Pro každého zahrádkáře může být při pěstování prioritou něco jiného. Společným znakem naší záliby však je, že se cyklicky řídí jistým „kalendářem“, kterého dodržování v rámci jednotlivých druhů rostlin a plodin je nevyhnutelnou podmínkou pro dosažení úspěchu. Avšak ani vysévání semen zeleniny ve správném období a přesazovaní sazenic do skleníku či záhonu v optimálním čase není zárukou, že se dočkáme zdravých rostlin a chutných zralých plodů. Obdobně to platí i při výsadbě dřevin. Ať jarní nebo podzimní termín, podle vašich zkušeností, nemusí zajistit kvalitní ovoce. Podmínkou úspěchu v pěstování je práce s vodou.
Kromě dodržování „agrotechnických termínů“, ať už podle doporučení odborníků, nebo podle našich dlouholetých zkušeností, je důležité poskytnou novým i starším rostlinám při pěstování optimální podmínky pro jejich život a růst a tím jim zajistit i zdraví, aby měli možnost plodit a tím nám dělat radost.
Mnoho zahrádkářů teď pomyslí na ochranné postřiky a výživu rostlin, to vše má chránit zeleninu i ovoce před chorobami a škůdci a tím i ochránit naši budoucí úrodu. Permakulturisté by jistě nesouhlasili s použitím chemie, ortodoxní zahrádkáři v zájmu dosažení vysoké úrody se nebojí hnojit syntetickými přípravky. Oba tábory mají svou pravdu, oba mají při pěstování své výsledky.
Voda je život
A platí to nejen v živočišné říši, ale i v rostlinné. Bez vody jsou všechna opatření, termíny a přípravky i postupy nanic, bez vody nebudou rostliny ani plody. Pokud chceme jako zahrádkáři mít zdravé a silné rostliny, bohatou úrodu zeleniny, silné keře plné bobulí a ovocné stromy obsypané zralými plody, musíme zajistit všem rostlinám vodu.
A když píšu vodu, tím nemyslím déšť a už vůbec ne závlahu. Jednak na déšť, kdy přijde a kolik vody spadne, nemáme žádný vliv, druhak umělá závlaha může řešit pouze drobnou odchylku, ale ne komplexní změnu podnebí a už vůbec není odpovědí na špatně zvolenou flóru do daných podmínek.
Většina zahrádkářů, s nimiž se bavím o pěstování, uvažuje pod pojmeme „voda“ pouze nejisté srážky z nebe a jistou vodu v hadici. Jak ale ukazují poslední léta, studny mohou v dlouhých teplech vysychat a najednou není čím zalévat záhony ani zavlažovat schnoucí stromky.
Já pod pojmeme „voda“ rozumím zásoby vody v půdě, která je dostupná rostlinám prostřednictvím kořenového systému. Tuto vodu je potřeba chránit, umět s ní hospodařit a využívat pro zdárné pěstování zeleniny a ovoce.
Chraňte půdu, ochráníte vodu
Často se mě ptají, co dělám v zahradě, když je po dešti, všude je mokro a nedá se nic dělat. Často se mě ptají, co dělám v zahradě, když je sucho a nedá se nic dělat. No u nás tyto problémy nemáme. Voda z dešťů u nás vsakuje do půdy a drží se v ní, takže po dešti není bahno, i když sousedům občas spláchne liják ornici až do dvora. Takže i v horku zůstává u nás voda v půdě a rostliny prosperují. Takže pracovat se v zahradě dá, i když my do půdy zbytečné neryjeme. Ani obrazně ani doslovně.
Ochrana půdy a zlepšování její schopnosti absorbovat vodu sestává z několika kroků, které samostatně mají malý vliv na vodu, ale v kombinaci dokáží dělat doslova zázraky. Samozřejmě, že je nemůžete čekat hned, na druhý den. Ale čím později se změnami, nejprve ve své hlavě a poté na své zahrádce, začnete, tím náročnější to pro vás i vaši zahradu bude.
Když vesnické amplióny v létě vysílají zákaz napouštění bazénů, myslím si, že by měli vysílat zákaz okopávání záhonů. Okopané záhony, aby se přerušili kapiláry nebo odstranil plevel, mají daleko vyšší teplotu, než tráva, a tak se vypařuje voda z nich a přehřívá kořenový systém pod povrchem i vzduch nad záhony, tedy i rostliny. Okopání zvyšuje spotřebu vody zavlažováním. Navíc takovýto postup „naučí“ rostlinu přijímat vodu podpovrchovými kořeny a nenutí ji hledat si vodu ve větších hloubkách. Musíme zalévat pravidelné. A pravidelně okopávat. Nekončící kolotoč, podle mne zbytečný.
Mulčování štěpkou z ovocných stromů, tenkou vrstvou sena nebo silnější vrstvou slámy zabrání jednak klíčení semen plevelů pro nedostatek světla, zabrání přehřívání půdy a kořenového systému rostlin, tím i sníží výpar vody z povrchu půdy a navíc vytvoří optimální podmínky pro žížaly a půdní faunu, která půdu prokypřuje a přihnojuje. Není nutné tak často zavlažovat a už vůbec ne okopávat. Podmínkou ovšem je dostatečně úzký záhon, abychom do něj nevstupovali, pak prokypření žížalami pod mulčem postačuje. Pochůzné plochy mezi záhony u nás máme zatravněné a sekané na nízko. To umožňuje jednak pohyb i po dešti, na druhou stranu je tráva nejen zdrojem materiálu na další mulčování. A prostor pod ní je vhodný právě pro tu půdní faunu, která se nám stará i o záhonky. Navíc, jak se ukazuje v poslední době, čím více trvale pokryté půdy, tím lepší ukládání uhlíku do půdy, ale o tom později.
Spolupracujte, nebojujte
Můžete se rozhodnout, zda ve své zahradě budete zahradníkem-lokomotivou nebo zahradníkem-strojvůdcem. Jaký je rozdíl? Lokomotiva, když něco nejde nebo skřípe, víc zabere, aby problémy překonala silou. Strojvůdce skřípající místo namaže… My jsme zvolili druhou možnost. V naší zahradě s přírodou spíše spolupracujeme, pomáháme ji udržet rovnováhu.
Takovou formou spolupráce je i používání mykorhizních hub při každé výsadbě. Startovací dávku hub dostává nejen každý stromek a keř, ale i každá sazenice papriky, rajčat nebo okurek či dýně hokaido. A za ta léta, co na tomto „novém“ pozemku hospodaříme, už musí být ty houby pod úplně celým pozemkem a možná i u sousedů.
Mykorhizní houby a kořenový systém rostlin vzájemně spolupracují, dodávají si vodu, cukry a uhlík. Kořenovými výlučky je obohacována půda. Zlepšuje se vitalita rostlin a tím i jejich plodnost, zahrádkář má vyšší úrodu. V kombinaci s mulčováním se zvyšuje schopnost půdy nasát vodu při silných deštích, ta z prostoru zahrady neodtéká, ale zůstává k dispozici pěstovaným rostlinám. Rostliny jsou tedy méně stresované suchem, spíše výkyvy v množství půdní vláhy, lépe odolávají i tlaku chorob a škůdců, a samozřejmě dávají bohatou úrodu.
Několik let investování do mykorhizy, mulčování namísto okopávání, celkově bezorebné hospodaření na záhoncích a nepoužívání umělých hnojiv, protože je dost humusu z mulče, přináší v naší zahradě výsledky nejen v množství vypěstované produkce, ale i v schopnosti zadržovat vodu a poskytnout ji rostlinám bez potřeby čerpadla. Nejlepším hodnocením (ne)úspěchu našich postupů je srovnání pěstitelských výsledků se sousedy přes ploty. Kde na jednom místě se zelenině i přes enormní zavlažování nedaří a stromy usychají, o pět metrů dále není poznat, že je nezvyklé sucho a horko. A když dojde na zavlažování, stačí pouze čtvrtina vody.
Synergie šetří čas i peníze
Kombinace mykorhizy, mulčování a bezorebného systému vrátila půdě na našem pozemku kdysi dávnou schopnost absorbovat vodu z dešťů a postupně ji uvolňovat v prospěch pěstovaných rostlin. Trvalý pokryv všech pěstevních ploch, zejména mulčování záhonů i kolem stromů a tráva kolem nich, chrání půdu před erozí a kořeny obohacují půdu, i když si mnozí myslí, že tráva je stromům konkurenční a zelenině bere vláhu. Opak je pravdou. Spojené efekty všech opatření, která jsem jmenoval, nejen zlepšili práci s vodou na našem pozemku, ale dokázali poskytnou úrodu zeleniny, jahod i ovocných keřů v čase, kdy za ploty, kde vládne motyka a chemie, nad úrodou zaplakali, „protože bylo sucho“.
Je na vás, jestli si chcete stěžovat, jak se čemu i navzdory vaší péči nedaří, nebo chcete být připravení na měnící se podnebí a zachovat úrodnost své zahrady a dopřávat si zdravé potraviny bez enormních investicí do energie na pěstování.
Autorem článku je pan Július Fábián
