V tomto článku se budeme věnovat ne zcela běžným způsobům pěstování skalniček. Prvním z nich je pěstování rostlin pomocí suché zídky.
Suché zídky
Důvodů pro výstavbu suché zídky může být celá řada. Nicméně obvykle to bývá vyřešení nějakých svahových záležitostí na zahradě, vytvoření teras na svahovitém terénu, zpevnění paty svahu, oddělení různých částí zahrady nebo prostě vytvoření něčeho neobvyklého v prostoru. V neposlední řadě samozřejmě zídka speciálně postavená za účelem pěstování rostlin.
Jak vypadá skladba suché zídky?
Jde obvykle o stavbu z plochých, vrstevnaté se odlučujících kamenů typu pískovce, opuky, břidlice apod. Jako pojivo mezi kameny se obvykle používá směs zeminy a písku, popř. Ize kameny skládat i bez pojiva. Podstatné pří stavbě je to, aby kameny byly ukládány mírně šikmo dolů proti svahu a aby se jednotlivé vrstvy směrem od spodu nahoru odkláněly od kolmé roviny do svahu. Aby horní hrana zídky byla posunutá vůči spodní hrané několik centimetrů až decimetrů. Jde zde zejména o zajištění stability celé stavby z a ochranu proti sesunutí zídky.
Výhody suché zídky
Pata zídky by měla být zapuštěna pod povrchem terénu, což rovněž zajišťuje její stabilitu. Podstatnou výhodou suché zídky je, že jde o velmi dobře drenážovaný prostor. Nehromadí se zde voda a obvykle zde mohou růst i náročnější a choulostivější druhy skalniček, které zde mohou daleko lépe přečkat především nepříznivé období během zimy. Vlastní zídka může přecházet v klasickou nebo vrstevnatou skalku či v suťový záhon.
Výběr rostlin
Výběr rostlin pro suché zídky je rovněž různý a záleží zejména na velikosti spár, použitém výplňovém materiálu a orientaci zídky ke světovým stranám.
Na jižně orientovaných plochách lze pěstovat zejména rostliny z oblasti se středomořským klimatem či rostliny, které vyžadují perfektní drenáž, tvoří dlouhé kůlové kořeny apod. Pokud je zídka s odklonem od slunce, lze pak zvolit i celou řadu stínomilných nebo vlhkomilných rostlin, např. kapradin nebo choulostivějších skalniček z velehorských poloh (mohou prosperovat i náročné, např. himálajské skalničky).
v Anglii nebo v přímořských oblastech s vlhčím klimatem. Umožňuje pěstování rostlin vyžadujících dobrou drenáž a nesnášejících přílišné vlhko. Proto ta obliba v regionech s častými a pravidelnými srážkami a vlhkou zimou. Jde v podstatě o skalku nad úrovní okolního terénu. Obvyklá bývá kombinace se suchou zídkou, která může tvořit obvod záhonu. Střed se pak vyplní drenáží (vespod) a vhodným, propustným substrátem pro kořenění rostlin. Povrch je pak rovněž obvykle velmi drenážovaný, tvořený několika cm popř. i decimetry hrubšího písku nebo štěrku.
Výhodou záhonu je zejména to, že nabízí několik prostředí pro pěstování rostlin. Obvykle bývá umístěn tak, že nabízí orientaci na všechny světové strany a díky tomu i celou řadu velmi různorodých míst pro rostliny.
Vlastní horní plocha může být udělána jako skalka nebo jako štěrkový záhon a mohou zde dobře růst např. i cibulnaté a hlíznaté druhy, které by třeba přímo v suché zídce neprosperovaly dobře. Toto stanoviště by mělo svědčit i druhům s dužnatým kořenovým krčkem, u kterých na vlhčích stanovištích často dochází k jeho zahnívání.
Navštivte náš nový článek, ve kterém najdete několik tipů, jak proměnit vaši zahradu!
