Jen málokterý rod vytrvalých květin prošel za posledních deset let tak bouřlivým šlechtitelským vývojem jako Echinacea. U rostlin, kde byly až téměř do konce 20. století známy především odrůdy v odstínech nachové nebo růžové či výjimečně bílé barvy, či byly rostliny spíše známé jako léčivky, se jakoby znenadání objevila neobyčejně široká a poměrně nečekaná barevná škála.
Jakou historii Echinacea má?
Dříve byl rod Echinacea začleněn do široce pojatého rodu Rudbeckia (třapatka). Odlišnost spočívá v přítomnosti tuhých podpůrných listenů, tzv. plevek, které jsou typické pro květní úbory rodu Echinacea. Ne náhodou je botanické jméno odvozené od řeckého slova echinos, což znamená ježek. České rodové pojmenování těchto rostlin není zatím zcela jednoznačné, lze se v podstatě setkat se třemi verzemi českého jména; tím prvním je již zmíněná třapatka, tedy stejné jméno jako u českého pojmenování rodu Rudbeckia; druhým je třapatkovka, toto jméno bylo navrženo dlouholetým ředitelem Botanické zahrady PřF UK Na Slupi, Václavem Větvičkou, ve snaze rozlišit tyto dva rody i v češtině; třetím pojmenováním je pak echinacea (resp. echinácea), jako doslovné počeštění vlastního botanického jména rodu (často užívané např. ve spojení echinaceové kapky, či jiné farmaceutické produkty z této rostliny). Domácí producenti trvalek se přiklánějí spíše ke jménu třapatkovka.
Kromě lékařského využití některých druhů vstoupil rod Echinacea do povědomí zahradnické i zahrádkářské veřejnosti zejména díky svému značnému okrasnému potenciálu. Jako okrasná rostlina se dosud užívá především druh E. purpurea, pěstovaná v několika desítkách odrůd. Občas s Ize setkat i s druhem E. pallida s atraktivními dlouhými, úzkými, převisajícími ligulami, popř. i s druhem E. angustifolia. Spíše výjimkou v zahradách bývá i žlutokvětý druh E. paradoxa. To, že se v kultuře rozšířil především druh E. purpurea zřejmě úzce souvisí se zájmem o tuto rostlinu jako o léčivku a rovněž také se snadnějším způsobem množení pomocí dělení trsů. Ostatní druhy tvoří hlavní, kulový kořen, který se pouze omezeně větví a rostliny tvoří jen minimum odnoží.
Po řadu desítek let byl kultivarový sortiment třapatkovek tvořen víceméně pouze odrůdami druhu E. purpurea. Jejich odlišnosti spočívaly zejména v barvě květů, velikosti a tvarů úborů a výšce rostlin. K nejznámějším odrůdám patří např. „Magnus‘ se širokými, překrývajícími se tmavě růžovými ligulami, ‚Rubinstern‘ s tmavě růžově karmínovými květy se špičatým zakončením ligul, ‚Rubin Glow‘ s růžově karminovými květy, ‚Rosen Elfe‘ kompaktnější odrůda s růžovými květy, „Ruby Giant’s velkými, jasně růžovými květy, z bělokvětých odrůd „Alba“ nebo „White Swan“
Echinacea a množení
Odrůdy jsou množené převážně vegetativně, u některých pak existují i semenem množené linie.
I v rámci druhu E. purpurea se stále objevují další novinky. Novější odrůdy s jednoduchými květy vynikají zejména kompaktnějším vzrůstem, sytějšími barvami květů popř. i nápadně zbarvenými stonky nebo dokonce vůní.
Druhy a barvy
Za zmínku stojí např. ‚Augustkönigin‘ s výraznou starorůžovou barvou květů a velkými úbory, ‚Fragrant Angel‘, bělokvětá odrůda s mírně vonnými květy, ‚Fatal Attraction’s tmavě purpurovými květními stonky a tmavě růžovými květy, nižší odrůdou s tmavými stonky je např. ‚Elton Knight‘. Velmi atraktivní je i kultivar ‚Jade‘ nebo ‚Foxy Foxtrot‘ s bílými ligulami a zeleným terčem. Spíše jako zajímavost Ize zmínit kultivar ‚Green Envy‘ s takřka zelenými jazykovitými kvítky.
Poloplné a plnokvěté odrůdy
V posledních letech se do popředí dostávají poloplné či plnokvěté odrůdy, rozšiřující škálu tvarů o zcela neobvyklé typy. Za všechny lze jmenovat ‚Indianer‘ (syn. ‚Doubledecker‘), je to poloplná odrůda s růžovými květy s nápadnou chocholkou“ jazykovitých kvítků vyrůstající ze středu terče, v současné době existuje i semenná linie. Dále pak určitě odrůda ‚Razzmatazz‘, tvořící plné, kompaktní, téměř pompónkovité květenství jasně rů- žové barvy. Plnokvětou, tmavě růžově kvetoucí novinkou je i ‚Pink Double Delight‘, u této odrůdy jsou více nápadně okrajové jazykovité plátky.
Doslova „barevná revoluce“ v barvách květů přichází ovšem ve druhé polovině 90. let 20. stol. V roce 1995 začíná v Botanické zahradě Chicago projektem šlechtění rodu Echinacea. Do mezidruhového křížením byly zahrnuty druhy E. purpurea, E. angustifolia, E. paradoxa a E. tennesseensis s cílem zkombinovat žádané vlastnosti jednotlivých druhů. Zejména žlutokvětý druh E. paradoxa sliboval možnou barevnou změnu v sortimentu. První realizovanou introdukcí z tohoto šlechtění se stala odrůda ‚Art’s Pride‘, která přinesla poprvé do sortimentu zcela novou, jasně oranžovou barvu květů. Rostliny nakvétají od konce června a při vhodných podmínkách mohou kvést až do začátku podzimu. Se stárnutím květů jejich barva bledne. Této odrůdě vyhovují spíše sušší stanoviště, resp. velmi dobrá drenáž. Dorůstá výšky kolem 1 m. Po objevení se oranžové barvy na sebe další barevné odstíny nenechaly dlouho čekat. Z toho šlechtění pochází dále např. ‚Mango Meadowbrite’s mangově žlutou barvou a s vonnými květy.
Přečtěte si také něco o další trvalkách. Např. celoročně kvetoucí trvalky
