Japonské javory. Pojem, který je neodmyslitelně spjat s tvorbou japonských zahrad. Právě díky nim získala tato skupina dřevin na jménu i popularitě. V rámci celého rodu je však složitěji zařaditelná. Více než botanické či geografické členění podléhá její zařazení do kulturní roviny. V podstatě se jedná o javory asijského původu, avšak ne vždy japonské. Spojujícím faktorem, je historické použití právě v asijských zahradách. V počátku se používaly v těch čínských, později pak v japonských a korejských zahradách.
Jednotlivé druhy pak spojuje kompaktnost, primárně keřovitý růst a tvarovatelnost, a to ať už řezem tak vyvazováním. Důležitým a možná i spojujícím druhem, se stává později javor dlanitolistý (Acer palmatum).
Japonské javory a jejich barevná varibialita
Estetickým faktorem je tvar a barevná variabilita listů. Nejvyšší estetické hodnoty tak dosahují na jaře a na podzim. Barevnost je při rašení a v podzimním zbarvení podobná. Samozřejmě je vyšlechtěno nepřeberné množství kultivarů, které mohou být tvarově i barevně výrazné po celou dobu vegetace.
To, že se jedná o starou vývojovou skupinu, dokazuje i fakt, že podobný druh, Ize vidět i na západě severoamerického kontinentu. Jedná se o javor okrouhlolistý (Acer circinatum). S trochou nadsázky lze říci, že nebýt nedostupnosti, díky oceánu, jistě by nalezl své uplatnění i v tomto typu zahrad.
Použití
Skupina japonských javorů má představovat v asijských zahradách vzdálené stromy & barevné ostrovy uprostřed vodních prvků. Nebo také doprovodnou vegetaci potoků. Spolu s dalšími rody dřevin, jako jsou borovice, sakury nebo pěnišníky a azalky, patří mezi základní živé prvky těchto zahrad. Zkrátka napodobují zmenšenou asijskou krajinu, která dosahuje nejvyššího estetického efektu hlavně na podzim a na jaře.
Díky svým kompaktním tvarům, tvarové a barvené variabilitě listu, se staly jedním ze základních prvků nejen tzv. japonských (asijských), ale i malých evropských zahrad. U některých kultivarů je výrazná dokonce i kůra mladších větví a připomíná tak svým svítivě oranžovým zbarvením spíše rod svída (Cornus). Příkladem je kultivar javoru dlanitolistého ‚Corallinum‘ nebo ‚Sango“
Nároky a pěstování
Základním předpokladem pro bezproblémové pěstování je výběr vhodného stanoviště. Důležitý je především polostín nebo tzv. bloudivý stín a chráněná lokalita. Nejrizikovějším obdobím je předjaří, tedy únor až březen. V tomto období je třeba zajistit absenci přímého slunce, chladného proudění vzduchu nebo mrazové kotliny. Zajímavostí je, že semenáče se s úpalem vyrovnávají daleko lépe než kultivary. Zemina by měla být mírně vlhká, humózní a zároveň kyselejší.
Vhodné je tak při výsadbě přimíchat do zeminy substrát pro azalky. Oproti rašelině není tak výrazně kyselý a má mnohem lepší absorpci. Což oceníme hlavně v letních měsících. Termín výsadby je lepší soustředit na jaro. Vzhledem k sušším rokům a rychle vzrůstajícím teplotám, je třeba zajistit pravidelnou zálivku. Vhodné mikroklima lokality je téměř podmínkou. Výsadby na úpalu v předzahrádkách, kačírku nebo uprostřed moderní dlažby či u opěrné zdi orientované na jih, jsou odsouzeny k zániku nebo minimálně zbytečným problémům! V prvních několika letech je vhodné dřeviny na zimu alespoň u báze nakrýt.
V jarních měsících lze využít hnojiva určená přímo pro okrasné dřeviny. Dřeviny Ize podpořit také pomalu rozpustnými hnojivy pro vyzrávání pletiv, jako je horká sůl nebo draselná hnojiva. Neuškodí ani mírnější hnojiva primárně určená pro vřesovištní rostliny či hortenzie.
Problematika řezu a tvarování těchto javorů se ve středoevropských podmínkách liší především v termínech. Ideální doba je po odeznění pozdních mrazíků, tedy květen až červen. Nejpozději však do první poloviny července, aby dřeviny stačily ještě vyzrát a alespoň zčásti zregenerovat rány.
Japonské javory a množení
Množení je záležitostí odborných školek. Většina kultivarů se štěpuje, tedy v tomto případě hlavně roubuje. V některých případech Ize ale množit i bylinnými řízky. Odebrané řízky je dobré řeznou plochou nechat po nějakou dobu máčet ve vodě. Teprve potom je napíchat do směsi rašeliny s perlitem a umístit do skleníku či aspoň za okno do pokojového fóliáku. Roubování se provádí v časně jarních měsících na semenáče Acer palmatum nebo Acer japonicum. Používá se především způsob tzv. za kůru, tedy podobně jako u jehličnanů. Roubováním v korunce se získávají komerčně úspěšné stromkové tvary jinak méně vzrůstných kultivarů japonských javorů. Botanické druhy se dají množit i výsevem, ale lepší je získat semena z místa původu nebo alespoň ze sbírek z teplejších oblastí Evropy. Je zde daleko vyšší procento klíčivosti.
Přečtěte si ještě něco více o japonských zahradách!
