Na otázku co je podstatou hydroponie, povětšinou odpoví správně i naprostý laik: Rostlina se nepěstuje v běžně používaném substrátu, nýbrž ve vodním prostředí, které jí dodává veškeré potřebné látky ke správnému růstu.
V čem hydroponie spočívá?
Hydroponické pěstování není žádnou horkou novinkou, bylo známé už našim předkům a jeho použití se datuje až do starověkého Egypta. Své uplatnění jistě najde hydroponie rovněž ve více či méně vzdálené budoucnosti, tímto způsobem Ize totiž pěstovat rostliny i tam, kde to jinak není možné: například na palubě vesmírné lodi. Typů hydroponického pěstování je mnoho, v podmínkách běžných domácností se využívají zejména pasivní hydroponické systémy, tedy ty, v nichž není k distribuci živného roztoku zapotřebí čerpadla. Rostliny jsou upevněny v pěstebním médiu, které je ve stálém kontaktu s roztokem, a zároveň zajišťuje přístup kořenů ke vzduchu. Nejčastěji se k tomuto účelu využívá keramzit, perlit, zeolit či seramis, ale poslouží také minerální vata, rohože, kamínky, štěrk nebo písek.
Jak přejít na hydroponii?
Mnohé oblíbené pokojové rostliny necháváme zakořenit v čisté vodě – právě u těch je pak přechod na hydroponický způsob pěstování nejjednodušší. Použít Ize rovněž rostlinu již rostoucí v klasickém substrátu: tu je třeba po vyjmutí z květináče nejprve pečlivě očistit, kořeny proprat v čisté vodě a příliš dlouhé či poškozené odstřihnout. Očištěnou rostlinu pak přesadíme do květináče určeného speciálně pro hydroponické pěstování. Nejčastěji jde o dvě nádoby zasunuté do sebe, z nichž vnitřní má řadu otvorů, kterými kořeny rostliny prorůstají do živného roztoku. Součástí hydroponických nádob je také ukazatel vodní hladiny: průhledná trubka opatřená plovákem, která zobrazuje výšku dostupného roztoku.
Rostlina vložená do perforované vnitřní nádoby se zasype keramzitem nebo jiným pěstebním médiem. Kořeny zasazené rostliny nesmí být zcela ponořené do živného roztoku, nad vodou by měl zůstat také kořenový krček, jinak hrozí kořenům uhnití.
Zpočátku zcela volně rostoucí rostlina bude postupně stále více do pěstebního média zakořeňovat. Děrovanou nádobu vložíme do druhé, vodotěsné, která slouží jako nádrž pro roztok. Tato vnější nádoba může být průhledná – kořeny je tak možné mít stále pod drobnohledem. Výhodou je rovněž snadná kontrola výše hladiny, nevýhodou však často bývá rychlejší množení řas v živném roztoku.
Alchymie živného roztoku
Zpočátku se přesazené rostliny doporučuje ponechat pouze v čisté vodě. Přihnojování se postupně zavádí až poté, kdy je zřejmé, že se rostlina novému prostředí zvládla přizpůsobit. Při zavádění živného roztoku začínáme nízkou koncentrací, kterou po několik týdnů průběžně navyšujeme až do požadované míry.
Pro rostlinu je roztok jediným zdrojem živin. Jak nízká, tak příliš vysoká koncentrace tedy mohou pro ni být fatální. Receptů na namíchání živného roztoku existuje velké množství. Roztoky se připravují nejčastěji ředěním tekutých či práškových hnojiv, určených speciálně pro hydroponický způsob pěstování. Namíchaný roztok nikdy nenaléváme přímo na pěstební médium, ale vždy do zásobníku vody. Pokud bychom například keramzit polévali přímo, mohl by snadno začít na povrchu plesnivět. Jiným způsobem dodávání živin rostlinám je použití hnojiv v sáčcích nebo kapslích, které se umístí do nádoby. Potřebné látky se tak uvolňují po určitou dobu při každé zálivce.
Živný roztok se doporučuje zhruba jedenkrát za tři týdny až za měsíc vyměnit, při té příležitosti je vhodné zároveň zkontrolovat stav kořenového systému. Hydroponicky pěstovaným rostlinám rovněž prospěje čas od času naplnit na několik dní zásobník pouze čistou vodou.
Výhody a nevýhody hydroponie
Způsob pěstování rostlin ve vodním prostředí usnadňuje péči o rostliny: mizí problémy s nedostatečnou, nebo naopak příliš intenzivní zálivkou, pěstitel může bez obav odjet i na delší dovolenou. Ač se to zdá být jako protimluv, hydroponický způsob pěstování šetří vodu: nedochází totiž k obvyklým ztrátám, a to ani vypařováním. Odpadá rovněž manipulace s objemným substrátem. Nezanedbatelnou výhodou hydroponie je také lepší kontrola nad distribucí živin. Hydroponicky pěstované rostliny se nemusí tak často přesazovat, při správné koncentrací živného roztoku lépe koření a bujněji rostou.
Díky sterilnímu pěstebnímu médiu zároveň odpadá problém většiny škůdců či chorob. Nehrozí přítomnost alergenů běžných ve většině substrátů: hydroponie je tak způsobem pěstování, který nachází své využití e zdravotnických zařízeních a všude tam, kde je kladen důraz na vysokou úroveň hygieny.
Nevýhodou je pak zejména výrazně vyšší cena hydroponických nádob. Problémem mohou být také řasy, které se tvoří v živném roztoku. Nebo příliš rychlá reakce hydroponicky pěstovaných rostlin na nejrůznější výkyvy ve výživě.
A pro které rostliny je hydroponický způsob pěstování vhodný?
Pěstování ve vodním prostředí dobře zvládá většina pokojových rostlin. Pro začátečníky jsou nejvhodnější například lopatkovce (Spathiphyllum), toulitky (Anthurium), dračince (Dracaena), břečtan (Hedera), fikusy (Ficus), potos (Epipremnum), zelenec (Chlorophytum), ale také třeba monstera (Monstera) či kolopejka (Kalanchoe).
Pokročilejším pěstitelům budou za správných podmínek v hydroponických nádobách prosperovat dokonce i sukulenty nebo kaktusy. Hydroponie se ovšem neomezuje jen na pokojové rostliny, v roztocích se ve velkém pěstují například mnohé květiny určené k řezu. Hydroponické systémy jsou pak k dispozici také pro drobné ovoce a zeleninu. Zejména jahody, rajčata, mrkev, papriky, melouny, okurky či fazole, a v neposlední řadě rovněž aromatické bylinky.
Navštivte také náš článek s návodem, jak si jednoduše vytvořit dešťovou zahradu.
