Hořce patří jistě mezi jedny z nejoblíbenějších a také nejznámějších skalniček a trvalek. Málokdy alespoň některý z tohoto bohatého rodu na nějaké skalce nebo zahradě chybí. Vděčí za to zejména své neobyčejně atraktivní obvykle tmavě tyrkysově modré barvě květů. Najdou se ale i druhy kvetoucí žlutě a některé odrůdy i bíle či růžově. Některé druhy hořce se rovněž využívají jako léčivé rostliny (G. lutea) nebo k přípravě známých bylinných likérů.
Hořce v přírodě
V přírodě se lze s hořci setkat na nejrůznějších místech. Známé druhy jako hořec Clusiův nebo hořec bezlodyžný jsou typickými prvky krátkostébelných alpínských luk a skalních výchozů většiny evropských hor. Jiné dávají přednost vlhčím loukám nebo i lesním světlinám v nižších polohách (např. G. purpurea nebo G. asclepiadea), některé obývají suťová pole ve vysokých nadmořských výškách Himálaje (např. vzácný G. urnula) a jiné osidlují např. rozsáhlé travnaté oblasti náhorních plošin v horách střední a východní Asie (např. G. sinoornata nebo G. veitchio- rum). Některé druhy jsou striktně vázány na vápencové podloží, jiné dávají přednost kyselým půdám a mnohé se dokáží přizpůsobit různým stanovištním podmínkám. Rostou většinou na plném slunci na půdách s dobrou přirozenou drenáží, které ovšem ne zcela vysychají.
Kdy kvetou hořce?
Dle druhu nakvétají od jara do relativně pozdního podzimu. Kvetou většinou nápadnými velkými trubkovitými květy buď solitérně na květních stoncích, nebo i v květenstvích. V bohatém sortimentu Ize vybrat druhy kvetoucí na jaře, koncem léta i relativně pozdě na podzim. Nižší druhy se hodí především do skalek, popř. na okraje záhonů (G. acaulis). Vysoké druhy, jako jsou např. G. asclepiadea či dokonce G. lutea, Ize použít do větších trvalkových partií nebo jako doplněk do vřesovišť nebo mezi rododendrony, vyhovuje jim totiž podobné stanoviště, humózní, propustná, ale dostatečně vlhká zem a mírný polostín.
Druhy hořců
Hořec Clusiuv
K nejznámějším skalkovým druhům patří hořec Clusiuv (Gentiana clusii). V přírodě roste na vápencových skalách většiny evropských pohoří. Kvete v květnu jasně modrými, trubkovitými květy. Dává přednost půdě s obsahem vápníku, bohatší na humus, ale dobře propustné. Nejblíže se s tímto druhem lze setkat např. na Malé Fatře na Slovensku. Ač je tento druh známější, nepěstuje se nejčastěji. Rozšířenější je blizce příbuzný a velmi podobný druh hořec bezlodyžný (G. acau- lis, syn. G. kochiana). Liší se zejména přítomností zelených skvrn uvnitř koruny a pak především stanovištními podmínkami. Roste spíše na kyselých půdách. Kvete v květnu až červnu. Vyžaduje plné slunce a propustnou, nevysychavou zem. V kultuře není příliš citlivý na půdní reakci.
Hořec jarní (Gentiana verna)
K drobným, na jaře kvetoucím druhům patří hořec jarní (G. verna). Je vysoký pouze 10-15 cm a barva květů je jasně modrá. Je to plastický druh rostoucí na horských loukách na vápenci, ale i relativně podmáčených a kyselejších místech. V kultuře je poměrně náročný. Vyžaduje dostatek světla, dostatečně vlhkou zem, ale ne stagnující vlhko. Většinou bývá poměrně krátkověký. Existuje několikvelmi podobných druhů evropských horských luk, lišící se zejména tvarem listové růžice. Jde např. o G. bavarica, G. orbicularis či G. brachyphyla.
Hořec tolitovitý
V plném létě nakvétá hořec tolitovitý (G. asclepiadea) rostoucí na většině evropských horských luk, a to i u nás na Šumavě, v Krkonoších nebo Jeseníkách či Beskydech. Tvoří poměrně vzrůstné trsy o výšce kolem 60 cm. V paždích horních listů se objevují květenství. Preferuje spíše polostín a mírně vlhkou zem. Výborně se hodí jako doplněk do partií s rododendrony. Existují odrůdy s bílými (‚Alba‘) i růžovými květy (‚Pink Swallow‘) a rovněž také nižší a kompaktnější odrůda
Hořec tečkovaný
K vyšším lučním druhům patří i nádherný hořec tečkovaný (G. punctata) se žlutými květy s výrazným hnědým tečkováním, hořec hořepník G. pneumonanthes modrými květy, hořec šumavský (G. pannonica) s purpurovými a nápadně tečkovanými květy nebo hořec nachový (G. purpurea). Na loukách roste i vysoký hořec žlutý (G. lutea), dorůstající až 120 cm se světle žlutými květy.
Hořce kvetoucí na podzim
Stále oblíbenější skupinou jsou i druhy kvetoucí na podzim. Jedná se převážně o druhy z travnatých náhorních plošin střední Asie nebo z ruského dálného východu. Ke relativně známým patří např. hořec drsný (G. scabra), často nabízený i jako kvetoucí hrnková rostlina. Velmi atraktivní je i G. sinornata (někdy nabízený pod nejistým českým jménem hořec ozdobný). Jde spíše o polopoléhavý, či poloplazivý druh, preferující kyselejší půdu s obsahem rašeliny. Dobře snášejí plné slunce i mírně přistínění a mírné vlhko. Podobný, ale zatím méně známý je G. veitchiorum. Střední Asie a zejména Čína patří
mezi oblasti s neobyčejnou druhovou diverzitou hořců, takže se jistě brzy dočkáme zavedení dalších nových druhů do zahradnické kultury.
Množení
Hořce můžeme množit výsevem semen. V tom případě je nutný výsev časně v zimě, protože je nutná chladná perioda pro úspěšné vzcházení. Není ale výjimkou, že třeba i rok přeléhají a vzcházejí až po dvou letech. Možné je i řízkování, které je během vegetace relativně snadné, je ovšem třeba dávat pozor na přehřátí a „zapaření řízků“.
Zaujal vás tento článek? Navštivte také článek o sibiřských kosatcích nebo si přečtěte něco o rododendronech.
