Mramornatka je známá spíše jako diefenbachie (Dieffenbachia) z čeledi áronovitých (Araceae). Pochází z tropických lesů Střední a Jižní Ameriky. Patří k nejznámějším pokojovkám s ozdobným listem.
Je krásná, ale je třeba být na pozoru!
Difenbachie jsou ve všech částech jedovaté, šťáva z nich může dráždit pokožku a sliznice. Příčinou je vysoký obsah kyseliny šťavelové a šťavelanů, zejm. šťavelanu vápenatého ve formě ostrých rafidů. Proto není pro děti, ale ani pro dospělé, bezpečné dotýkat se hlavně stonků. Kontakt může způsobit poškození oční rohovky nebo dutiny ústní a vyvolat silnou alergickou reakci. Při požití části rostliny se dostavuje slinění, vznik otoků, křeče, potíže s polykáním a poruchy trávicího ústrojí. Při větších dávkách by mohly být následky velmi vážné – dočasná ztráta řeči, dýchací potíže, v krajnim případě až smrt. Štáva některých druhů sloužila domorodcům k výrobě šipových jedů. Při práci s tímto rodem je tedy vhodné používat gumové rukavice a rostliny mít na místě, kam nemohou děti ani domácí mazlíčci.
Botanická charakteristika
Rostlina má silný dužnatý stonek a velké, široce vejčité listy se silnými řapíky. Listy mají podle druhu a odrůdy více či méně výrazné kresby (mramorování) v různých tónech zelené, krémové, bílé či žluté barvy.
Druhy a odrůdy
Dnešní odrůdový sortiment je velice bohatý. První kříženci vznikly v polovině 19. století v Belgii z Dieffenbachia maculata a D. seguine. Dříve se pěstovaly mohutné až 2 m vysoké odrůdy, dnes se dává přednost drobnějším, 30-40 cm vysokým. Důležité druhy a odrůdy jsou: Dieffenbachia bowmannii syn. D. reginae, která je největší. Má tmavozelené listy dlouhé až 75 cm a široké 15 cm se světle zelenými skvrnami a podlouhle vejčitého tvaru. Od ní odvozené odrůdy jsou např. ‚Camilla‘ či ‚Marianne‘, Dieffenbachia maculata syn. D. seguine ‚Maculata‘ je nejpěstovanější, má velké, elipčité, nestejně skvrnité a pruhované listy a odrůdy ‚Exotica‘, ‚Jenmannii‘, ‚Magnifica‘. Dieffenbachia seguine syn. D. picta je velice podobná předchozí, má bíle skvrnité listy, liší se hlavně málo rýhovaným řapíkem (odrůdy ‚Irrorata‘, ‚Lineata‘, ‚Liturata‘, ‚Nobilis).
Nároky na stanoviště a pěstování
Difenbachie potřebují světlé až polostinné stanoviště, ale ne přímé slunce. Pokud ji umístíte na příliš tmavé stanoviště, ztratí se pestrá kresba na listech. Od počátku rašení a během léta jsou náročné na teplo a vlhký vzduch, ani v zimě by teplota vzduchu neměla klesnout pod 15 °C a teplota půdy pod 18 °C. Nemají rády průvan a kolísání teploty. Vyhovuje jim bohatá zálivka měkkou vlažnou vodou, kořenový bal by se neměl nechat vyschnout, protože pak hnědnou okraje listů. Přivítají časté rosení a omývání zaprášených listů vlažnou vodou. Od jara do srpna se doporučuje hnojit hnojivy bez vápníku nebo organickými hnojivy.
Vegetační klid nastává od září do února, kdy je třeba omezit záliv. podle potřeby na jaře. Substrát by měl být výživný, poněkud hrubší struktury, vyhovuje rašelinový substrát či jednotná zemina.
Množení
Mramornatka se množí se vrcholovými nebo kmínkovými řízky ve vytápěné množárně při teplotě půdy 24 až 26 °C a při stejnoměrné vlhkosti. Zvládnuta je i tkáňová kultura. Mají-li rostliny vysoce odlistěné kmínky, můžeme je zmladit odříznutím kmínku až asi 10 cm nad okraj květináče. Je-li rostlina zdravá, znovu obrazí, vrcholek se 3 listy lze užít jako řízek. Kmínkové řízky mají být dlouhé jako prst. Pokládají se na substrát vodorovně a lehce se zasypávají zeminou.
Choroby a škůdci
V příliš suchém vzduchu škodí svilušky, třásněnky a mšice. Při nadměrné vlhkosti substrátu zahnívají kořeny a hnědnou okraje listů, na chladném stanovišti opadávají listy a hrozí napadení bakteriovým vadnutím (Erwinia), fuzáriovým vadnutím či zahníváním kořenového krčku při souběžné vyšší vzdušné vlhkosti.
Mramornatka je dekorativní především olistěním, ale občas i v kultuře může vykvést typickým palicovitým květenstvím obklopeným toulcem. Kvetení ale rostlinu zbytečně vyčerpává, takže se doporučuje květenství odstraňovat. Hodí se i pro hydroponii.
Přečtěte si náš další článek o pokojivých rostlinách!