Vrcholící léto a začínající podzim je obdobím sběru ovoce a zeleniny a odměnou za naši práci s půdou a na půdě. Vychutnáváme si zralé plody, zpracováváme a ukládáme na zimu jejich přebytky. No právě toto období je tím časem, kdy můžeme rozhodnout o naši budoucí úrodě jednoleté zeleniny. A vůbec tím nemám na mysli umělá hnojiva nebo přípravu nářadí na zpracování půdy po dokončeném sběru úrody. I když právě tyto aspekty jsou pro mnohé zahrádkáře důležité, já je považuji za „nepodstatné maličkosti“, které odvádějí naší pozornost od důležitého – semenaření.
Považuji naši zahradu za „přírodní identický systém“. Použil bych pojem „permakultura“, protože se práce v ní k tomuto propagovanému systému v mnohém přibližuje, mohl bych hovořit o biohospodaření a mohl bych použít nejmodernější pojem „regenerativní hospodaření“. No nejraději používám pojem „zahrada líného zahrádkáře“, protože neděláme nic zbytečně, zejména z pohledu toho, jak hospodaří na půdě sama Příroda. Protože hospodařit klasicky s rýčem a motykou, měli bychom toho až-až i na klasické zahrádce, s rotavátorem a pluhem zřejmě i na desetinásobné.
V naší zahradě minimalizujeme externí vstupy energie a hmoty na nevyhnutné minimum. Kose na chlebový pohon nebo sekačce na benzín se v sadu vyhnout nedá. Do získávaní sena zkrátka nějakou energii vložit musíte. No kupovat zeminu na vlečky anebo sazenice zeleniny po desítkách je stejný nesmysl, jako vyvážet zelený odpad na sběrný dvůr. Příroda vymyslela dokonalý systém koloběhu a je výhodné ho využívat i na svém pozemku.
Kupovaná semena mohou představovat problém
Mnoho zahrádkářů začíná tak, že od ledna do března vysévá semena zeleniny a piplá je za oknem či v skleníku, jiní se spolehnou na nákup hotových sazenic v zahradnictvích, na tržnicích nebo od svých známých, kteří se tím zabývají ve velkém. V rozhovorech o úrodě a odrodě s takovými zahrádkáři často docházíme k tomu, že sice vidí, jakou odrůdu koupili, no netuší, odkud pochází osivo. Domácí pěstitelé sazenic vidí, kde semena koupili, ale o skutečném původu, možná až z daleké Číny, nemají ani tušení. A často ani netuší, co znamená zkratka „F1“ na obalu. Prozradím, že to nemá nic s rychlostí závodních aut 😉
Když před třemi lety mi kolegové do práce nosili ve smartfonech fotky svých rostlin rajčat, které ze dne na den zčernaly a museli jejich porosty předčasně likvidovat, nejprve jsem tomu nerozuměl. Naše rajčata rostly, jakoby se nechumelilo, ehm, jakoby nepršelo. Postupně jsme se v diskusích dostávaly na „kořen věci“ a k tomu, že buď koupili semena přes řetězce anebo hotové sazenice na tržnicích, ale bez znalosti původu osiva. Je náhoda, že jsem zachytil v tom roce zprávu o tom, že holandští celníci zadrželi kontejner čínských semen zeleniny s problémovými certifikáty a zničili obsah? Anebo šlo jen o poplašnou zprávu a konkurenční boj?
Nechci se zabývat problematikou osiva typu F1 a případnými problémy při pokuse dále si rostliny množit pomocí semen zralých plodů. Na toto téma už bylo napsaných bezpočet článků a komu vyhovuje kvalita finálních plodů z hybridního osiva a každoroční nákup čím dále dražších balíčků s čím dále menším obsahem semínek, je to jeho volba.
V naší zahradě pěstujeme zeleninu od píky, tedy od semen. Nákup hotových sazenic je spíše výjimkou. Občas koupíme semena takové zeleniny, kterou ještě nemáme anebo které se nám nedařilo semena sesbírat. Drtivou většinu výsevu představuje semenaření z minulých úrod. I když na otázku, zda „bylo dřív vejce nebo slepice“ musím říct, že první semena před takovými dvaceti lety byly z poloviny od příbuzných, z jejich „domácí součástkové základny“ osvědčených a nám se líbících odrůd, z poloviny nakoupené od osvědčených dodavatelů, internet je v tomto velký pomocník. Ale jako bývalému fanouškovi automobilového sportu nám eFJednotky do baráku nesměly.
Vlastní osivo představuje několik výhod
Koupit hotové sazenice dnes není právě laciná záležitost, neřku-li o riziku, že ve skutečnosti nevíte, co opravdu kupujete a zda můžete prodejci opravdu věřit. A ani kupovat semena není žádná výhra, když jich je v sáčku osm, pravda v ceně, jako jste kdysi kupovali semínek dvacet. Z tohoto pohledu připravovat vlastní osivo představuje jen časovou investici, v podstatě zanedbatelnou, za kterou získáte stovky semen vhodných pro další výsev. Vysít můžete deset, sto i tisíc rajčat, semena vás nic nestojí. Pravda, substrát asi ano 😉 A do záhonů si vyberete řekněme třicet nejhezčích sazenic z padesáti, zbytek jistí kompost, náklady vás nemusí trápit. Zkuste to udělat s kupovanými…
Na semena vybíráme z každé úrody ty nejhezčí plody, které nejvíc reprezentují náš „ideál krásy“. Tedy „přirozený výběr“ plodů, které vyrostly na daném místě. V dané pùdě, v daném klimatu, s danou kvalitou podpovrchové vody. V semenech plodů jsou „uloženy“ všechny místní podmínky pěstování. Všechny odchylky jsou zlikvidované konzumem, v extrémních případech kompostem (investované živiny jsou recyklovány). Po pěti letech můžete mít vyselektované celkem pěkné papriky, rajčata, okurky, hokaido, cukety… Způsob optimální přípravy semenaření z aktuální úrody je popsán v jiném článku na tomto serveru. Článek naleznete zde.
Dobře skladované osivo některých druhů zeleniny si zachovává klíčivost tři až osm let. Jestli pro výsev na jaře použijete osivo ze tří let, klidně do osobitých sadbovačů, máte kontrolu, které jak klíčí. A staré dáváme slepicím, nic nevyjde nazmar, nic není odpad. Nejsou nijaké finanční náklady/ztráty.
Příprava vlastního osiva představuje výraznou ekonomickou úsporu nákladů a je součástí naši potravinové bezpečnosti. Nemusí nás trápit, kdy se objeví osivo v prodejnách, nemusí nás trápit sortiment a už vůbec nás nemusí trápit dopad současné nebo budoucí krize na cenu a dostupnost osiva. Kde v které krajině a v jakých podmínkách, půdy, klimatu či vodě osivo produkují, je nám ukradené, stejně jako to, jak zareaguje na naši půdu nebo „kyselé“ deště. Máme garantováno, jaké plody nám vyrostou a dozrají a jsem přesvědčen, že garantovaná je i vyšší odolnost v našich podmínkách vůči chorobám a škůdcům.
Máte ideální čas vybrat si plody zeleniny, které určíte na vaše semenaření a příští rok můžete použít vlastní semena na založení nové úrody. Nic tím neriskujete, vždy pokud by se z nějakého důvodu nezadařilo, hotové sazenice můžete koupit vždy. Jestli se ale zadaří, postavili jste další pilíř své potravinové bezpečnosti a nezávislosti.
Autorem článku je pan Július Fábián
