Důvody, proč si doma stavíme okrasné jezírko bez filtrace, jsou v podstatě dva. Tím prvním je problém financí, tím druhým skutečnost, že řada z nás si přeje mít na zahradě jezírko.
V přirozeném prostředí bez jakéhokoliv technického zařízení a vymožeností. Absence čisticí techniky s sebou přináší i jeden zásadní problém. Voda v jezírku poměrně rychle zezelená a stane se neprůhlednou. A proč? Při zvýšené koncentraci dusíku a fosforu, která v tomto prostředí nastává, začíná voda takzvaně „kvést“, což je dáno tím, že se ve vodě zvyšuje množství jednobuněčných zelených nebo hnědých řas, na které, pokud bychom se jich chtěli zbavit, musíme mít filtr s UV lampou. Pomoci si samozřejmě můžeme i různými chemickými prostředky, ale řada lidí je odmítá, protože tvrdí, že ekologický rybníček nemohou přece stabilizovat chemií.
Výstavba nádrže
Pokud se rozhodneme pro budování jezírka, které bude zatím bez filtrace (to jsou ty zmiňované finanční důvody), ale do budoucna s ní počítáme, stavíme nádrž takovým způsobem, jako bychom ji budovali s filtračním zařízením. Do dna zabudujeme spodní guly a rozvody odtokové vody svedeme do tzv. čerpací jímky, odkud můžeme vodu v rámci okysličení čerpat zpět. Filtraci sice ještě nemáme, ale vše je na ni stavebně připraveno a není to zas o tolik dražší.
Jezírko bez filtrace
Druhou variantou je stavba jezírka, o kterém víme, že filtr mít nikdy nebude a bude fungovat jako již výše zmiňovaný ekologický rybníček. Pokud chceme takovou nádrž vy budovat a chovat v ní úspěšně ryby, měla by mít obsah alespoň 10-15 m3. I když nemáme filtraci, je dobré mít v jezírku umístěné čerpadlo na čerpání vody, kterou na určitém místě vypouštíme opět zpět do nádrže. Na realizaci tohoto koloběhu vody, kterým si pro ryby zajistíme tolik potřebný přívod kyslíku, stačí úplně obyčejné kalové čerpadlo. Pro přísun kyslíku se dá využít také jen vzduchování v podobě vzduchového čerpadla nebo dmychadla pro čističky odpadních vod.
Ať již použijeme jakýkoliv způsob okysličení vody, je to vždy dobré, protože kyslíku v těchto typech rybníčků není nikdy dost. Pokud čerpadlo pro koloběh nepoužíváme, je třeba mít na paměti jednoduchou úměru:
Čím větší jezírko, tím menší problémy (je to otázka samočištění), čím menší jezírko, tím větší problémy. S tím samozřejmě souvisí i hloubka vodní nádrže. Kromě mělkých lagunových pásem s vodními rostlinami, které zajišťují biologické čištění vody, by pro chov ryb v takovémto jezírku měly být i oblasti s hloubkou cca 150- 180 cm.
Potok místo filtrace
Pokud chceme mít v zahradní nádrži bez filtrace alespoň trochu čistou vodu, můžeme využít jako „čističku“ potok, který vybudujeme formou přítoku k jezírku. Čím delší potůček, kterým teče voda do jezírka máme, tím čistší voda v jezírku bude, protože tato vodoteč z určité části nahrazuje filtraci. Technicky vše vyřešíme velmi jednoduše: vodu z jezírka čerpáme čerpadlem a hadicí vedeme do vzdáleného prameniště, odkud voda po svahu samospádem stéká zpět do nádrže. Cestou, jak jde přes kameny, se samozřejmě okysličuje, a pokud máme v korytě potoka dostatek rostlin, voda se i biologicky sama čistí. Dostačující je potok dlouhý 20 m, široký 50-80 cm a hluboký jen několik málo centimetrů. A naděláme-li ve vodoteči tůňky, je to ještě lepší…
Voda v jezírku
Po dobudování okrasné nádrže do ní napustíme vodu, čímž ale vše nekončí, protože vodu je třeba částečně obměňovat! Jedním ze způsobů může být využití nějakého automatického systému: Který zajistí dopouštění vody a zároveň přepad jejího zvýšeného množství z jezírka ven. Pokud voda pravidelně přítéká a odtéká, můžeme hovořit o částečném průtoku. To je vždy lepší, než když se voda nevyměňuje. Když nemůžeme zajistit výměnu vody automaticky, můžeme ji provádět manuálně. To znamená, že v určitém čase, ideálně jednou za týden, část vody (asi 10 %) odpustíme a novou připustíme. Tím si v nefiltrované vodě zajistíme lepší hydrochemické vlastnosti, které pro chov okrasných druhů ryb potřebujeme.
Největší problémy s vodou nás čekají v jezírku bez filtrace v letních měsících. Jedná se hlavně o možný kyslíkový deficit v brzkých ranních hodinách a o kolísání pH.
Výběr ryb
Ryby do tzv. „zelené vody“ můžeme rozdělit do několika skupin. Naprosto ideální je zlatý karas (nebo šubunkin či kometa), který je sytě červený. Kromě toho, že je výrazně zbarvený, vydrží i nepříznivé hydrochemické vlastnosti vody, vysoký obsah čpavku a nižší obsah kyslíku. U větších nádrží můžeme do obsádky přidat také zlaté jeseny a v nejposlednější řadě i výrazně zbarvené kapry koi. Ty už ale dáváme do jezírka, které má skutečně obsah vody mezi 12-15 m3 a je hlubší. U kaprů koi preferujeme variety jako jsou Kohaku nebo zlatý Ogon. U karasů a jesenů je výhoda i v tom, že se rádi vyhřívají v mělčí vodě. Při průhlednosti 10 cm je tedy můžeme docela dobře pozorovat. U „zelené vody“ by bylo dobré tuto hodnotu snížit na polovinu.
Krmení
V jezírcích bez filtrace krmíme zásadně plovoucími granulemi. Je to z toho důvodu, abychom ryby dostali ke hladině. Můžeme tak alespoň po tu dobu, co přijímají potravu, pozorovat a zjistit, jestli jim něco nechybí. V žádném případě bychom se neměli spoléhat na to, že ryby mají potravu v zelené vodě jezírka. To málo, které se tam nachází, velice rychle sežerou.
Péče o jezírko
Starost o zahradní nádrž tohoto typu není nijak problematická. Mezi nejdůležitější období je třeba počítat podzim. Máme-li jezírko bez filtrace, budou se v jeho nejnižším místě usazovat kaly. Ty vznikají ze zbytku krmení, rostlin a výkalů ryb. Na podzim proto nejhlubší místo vyčistíme ať již vysavačem, odsátím pomocí kalového čerpadla nebo vypuštěním jezírka a vybráním. Děláme to z toho důvodu, že bahno odebírá rybám kyslík i v zimě. Mineralizuje (proces přeměny organické hmoty na anorganickou za využití kyslíku). V zimním období je dobré v nádrži i vzduchovat, popř. zajistit otvor bez ledu pomocí topítka nebo prosekáním ledu.
Přečtěte si také náš nový článek, jak si doma postavit suchou zídku!
