Při stavbě skalky by měla být na zřeteli dvě základní kritéria. Skalka by měla být funkční, tedy postavená tak, aby zde vysázené rostliny měly co nejlepší podmínky a měla by rovněž splňovat nějaká základní estetická kritéria. Je ale pravda, že estetické hledisko je velmi diskutabilní a jen obtížně se taková kritéria dají nějak specifikovat. Každopádně skalka by se svému tvůrci nebo člověku, pro kterého je tvořena, měla líbit.
Výběr místa pro skalku
Někdo má to štěstí, že přímo na zahradě najde nějaký přirozený skalní výchoz, nicméně to jsou spíše výjimky. Většina pěstitelů si ke své skalce musí pomoci sama“. Asi jen s obtížemi lze nazývat skalkou několik kamenů poházených po záhonu a rostliny mezi nimi. Vhodnou inspirací je jistě příroda nebo již hotové skalky jiných pěstitelů či botanických zahrad.
Kámen je základ!
Základem skalky jsou jistě kameny. S trochou nadsázky je možno říct, že skalka by měla vypadat dobře i bez rostlin. Modelace terénu a kameny poskytují skalce základní rámec, který pak završí vhodně vybrané rostliny. Rada pěstitelů řeší, jaký druh kamene (horniny) zvolit. Je pravda že minerální složení horniny může výrazně ovlivnit následný výběr rostlin a jejich pěstitelské podmínky. Nicméně podstatnou věcí je to, aby skalka byla postavena z jednoho druhu kamene. I přesto, že v přírodě se často horniny různě prolínají, přirozeně se setkávají např. vápence a nějaké nevápencové horniny, na menší skalce se kombinaci různých druhů kamenů raději vyhneme. Svůj význam (hlavně estetický) má samozřejmě Inspirace i barevná jednotnost kamenů. Ideální jsou takové kameny, které jsou již pokryty lišejníky nebo mechy a mají nějakou „patinu“. Čerstvě nalámaný kámen z kamenolomu příliš „svítí“ a trvá dlouho, než přírodní patinu získá.
Jakou velikost kamene zvolit?
Podstatnou otázkou je i to, jak by měly být jednotlivé kameny velké. Zde se samozřejmě vychází z prostorových možností zahrady a skalky. Každopádně skalka se snadněji staví z kamenů větších a velkých, které by měly tvořit její základní kostru. K nim se pak dají přidávat postupně kameny menší a stavbu lze zakončit posypem kamennou drtí, která celou plochu opticky propojí. Při stavbě je třeba respektovat lom kamenů a skládat je k sobě tak, aby na sebe navazovaly. Pokud máme k dispozici menší kameny víceméně jednotné velikosti, můžeme zvolit suťoviště.
Příprava terénu
Důležitou roli při stavbě skalky hraje utváření terénu. Skalka obvykle vypadá nejlépe v přirozeně svažitém terénu, nicméně není až takový problém vybudovat skalku i na rovině, zde pak ale musíme přikročit k jistým úpravám pozemku, které umožní zajistit jeho větší členitost. Pěstitelský úspěch řady druhů rostlin je rovněž ovlivněn správnou orientací ke světovým stranám, resp. náročností na oslunění. Jižní a sušší svahy jsou vhodné pro rostliny s velkými nároky na sluneční záření, ale současně snášející sušší stanoviště. Mohou to být např. zástupci flóry Středomoří či Turecka. Naopak severní svahy s částečným odklonem od slunce vyhovují spíše chladno a vlhkomilnějším rostlinám. Mohou zde být např. zástupci čeledi Gesneriaceae (Ramonda, Haberlea) nebo některé chladnomilnější rostliny z vyšších poloh Alp, Kavkazu či Himálaje.
Pokud budujeme skalku na rovině, pak můžeme vylepšit členitost terénu tak, že vybráním země z jedné části a její navršení jinam vytvoříme vyšší a nižší partie skalky a rovněž třeba i prostor pro nějaké vodní prvky, potůčky či jezírka, která dokáží celou skalku nádherně oživit a zpestřit. Okraje vodních prvků pak poskytnou nové prostory pro vlhkomilnější či bahenní rostliny, které bychom jinak třeba udrželi jen s obtížemi.
Skalka a ideální půda pro ni
Při stavbě skalky je třeba mít na zřeteli i další důležitý faktor pěstitelských úspěchů se skalničkami, a tím je půda. Už několikrát bylo zmíněno, že většina skalniček vyžaduje dobrou drenáž a naopak málokterý druh dlouhodobě toleruje příliš mokré stanoviště. Substrát ve skalce by tedy měl být velmi dobře propustný. Ještě před vlastní stavbou je vhodné vyplnit spodní vrstvu budoucího alpina dostatečně tlustou vrstvou hrubšího štěrku, která by měla zajistit spolehlivý odtok přebytečné vody. I samotný pěstební substrát musí být propustný. Ovšem na druhou stranu by rovněž měl mít schopnost nějaký podíl vody udržet i za delšího sucha (toho lze docílit přimícháním menšího podílu jílovité zeminy, která vodu obvykle udrží delší dobu).
Jen obtížně se dá podat návod na „optimální půdu pro skalku“. Vždy musíme vycházet z toho, jaké rostliny chceme na skalce pěstovat a z jejich požadavků. Zda ji vylehčit vyšším podílem písku či drobného štěrku nebo naopak mít substrát těžší s vyšším podílem jílovitých částí. Opravdové horské druhy rostou převážně ve velmi chudém minerálním substrátu s minimem organického podílu. Naopak některé byliny z podrostu světlých lesů dávají přednost půdě bohaté na organické látky. Některé druhy rostou striktně na půdách s obsahem vápníku, jiné vápník nesnášejí a některým (většině běžných druhů) je to jedno. Pokud budeme sledovat půdní reakci, pak lze ovlivnit její složení přidáním mletého vápence pro vápnomilné druhy nebo naopak přidáním rašeliny pro kyselomilné druhy rostlin.
Přečtěte si také náš článek o tom, jaké rostliny do skalky zvolit..
