Méně známé svídy a dříny jsou krásné dřeviny do každé zahrady!

Cornus controversa (Swida controversa) – svídy sporné pochází z východní Asie, kde dorůstá do velikosti stromu – až do výšky kolem 15 m. V našich podmínkách bude pravděpodobně o něco nižší, i tak ale musíme počítat s poměrně bujným růstem. Svída sporná je impozantní dřevinou, která z horizontálně rostoucích větví tvoří zajímavá patra. Tato dřevina nejlépe prosperuje v hlubší, humózní půdě na slunečném, ale nepříliš suchém stanovišti. Květy jsou bílé barvy. Jsou drobné, ale protože rozkvétají v bohatých soukvětích, jsou nápadné i z dálky. Původně čistě zelené listy se na podzim zbarvují do žlutě oranžových odstínů. Velmi oblíbená je zeleno bílá odrůda ‚Variegata‘, která roste mnohem pomaleji než základní druh. Proto bude pro zahrady menších rozměrů. Tato odrůda vhodnější i vynikne nejlépe na tmavém pozadí.

Kde se s nimi nejčastěji setkáme?

Rod Cornus, česky označovaný jako svída nebo dřín je naším pěstitelům poměrně velmi dobře známý. Svídy a dříny jsou častou součástí veřejné zeleně a zvláště barevně výrazné odrůdy zdobí i nejednu soukromou zahradu. Do této skupiny patří zejména různé odrůdy svídy bílé (Cornus alba), svídy výběžkaté (Cornus stolonifera), svída obecná (Cornus sanguinea) a dřín obecný (Cornus mas). Kromě nich však existuje také několik dalších druhů, které jsou velmi zajímavé a silně dekorativní. Navíc většinu těchto zajímavých druhů už můžete i u nás v lepších zahradnictvích a zahradních centrech vidět v nabídce. A nejdůležitější je, že tyto krásné rostliny jsou v našich klimatických podmínkách mrazuvzdorné a jejich pěstování je za určitých okolností poměrně snadné.

Pečlivý čtenář možná již v prvních řádcích odhalil trochu atypický způsob pojmenování těchto rostlin. Ačkoliv vědecké jméno zůstává stejné, české pojmenování je nejednotné. Některé druhy se označují jako svída, jiné jako dřín. A tento lehký zmatek by se ještě mohl prohloubit, protože rod Cornus byl později rozdělen na několik dalších rodů. Tímto zásahem snad botanikové dosáhli přesnějšího zařazení, zahradníci však tuto změnu nepřijali s příliš velkým nadšením a nadále většinou označují své „,cornusy“ starým, za- běhnutým způsobem. Protože i v zahradních centrech bývají tyto rostliny většinou označené staršími názvy, najdete i v tomto přehledu jako první uvedená právě jejich původní jména. Nakonec pro krásu a eleganci zahrady není až tak důležité, jaké jméno je napsáno na etiketě v zahradním centru, jako to, co váš nový miláček bude potřebovat a co na oplátku může za vaši péči nabídnout.

Svída a jeho druhy

Jestli vás tyto dřeviny osloví, při jejich nákupu kousek odvahy a šťastnou volbu té nejhezčí odrůdy a samozřejmě také příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje dřín květnatý (dřínovec květnatý) je krásný velký keř, který pochází ze Severní Ameriky. Nejkrásnější bývá v období květu a na podzim, kdy se vybarvuje do tmavě červených odstínů. Ale vraťme se ještě jednou ke květům. Ty jsou samy o sobě poměrně malé a nevýrazné. Obklopují je čtyři výrazné listeny, které zdálky květ velmi výrazně připomínají. Tyto listeny jsou u původního druhu bílé barvy, ale existují i odrůdy s listeny růžové až červené barvy (‚Cherokee Chief‘, ‚Rubra‘). Rostlina začíná kvést při rašení, takže efekt je o to silnější, neboť květy ještě nejsou ukryty pod závojem listí. U nás nerostou příliš rychle, ale můžou časem dorůst až do 4-5 m.

Rainbow

Kromě výše zmíněných odrůd existují také kultivary s vícebarevnými listy (např. ‚Rainbow‘). Cornus florida ‚Rainbow‘ Tyto odrůdy bývají obvykle nižší a rostou o dost pomaleji, než kultivary s listy čistě zelenými. Proto se bez obav můžou použít i do malých zahrad. Podzimní vybarvení těchto odrůd bývá ještě výraznější!

Ideální podmínky pro pěstování

Pro optimální růst potřebuje tento dřín hlubší, humózní a mírně kyselou půdu. Ideální je vlhké, ne však mokré místo na slunci nebo v mírném polostínu.

Dřín japonský

Cornus kousa (Benthamia japonica, Dendrobenthamia japonica) – dřín japonský (dřínovka japonská) se charakterem růstu, vzrůstem i typem květů velmi podobá dřínu květnatému. I jeho nároky na prostředí jsou prakticky stejné jako u dřínu květnatého.

Některé rozdíly tady však jsou a jsou celkem významné. Z pěstitelského hlediska není až tak podstatné, že tato dřevina nepochází z Ameriky, ale je původem z východní Asie. Dřín japonský se od dřínu květnatého liší zejména dobou kvetení a tvarem plodů. Tento keř rozkvětá později, od konce května až do června. Květy se objevují, když už má rostlina vyvinuté listy. Tuto vlastnost můžou využít zejména majitelé velkých zahrad, neboť výsadbou obou druhů se dá efekt kvetení protáhnout až na dobu několika týdnů. Plody dřínu japonského jsou kulovité, růžové až červené barvy s hrubou, zvláštní strukturou. Tyto plody jsou jedlé, jejich chut ovšem není příliš zajímavá.

Další druhy svídy

Z kultivarů za zmínku stojí odrůda s bílými listeny ‚Milky Way‘, nebo opravdu velkokvětá ‚China Girl‘, která jako starší rostlina bývá opravdu impozantní. Velmi zajímavým kultivarem je růžově kvetoucí odrůda ‚Satomi“. Podobné i tento druh nabízí několik pestrolistých odrůd (např. „Gold Star‘), které jsou výrazné a ozdobné po celou vegetační dobu.

Přečtěte si také článek o nejlepších dřevinách pro suché půdy!