z jednoletých rostlin pak určitě slunečnice (Helianthus). Ty mohou být klidně vysazeny i jako solitéry či menší skupiny v trvalkových záhonech.
Pryskyřníkové rostliny
Pryskyřníkové rostliny sice obecně netvoří mnoho nektaru, o to více ale produkují pyl. Na počátek léta pak hvozdíky (Dianthus), vlčí bob (Lupinus) či liliochvostec (Eremurus). Letní sortiment mohou doplnit zahradní plamenky (Phlox paniculata) a klejichy (Asclepias). V pozdním létě pak přitahují hmyz i velká květenství rozchodníků (Sedum telephium a jeho kříženci) a samozřejmě také vřes (Calluna). Konec vegetace obstarají hvězdnice (Aster) a zlatobýly (Solidago).
Ač se v našich podmínkách nejedná o rostlinu vytrvalou, nelze nezmínit liboru (Lan- tana), která je pro hmyz a zejména motýly opravdovým magnetem. Lze ji ale snadno pěstovat v nádobách v létě venku a v zimě pak na světlém a chladnějším místě v interiéru.
Ostatní nektarodárné rostliny atraktivní pro hmyz
Příkladem dalších nektarodárných rostlin jsou: brutnák (Borago officinalis), fazol šarlatový (Phaseolus coccineus), fenykl obecný (Foeniculum vulgare), mák setý (Papaver somniferum), proskurník lékařský (Althea of- ficinalis), sléz lesní (Malva sylvestris), svazenka (Phacelia), úročník (Anthylis vulneraria), vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia). Množství nektaru tvoří i jetele a vojtěška (Medicago sativa). Díky delší květní trubce se zde ale obvykle nedostanou k nektaru včely, ale spíše čmeláci nebo samotářské včely.
Některé druhy hmyzu lze na zahradu přilákat i stavbou tzv. hmyzího domu. Ten může být sestaven z nejrůznějších materiálů, jako např. stébla rákosu, navrtaná dřevěná polena, nepálené hliněné cihly, kusy větví, šišky apod. Taková místa pak rády osídlují např. samotářské včely, pestřenky, zlatoočka či jiný hmyz.
Přečtěte si také výhody zakomponování vodních prvků do zahrady!
