Masožravé rostliny jsou v posledních letech populární skupinou rostlin a zájemců o jejich pěstování přibývá. Současně jsou skupinou, o které panuje mnoho mýtů, polopravd až úplných nepravd, které od pěstování odrazují nebo vedou ke zbytečným úhynům rostlin. Ačkoli je dnes možné čerpat informace z několika dobře psaných českých knih o masožravých rostlinách, nebude na škodu představit masožravé rostliny v několika pokračováních detailněji i zde. Hodně se změnila i situace s dostupností rostlin a v současné době lze na internetu sehnat několik set druhů masožravých rostlin.
Krmit či nekrmit?
Mezi masožravé rostliny patří zástupci několika rostlinných čeledí. Masožravost tedy vznikla ve více vývojových liniích nezávisle na sobě, a proto existují různé způsoby lapání kořisti. Vyvinula se na stanovištích chudých na živiny, kde umožňuje snazší přežití oproti rostlinám, které si další živiny opatřit neumějí. Masožravost je tedy výhoda nikoli nutnost. Na otázku, na kterou se každý pěstitel masožravých rostlin stane alergický, „Čím je krmíte?“ odpovídám, že ničím. Rostliny v kultuře, o které se staráme a přihnojujeme je, totiž žádné přikrmování nepotřebují. Navíc si většinou nějaký hmyz pochytají samy. Obecné doporučení je rostlinám hmyz spíše nedávat, pokud sem tam chcete udělat pro návštěvu překvapení, můžete pochopitelně rostlinu nějakým hmyzem potěšit, ale nutné to není.
Základy pěstování
Pro úspěšné pěstování masožravých rostlin je základem kvalitní substrát s nízkým obsahem živin. Tento požadavek je velkým úskalím a příčinou mnoha úhynů. Rašelina tvořící základ substrátu musí být nevyhnojená bez upraveného pH. Dalším obecným požadavkem je dostatek vody a vysoká vzdušná vlhkost, protože většina masožravých rostlin roste na vlhkých stanovištích. Je dobré mít většinu masožravých rostlin umístěných trvale v podmisce s vodou a jen v zimě množství vody trochu omezit. Voda by měla být měkká čili dešťová, nebo nějakou úpravou demineralizovaná. Pokud máme tvrdou vodu, je nutné častější přesazování. To by mělo probíhat nejlépe v jarních měsících a pro většinu masožravých rostlin používáme poměrně malé nádoby, protože jejich kořenový systém nebývá příliš rozsáhlý.
Při přesazování je možné vegetativně množit. Špirlice snášejí dělení oddenků, tučnice a rosnatky množíme z jednotlivých listů. Důležitá je také vysoká vzdušná vlhkost. S tím jsou potíže zejména v zimě vlivem topení. Tou dobou je nutné umístit v okolí rostlin dostatek výparných ploch, případně dát rostliny do uzavřenějších nádob. Masožravé rostliny jsou světlomilné a v zimě trpí vlivem krátkého dne a častých inverzí. Kdo má možnost dosvětlování, určitě tím rostliny potěší, ale většina druhů přežije i bez této pomoci. Mnoho kontroverzí bývá ohledně hnojení. Obecně vysoké dávky hnojiv škodí všem masožravým rostlinám. Mírné hnojení na list ředěnými hnojivy v době počátku vegetační sezony však většina druhů přijímá vcelku vděčně.
Choroby a škůdci
Je to trochu absurdní, ale hmyzožravým rostlinám dovedou některé skupiny hmyzu nepěkně ublížit. Není problém vidět na lepivých rosnatkách sající mšice, u láčkovek či špirlic ba i na květenstvích bublina tek mohou být puklice. Rostliny je třeba pravidelně kontrolovat a v případě nutnosti zasáhnout. Menší výskyty lze vyřešit ponořením rosnatek na den do vody, což rostlina přežije, ale mšicím se to vůbec nelíbí. Pokud je nutné přikročit k chemickému ošetření, je na místě velká obezřetnost.
Masožravé rostliny patří k citlivějším skupinám a některé přípravky a zejména jejich vyšší koncentrace nesnášejí. Ještě větším problémem jsou houbové choroby. Masožravky držíme hodně ve vlhku a to se houbám líbí a mohou rostliny výrazně napadnout. Možnost rozšíření houbových chorob se snažíme zmírňovat odstraňováním mrtvých listů či zaschlých květenství. Prospívá také pohyb vzduchu. Přesto je na podzim a v zimě někdy nutné provést postřik fungicidem.
Pokud vás bavil tento článek, přečtěte si také něco o tropických rostlinách!
