Pro někoho jsou muchovníky stále exotické ovoce, pro nás již součást naší letní zahrady i jídelníčku. Jaro pro nás končí jahodami a léto začíná plynule muchovníky, drobným chutným ovocem na keřích. Jak zkonstatoval nedávno můj bývalý kolega po návštěvě u nás v zahradě, tady se stačí projít a pořád je co jíst.
A letos to není jen sortiment muchovníků, ale i jejich množství. Za těch pár let naše keře podstatné povyrostly, z osamocených proutků jsou bohaté odnožené husté keře, vysoké přes tři metry, jedinou štíhlou výjimkou je Obelisk. Studený a deštivý duben i květen způsobily, že plodů je opravdu hodně a jsou velké. První začínal dozrávat Martin s velkými plody, které jsou však ve vlhčím počasí náchylné k hnilobě krátce po dozrání. Jakmile se ale oteplilo, hniloba se ztratila a zbývající plody dozrávají do krásy i chutě. Týden po něm začal dozrávat Smoky a postupně se přidaly další. Všechny jsou velmi chutné, jen Prince William má trochu zemitou chuť, když plod není úplné zralý.
Protože často doplňujeme do zahrady další a další keře, letos jsme muchovníky spočítaly. V této zahradě máme aktuálně devět odrůd muchovníků. Zejména proto, že každá má trochu jinou chuť a hlavně nedozrávají najednou. Nástup do zralosti je přibližně týden, jeden po druhém, takže nemáme obavy z nutnosti hromadně zpracovat všech devět keřů, ani obavy, že vrtochy počasí zničí celou úrodu muchovníků. A i když zima byla teplá, jaro deštivé a studené, nejprve zimolezy a po nich jahody a posléze muchovníky ukazují, že takové počasí vadí možná lidem, ale těmto druhům letošní způsob jara vůbec neudělal zle. A kdyby nastalo dlouhé horké suché léto, tak muchovníky dozrají a usuší se přímo na keřích, a tak vydrží až do podzimního období dešťů, jako loni. Nejlepší a nejlevnější konzervace ovoce je přímo na keřích, není potřeba platit za žádnou energii.
Pěstování muchovníků bez starostí
Jestli patříte k zahrádkářům, kteří k pocitu úspěchu potřebují pocit, že se nadřeli a stálo je to všechno spoustu peněz, muchovníky nejsou pro vás. Nepotřebují okopávat, nepotřebují hnojit, nepotřebují postřikovat, nepotřebují řezat. Nepotřebují kyselou půdu, nepotřebují kapénkovou závlahu. Potřebují jen, abyste se o ně nestarali. Potom vám v květnu rozkvete množství malých bílých kvítků, které jsou samosprašné, a v červnu jsou obsypané množstvím malých modrých bobulek. Stačí je obcházet, jako já když ulehčuji tenkým větvičkám tím, že zralé bobule na koncích větviček pravidelně keřům odebírám, směr má ústa, ať se tolik nesklánějí k zemi. Anebo je zavřeme v skleničkách. Máme čas, protože je jich jednak hodné, jednak dozrávají postupně.
Autorem článku je Dusi Fabian
