Druhy a odrůdy rodu devaterník (Helianthemum) představují v České republice zástupce čeledi cistovitých rostlin (Cistaceae). S touto čeledí je možné se setkat převážně ve Středomoří, kde je zastoupena zejména mnohotvárným, zahradnicky zajímavým, ale bohužel převážně teplomilným rodem cist (Cistus). Jméno Helianthemum“ je odvozeno z řečtiny.,,Helios“ znamená slunce a,,anthos“ květ. V lidových názvech rostlin se u devaterníku lze setkat s pojmenováním,,sluneční květ“.
Co jsou Devaterníky?
Devaterníky nejsou trvalky v pravém smyslu slova. Nejedná se totiž o byliny, ale o polokeře s dřevnatějící bází. Jsou to rostliny obvykle stálezelené, popř. poloopadavé. Botanické zdroje uvádějí 80-100 druhů, s nimiž se lze v přírodě setkat. Zahradnický význam má pouze několik z nich. Jedná se převážně o rostliny skalních stepí, chudých, kamenitých půd či skalisek a hor. Velmi často se lze s nimi setkat na vápenci a stanovišti na plném slunci. Nakvétají počátkem léta a kvetou obvykle až do konce července. Barva květů botanických druhů je obvykle žlutá či bílá. Zahradní odrůdy kvetou žlutě, bíle, růžově, oranžově, bronzově či červeně. Výška rostlin je od 10 (20) do 30 (40) cm dle druhu a odrůdy.
Pěstují se především následující druhy
Devaternik apeninský (H. apenninum) z jižní a východní Evropy, kvete bíle a je nápadný šedavě stříbrným olistěním. Devaterník šedý (H. canum, syn. Rhodax canus; devaterníček šedý) pochází ze střední a jižní Evropy. Nakvétá jasně žlutými, drobnými kvítky. U nás roste ve středních Čechách. Devaterník penízkovitý (H. nummularium) roste v Evropě a Malé Asii, jde o zcela nenáročný druh se zlatožlutými květy s tmavě zelenými listy. V ČR se planě nevyskytuje. Devaterník velkokvětý (H. grandiflorum) vyniká velkými, jasně žlutými květy a tmavě zelenými listy. V ČR roste poměrně hojně především jeho poddruh H. g. subsp. obscura. Velmi častým druhem hor střední a jižní Evropy je H. oelandicum. Je to drobnější rostlina, opět s jasně žlutými květy a mírně chlupatými, zelenými lístky. Trochu choulostivějším druhem z přímořských Alp je devaterník měsíčkovitý (H. lunulatum). Miniaturní keřík vysoký pouze asi 10 cm s šedozelenými lístky a sírově žlutými květy. V kultuře vyžaduje velmi dobrou drenáž.
Ideální podmínky pro Devaterníky
Zahradní kultivary vynikají především velkými, plochými miskovitými, občas i plnými či poloplnými květy a stálezeleným habitem. Na jejich vzniku se podílely především druhy H. apenninum, H. nummularium a H. grandiflorum. Většinou jde o poměrně nenáročné rostliny, které milují záhřevné, slunné polohy
s propustnou písčitohlinitou půdou Helianthemum appeninum s obsahem hrubšího štěrku či drobných kaménků. Půda by neměla být příliš těžká a především v zimě je nutná dobrá drenáž. V tužších zimách nebo v chladnějších oblastech mohou ale někdy namrzat. Během zimy není na škodu lehká přikrývka chvojím, která ochrání stálezelené listy před přímým sluncem.
Kam se nejlépe hodí?
Nejedná se o rostliny do klasických trvalkových záhonů, ale spíše do větších skalek, suchých zídek, vyvýšených suťových či štěrkových záhonů. Po odkvětu je doporučeno rostliny hlouběji seříznout, aby bohatěji obrostly a nové výhony do zimy dobře vyzrály. Většina druhů i odrůd se velmi snadno množí řízkováním během vegetace.
Kultivarový sortiment je poměrně bohatý. Ze známějších či častěji pěstovaných stojí za zmínku např. ‚Red Orient‘ (tmavě červené květy); ‚Gelbe Perle‘ (žlutá a plnokvětá); ‚Anna- bel‘ (růžová, poloplná); ‚Beechpark Scarlet‘ (tmavě šarlatově červená, bez prašníků); ‚Golden Queen‘ (jednoduchý květ, jasně žlutý); ‚Brilliant‘ (jednoduché, jasně oranžově červené květy); The Bride‘ (jednoduchý bílý květ se žlutým stře- dem, listy zelenošedé); ‚Watergate Ruby‘ (jedno- duchý květ, červenorůžový); ‚Wisley Pink‘ (jednoduchý květ, světle růžový); ‚Frau M. Bachtaler‘ (jednoduchý, tmavě červený květ); „Rubín‘ (plnokvětý, červený).
Na vhodném stanovišti rostliny obvykle netrpí žádnými nebezpečnými chorobami ani škůdci.
Navštivte naše další články: tipy pro realizaci skalky nebo dřeviny pro suché a chudé půdy.
