Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) je původem z Ameriky a do Evropy přicestovala v 17. století. Původně se pěstovala pro své velké žluté květy jako okrasný druh, dnes ji známe také jako plevel. Kromě toho však je zapomenutým druhem zeleniny. Její kořen je totiž poměrně mohutný, jedlý a svého času byla dokonce jako zelenina záměrně šlechtěna. Zůstala však vždy na pokraji zájmu a slávy mrkve nebo petržele nikdy nedosáhla.
Květy se otevírají navečer
Rapontika je dvouletka z čeledi pupalkovitých. V prvním roce vytváří růžici přitisklých, přízemních, podlouhle obvejčitých listů a ve druhém roce vykvétá. Její velké a krásné žluté květy rozkvétají netradičně navečer, kvetou přes noc a ráno uvadají. Za noci září světle žluté květy jako výrazná a nepřehlédnutelná dominanta zahrádky. Zelinářsky se však využívají její poměrně mohutné kořeny, které mohou mít v průměru až tři centimetry. Doporučována byla zejména do chudších písčitých půd a ke slovu přicházela hojněji v dobách krizí a nedostatku. Ve starši literatuře bychom ji našli pod označením rapontika nebo Schinkenwurz.
Je vhodná i do kuchyně
Škrobnaté kořeny mají bílou dužninu se světle červenými žilkami (může připomínat šunku) a jsou chutnou zeleninou. Poslouží vedle jiné kořenové zeleniny jako přídavek do polévek, uvařené lze připravit podobně jako třeba celer, ochucené octem a pepřem využijeme k přípravě dobrého salátu. Někomu chuť vařené rapontiky připomíná pastinák, je však přece jen o něco méně sladší, podle někoho až slabě nahořklá. Někdy se použití pupalkového kořene srovnává s kořenem kozí brady nebo černého kořene. Jako zeleninu můžeme zjara využít také mladé listy na přídavek do jarních salátů.
Rapontika je i bylinou léčivou. Výluh z listů a stonků zmírňuje kašel a moderní věda nachází v pupalce látky učinné na kardiovaskulární problémy, atopické ekzémy nebo revmatickou artritids.
Rapontika a její pěstování
Pěstování této zapomenuté a netradiční zeleniny je jednoduché. Sejeme ji po rané zelenině jako druhou, následnou plodinu v květnu do řádků asi 30 cm vzdálených. Po vzejití vyjednotíme asi na 20 cm. Spokojí se i s chudší půdou, spíše jí vyhovuje lehčí půda než těžší. Pro dosažení vyššího výnosu ji dáme do druhé trati, vystačí si dobře i bez závlahy. Okopávkou potlačíme plevele.
Sklizeň kořenů nastává v září a říjnu. Vyrýváme rýčem, průběžně podle potřeby. Jako u málo prošlechtěného druhu však musíme počítat s tím, že kořeny rapontiky jsou málo vyrovnané, často se vyskytují rozvětvení jedinci apod. Pupalka je mrazuodolný druh, přezimujeme ji venku. Přezimované kořeny můžeme sklízet až do doby, než rostlina začne vybíhat do květu.
Semínka rapontiky
Nevyryté rostliny druhým rokem vykvétají a mohou nás potěšit svým květem. A nakonec necháme-li je dokvést a dozrát, můžeme využít i zralá semena, která vyklepeme ze suchých rostlin (pozor, tobolky s nimi se rozevírají při zralosti samy a způsobují zaplevelení). Jsou bohatá na olej a velmi zdravá. Obsahují totiž nenasycené mastné kyseliny a lze je přidat při mletí k máku, případně využít na posypání pokrmů apod. Někdo označuje pupalková semena dokonce jako český sezam“. Ostatně pupalkový olej nalezneme v řadě moderních preparátů a výživových doplňků. Jak je vidět, pupalka je všestranně využitelným druhem.
Přečtěte si také něco o zeleninové zahradě v červenci.
