Fazole nejsou jen k jídlu!

Fazole patří do čeledi bobovité (Fabaceae). Většina dosud popsaných druhů pochází z Ameriky. Do Evropy se první fazole dostaly asi v 16. století zásluhou španělů a během následujícího století se rozšířily po celé Evropě. Přestože se jedná o teplomilnější plodinu, pěstuje se až po 60° severní zeměpisné šířky do nadmořské výšky 800 m.

Fazol obecný se pěstuje pro sklizeň suchých semen (polní fazol) nebo zelených lusků (fazol zahradní), které se kromě přímé kuchyňské úpravy používají také pro konzervování sterilací nebo mražením. Suché fazolové lusky se po vyluštění někdy používají jako droga pro přípravu čajů. Fazol šarlatový se pěstuje nejenom pro kulinářské využití, ale také jako okrasná rostlina vhodná na opory.

U nás se setkáváme se těmito druhy fazolu:

Fazol obecný

(Phaseolus vulgaris L.) je nejvýznamnějším druhem. Podle charakteru růstu se dále dělí na:

keříčkový (Ph. vulgaris var. nanus)

pnoucí (Ph. vulgaris var. vulgaris)

Fazol obecný je jednoletá rostlina. Klíčí epigeicky (dělohy jsou vynášeny nad povrch půdy), lodyha fazolu pnoucího je ovíjivě levotočivá, bezúponková a dosahuje délky až 3 m. Fazol koření mělce až středně hluboko, na kořenech se tvoří nádorky, které obsahují hlízkové bakterie schopné poutat vzdušný dusík. Květenství obsahuje 2-8 různě zbarvených, převážně samosprašných květů, které jsou na krátkých stopkách. Lusky jsou dlouhé 10-30 cm, rovné nebo zahnuté, na povrchu hladké nebo mírně zdrsnělé se 4-10 semeny.

Vzhled lusků

Lusky mají tvar plochý nebo cylindrický, zbarveny jsou zeleně, žlutě, bíle i fialově. Tvar, velikost i barva semen je variabilní, existují odrůdy se semeny kulatými, vejčitými, ledvinitými, plochými i válcovitými, které mohou mít HTS (hmotnost tisíce semen) od 180 do 350 g.

Dělohy

Fazol mnohokvětý (Phaseolus multiflorus L. syn. Phaseolus coccineus L.) klíčí hypogeicky (dělohy zůstávají při klíčení v půdě), v květenství má na dlouhých stopkách 15-30 kvítků, které jsou většinou cizo sprašné. Květy jsou barvy:

šarlatově červené

(Ph. multiflorus var. coc- cineus – s mramorovanými, červenofialovými semeny)

bílé

(Ph. multiflorus var. Alba s bílými semeny)

dvoubarevné, bílé a červené

(Ph. multiflorus var. bicolor – hnědá a červenohnědá, žíhaná semena. Lusky jsou zelené, velké, na povrchu drsné, se 2-6 semeny.

Fazol měsíční

(Phaseolus lunatus L.) klíčí epigeicky. V květenství má na dlouhých stopkách 20-30 květů bílé, nazelenalé až fialové barvy, které jsou fakultativně samosprašné.

Stanoviště a výsev

Fazol je teplomilná rostlina. Nejnižší teplota, při které fazol ještě kličí, je 8-10 °C, optimální pak 18-22 °C. Během klíčení snese teploty okolo 2-3 °C, pokud teploty klesnou na nižší hodnoty, hrozí nebezpečí poškození. Pro kvetení je teplotní optimum mezi 20-25 °C, při tvorbě lusků snáší pokles teploty až na 15 °C.

Při výběru stanoviště pro pěstování fazolu se vyhneme větrným polohám a mrazovým kotlinám, vyloučíme také polohy s vysokou vzdušnou vlhkosti, kde fazol trpí vice houbovými chorobami. Vybíráme stanoviště s lehčími, písčitohlinitými až hlinitopísčitými půdami s neutrálním až slabě zásaditým pH.

V osevním postupu řadíme fazol do 3. (i 2.) trati. Nevhodné je pěstování fazolu po sobě nebo po jiných luskovinách, sám je však dobrou předplodinou pro ostatní zeleninu.

Fazol vyséváme přímo na venkovní stanoviště, v nejteplejších oblastech koncem dubna, obvykle však až v první polovině května. Vysévat pak můžeme postupně až do začátku července. Osivo sejeme do řádků vzdálených od sebe 30- 40 cm, v řádku zachováváme vzdálenost rostlin 15-20 cm, nebo vyséváme do hnízd ve sponu 40-50 x 40 x 50 cm, u popínavých fazolů volíme spon volnější 60- 80 x 60-80 cm. Osivo sejeme 3-5 cm hluboko, na lehčích půdách hlouběji než na půdách těžších.

Výsevy Ize pokrýt netkanou textilií, která Vybrané o ochrání vyseté osivo proti ptákům a vzešlé porosty proti okusu zvěří. Netkanou textilii odstraníme v době, kdy porosty dorostou výšky okolo 10 cm. Závlaha v době před květem a po odkvětu výrazně zvyšuje výnos. Okopávku provádíme mělce, fazoly naposled před květem.

Problematické choroby a škůdci

Virové choroby fazolu Jako prevence je vhodné nepěstovat fazol blízko porostů vojtěšky a jetele, potlačovat výskyt přenašečů (mšic). Také časné výsevy omezí výskyt virových chorob.

Bakteriální spála fazolu se projevuje vodnatými skvrnami na listech, stoncích i luscích. Rozvoj choroby podporuje deštivé počasí. Prevencí výskytu této choroby je výběr odolnějších odrůd a pěstování na stanovištích, kde porosty rychleji oschnou.

Kořenová spála a vadnutí fazolu se projevuje žloutnutím a zasýcháním rostlin. Původcem je komplex půdních houbových patogenů. Ti v půdě mohou přežívat několik let, proto bychom měli dodržet alespoň čtyř letý odstup mezi pěstováním hrachu a fazolu na stejném stanovišti. Výhodné je použití mořeného osiva.

Květilka všežravá poškozuje rostliny žírem. Preventivním opatřením proti výskytu tohoto škůdce je vyloučení brukvovitých předplodin, brambor a špenátu. Výhodné je také zakrytí porostů netkanou textilií a použití mořeného osiva.

Fazole v kuchyni

Fazolové lusky pro kulinářské využití nebo konzervování (nejčastěji mražením) sklízíme na počátku tvorby semen, v době, kdy jsou ještě dužnaté, a nelze v nich rozpoznat jednotlivá semena, což je podle ranosti odrůdy za 55 až 80 dnů. Lusky by se měly snadno zlomit a zanechat hladký a rovný lom. Pokud je lusk již pružný a těžko se láme a na lomu jsou patrná semena a vlákna, není už vhodný pro další zpracování. Můžeme však lusky nechat dojít do plné zralosti a sklidit suchá semena. Nezralé lusky se snažíme po sklizni co nejrychleji zpracovat.

Lze je uchovat pouze několik dnů při teplotě okolo 8 °C, nižší teploty však nejsou vhodné, protože poškozují lusky. Pokud pěstujeme fazol pro suchá semena, sklízíme lusky nebo celé rostliny v době, kdy začínají zasychat, a po dosušení fazol vyluštíme. Vegetační doba při pěstování fazolu pro suchá semena je 105-115 dnů.

Zajímavé je také využití zahradního fazolu jako léčivé rostliny. Využívanou částí jsou suché fazolové lusky (upřednostňují se lusky žlutobílé barvy) bez semen. Sklízejí se v srpnu až září, dle potřeby se dosoušejí při teplotě do 40 °C. Suché fazolové lusky se využívají jako složka do čajové směsi Diabetan, která se používá jako pomocný lék při cukrovce.

Přečtěte si náš další článek o tom, co lze sázet v červenci.