Echeverie jsou vesměs rostliny ve tvaru přisedlé rúžice sukulentních listů, podobné našim netřeskům. Ale pestrost tvarú listů a zejména barev je nesrovnatelně vyšší. Však si také spousta laiků echeverie s netřesky plete, sází je do skalek a na jaře se diví – z krásných kytiček je mazlavá shilotina.
echeverie pochází z amerických subtropů a naše zimy rozhodně nevydrží.
Jsou sice druhy, které vydrží i velmi silné mrazy, ale jedině za sucha. Tvrdí se to zejména o Echeveria elegans, kterou se dříve osazovaly hroby. Dle mé zkušenosti však naši zimu nevydrží. Kombinace dlouhodobého vlhka, mokré půdy a teplot kolem nuly je pro echeverie vražednější než samotný mráz. Nechtěným experimentem jsme si ověřili, že například Echeveria runyonii vydrží i -14 °C.
Zmínil jsem barevnost echeverií, čímž myslím zbarvení jejich listů. Opravdu to je jejich hlavní výhoda a spolu s faktem, že většina z echeverií tvoří přízemní růžice, z nich dělá ideální podrost pod sukulentní bonsaje. Taková drobnolistá tlustička je sice po většinu roku fádně zelená, ale celé kompozici dodají trvale barvy právě echeverie. Kromě zelené, která je mezi pěstovanými echeveriemi poměrně vzácná, je mnoho echeverií stříbrných a šedých, nejlepší mezi nimi je E. runyonii se zvláštně prolamovanými listy. Velmi odolná E. affinis je tmavě vínová, E. sp. „Perle von Nürnburg“ doplní kompozici růžovo fialkovou barvou. Cihlově červenou dodá robustní E. atropurpurea.
Výše zmíněné čtyři echeverie by dle mého neměly chybět v žádné kompozici, ať máme na mysli plochou misku s echeveriemi či coby podrost pod sukulentní bonsajku. Doplnit by je měla některá ze zelených echeverií. Pod bonsajku přímo ke kmeni bych doporučil dva či tři druhy nenáročných haworthií, ty se přeci jen snáze vypořádají s přistíněním bonsajkou. Rostlin nacpěte do misky co nejvíce, vzájemně si pomohou rychle vypít zálivku a nebudou dlouho v mokru.
Starší echeverie mají tendenci dělat tlustý kmínek. Tedy pokud jsou dobře pěstované.
Řez echewerie
Tam, kde je nedostatek světla a moc vody, nebude kmínek tlustý, ale tenký dlouhý a poléhavý. Chceme-li zmladit echeverie a „posadit je zpátky na zem“, budeme muset řezat. V době růstu, někdy od časného jara do srpna, seřízneme vrcholové růžice echeverií s cca 1 cm kmínku a dáme zaschnout. Zasychat by neměly na poledním slunku a teplota by měla být běžná pokojová, tedy kolem 20 °C. Rozhodně nedávejte seříznuté růžice do vody! Zbytky kmenů s kořeny nemilosrdně vyrvěte a pokud neosazujete právě dostavěný skleník, vyhoďte je. Jinak nebudete mít místo na pěkné kytky, neb veškerý váš prostor zaberou roky se vzpamatovávající marodi. Po pětidenním zaschnutí posaďte růži ce echeverií tam, kde si přejete aby rostly. Zeminu kolem jednou za týden mírně zalijte. Echeverie poslušně zakoření.
Tipy
Problémem u echeverií jsou kapičky vody mezi listy. Od nich se snadno šíří hniloba, zejména v zimních měsících. U drobných pěstitelů není problém. Kytky zalévejte do půdy a nikoliv do listové růžice. Také zakapávací místečka ve skleníku rozhodně nelze doporučit pro echeverie.
Nakonec něco o specifikách pěstování echeverií. Rostou hlavně při teplotách mezi 15 až 30 °C. Samozřejmě pokud je dost světla, takže u nás nesmí echeverie růst od listopadu do konce ledna, což zajistíte nejlépe chladem kolem 10 °C, snesou ale za sucha 10 °C.
Přečtěte si také něco o kvetoucích sukulentech!
