Palmy jsou ve svém základu hodně tropickou skupinou, ale přesto najdeme několik desítek druhů, které nás mohou těšit svým exotickým půvabem od jara do podzimu na zahradách, lodžiích a podobných místech. Důležité je mít světlé mrazuprosté místo na přezimování a můžeme se soustředit na výběr druhů. Vezmeme to postupně od Evropy na další kontinenty.
Chamaerops humilis
V Evropě existují pouze dva domácí druhy palem. Známější Chamaerops humilis má spíše menší vzrůst a existují populace rostlin s jediným vyšším kmínkem i populace tvořící nižší trsy. Domovem je v západní Evropě od jihu Francie a Itálie přes Spanělsko do severní Afriky. V horách Atlasu roste zajímavý typ se stříbrně zbarvenými listy, označovaný jako varieta cerifera, případně argentea. Zajímavý trsnatý typ s komerčním jménem „Vulcano“ pochází ze stejnojmenného ostrova. Obecně je to druh pěkný, vhodný pro venkovní použití, kde zvládá mrazy až k -10 °C. To je však jeho minimum, protože je přece jen vázán na oblasti s oceánickým klimatem, kde teplotní výkyvy nejsou příliš výrazné. Snáší dobře i sušší pěstování a plné oslunění.
Phoenix theophrastii
Druhým Evropanem je datlovník Phoenix theophrastii z Kréty. Roste také v jižním Turecku a ne všichni taxonomové pokládají rozdíly oproti datlovníku P. dactylifera za dostatečné pro rozlišování samostatného druhu. Tento datlovník stejně jako další druhy, ať již zmiňovaný pravý datlovník P. dactylifera nebo kanárský datlovník P. canariensis, jsou statné majestátní druhy vhodné jen pro ty, kdo mají dostatek prostoru a komu nevadí pichlavé báze listů. Snášejí poklesy těsně pod bod mrazu.
Nejzimovzdornější palmy najdeme v Asii. V oblasti od Arabského poloostrova přes Írán do Kašmíru roste rod Nannorrhops. Trochu se podobá vzhledem druhu Chamaerops humilis. Má také dlanitě dělené listy a často keřovitý vzhled. Významně se však liší způsobem kvetení. Květenství výrazně vyčnívá nad vrchol palmy a kmen po odkvětu odumírá, zatímco u rodu Chamaerops je květenství úžlabní a kmínek žije dál i po odkvětu. V oblasti Íránu rostou nádherně sivé rostliny, které jsou možná samostatným druhem, zatím je však uznáván jediný druh N. ritchiana. Stejně tak jsou možná jiným druhem rostliny z Kašmíru, které nejenže v přírodě vydrží i krátkodobé mrazy pod -10 °C, ale na rozdíl od polopouštních typů zvládají i sníh.
Tras chycarpus
Šampionem ve snášení chladu je rod Tras chycarpus. V případě druhu T. fortunei lze riskovat ještě víc a palmu vysadit volně do zahrady. Vydrží i teploty okolo -15 °C a je více dobrých příkladů jedinců, kteří venku přežili několik českých zim.
Rod je sympatický i nevelkým vzrůstem a vícemetrových výšek dosahuje hodně pomalu. Na trhu jsou dostupní jedinci T. fortunei různých velikostí. Zajímavou zmenšeninou tohoto druhu je T. wagnerianus. Současná taxonomie ho jako samostatný druh neuznává, je to možná jen nějaký zajímavý výběr i z druhu T. fortunei, ostatně není ani znám z přírody, což toto podezření posiluje. T. wagnerianus je nejen menší, ale má i kratší listové řapíky a pevnější listy s kratšími koncovými lístky, takže výsledný dojem je pěkná, hodně kompaktní palma. Z dalších druhů lze určitě doporučit T. takil, který vydrží rovněž značný chlad a krásný T. princeps, rostoucí jen na strmých vápencových skalách v Yunnanu s nádherně tvarovanými sivými listy.
Rodu Trachycarpus je příbuzný také rod Guihaia, kam patří pouhé dva čínské druhy nízkých trsnatých palem. Obě jsou krásné a hodně vzácné, ale začínají se již komerčně nabízet. Livistona chinensis je ve srovnání s nimi učiněným evergreenem mezi pěstovanými palmami. Je v kultuře již několik století a svou nenáročností si získala značné sympatie. Má dlanité lesklé listy s dolů převislými konci a může dorůst až 8 m. Naštěstí její růst v nádobách je hodně pomalý. Navzdory svému jménu nepochází z Číny, ale z Tchaj-wanu a jižních japonských ostrovů.
Do rodu patří i pěkné australské druhy, které vydrží také teploty okolo bodu mrazu, ale jsou to hodně statné rostliny s výslednou výškou 20 a více metrů. Za zmínku stojí zejména L. decipiens s neuvěřitelně plihými listy.
Washingtonia
Také Severní Amerika má co nabídnout. Nejznámějším, a po rodu Phoenix druhým nejpěstovanějším palmovým rodem, je Washingtonia. Oba druhy tohoto kalifornskoseveromexického rodu W. robusta i W. filifera jsou hodně statné palmy navíc s poměrně rychlým růstem, a tak je jejich dlouhodobá kultura problematická. Snesou však sucho, plný sluneční úpal i teploty okolo bodu mrazu.
Menší vzrůst umožňující dlouhodobou kulturu až po dospělou velikost má Rhapidophyllum hystrix. Trsnatá Trsnatá palma s dlanitými listy a pichlavými kmínky pochází z Floridy a Georgie. Uvádí se, že vydrží až -20 °C, ale naše zkušenosti tak příznivé nejsou, hlavní kmínek namrzl již při – 10 °C.
Serenoa repens je další podrostovou palmou z východu USA. Tvoří podzemní plazivé kmínky, v přírodě dobře snáší tamní požáry d a někdy může být hlavní podrostovou dominantou. Teploty okolo bodu mrazu ji nezahubí a zejména stříbrolistá forma je hodně atraktivní. Z plodů se vyrábí lék na prostatické potíže.
Sabal minor
Posledním zajímavým druhem z východu USA od Severní Karolíny po Texas je Sabal minor. Je nejčastěji bezkmenný, případně s kmínky do výše 2 m. Listy jsou dlanité na dlouhých řapících, takže výsledný vzhled není tolik atraktivní jako u jiných druhů. Jeho chladová odolnost je značná a v evropských podmínkách dosud málo prověřená.
Z Mexika stojí za zmínku pouštní rod Brahea. Patří sem jen 16 nádherných palem s dlanitými listy. Téměř nepěstované jsou žel dva nejmenší a nejlépe chlad zvládající druhy B. moorei a B. decumbens.
Zaujaly vás palmy? Přečtěte si ještě více o tropických rostlinách!
