Máme za sebou polovinu první sezony, měli bychom se rozmýšlet, co dál. Je vysázeno, vyseto, rozmýšlíme se, jestli po první sklizni dát zelené hnojení nebo další zeleninu. Před výsevem zeleného hnojení se rozmyslíme, jestli budeme na podzim chtít sázet česnek nebo nějakou ozimné plodiny.
Na takové záhony by bylo lepší dát něco, co se sklízí spíše, než co se zarýpává… Už se z nás stávají opálení „košťálníci“, kteří si umějí poradit s výsadbou, okopávkou, zálivkou i sklizní zeleniny.
Se symptomy chorob a škůdců ještě nějaký čas budeme bojovat, ale lepší je vždy buď poškozený list donést ukázat někomu, kdo zná víc, nebo hledat podle živého materiálu nebo fotek na internetu, v knihách.
Prvním rokem jsme si vytvořili určité předpoklady pro další sezony. Ale i když jsme byli na některých záhonech s něčím úspěšní, neměli bychom se ve stejném místě pokoušet opakovat stejnou kulturu, musíme plodiny střídat.
Proč a jak střídat plodiny
Pěstujeme-li na stejném pozemku stále stejné plodiny, můžeme se dostat do určitých potíží. Půda se bude jednostranně vyčerpávat (specifický nárok na určité živiny), rostliny na ní postupně přestanou dobře růst a plodit díky tzv. půdní únavě, hromaděním chorob a škůdců.
Po dlouhodobém pěstování například řepy a květáku dochází k vyčerpání zásob bóru a molybdenu, květák „vyslepuje“, řepa trpí srdéčkovou hnilobou. Po doplnění zásob stopových prvků se vše vrací do normálu.
Při opakovaném pěstování košťálovin může dojít k vyčerpání zásob síry a draslíku, rostliny se po jejich doplnění dostanou opět do formy.
Půdní únava může spočívat v hromadění sklizňových zbytků po v půdě a jejich negativním vlivu na růst stejné kultury. V místě se mohou hromadit i choroby a škůdci. Běžně se tedy uvádí, že stejné druhy zeleniny by se na stejné místo měly vrátit po cca 4-5 letech.
Co s rostlinami napadenými nádorovitostí
Velmi závažné, na desítky let bránící dalšímu pěstování, je napadení brukvovitých nádorovitostí košťálovin hlenkou kapustovou. Do košťálovin (brukvovitých), které napadá nádorovitost, patří zejména zelí, květák, kapusty, brokolice, kedluben, tuřín. Choroba se množí a udržuje i na kořenech květin, plevelů (fiala letní i zimní, tařice, penízek, kokoška, řepka, řepice, hořčice). U jmenovaných druhů snižuje tato choroba výrazně výnos.
Použitím dusíkatého vápna sice všechny zárodky nezničíme, ale omezíme je. Pomůže též úprava pH – hlenka je aktivní na kyselých půdách. Odolnost rostlin posiluje k i přípravek Alginure. Pak bychom mohli na tomto pozemku pěstovat brukvovitou zeleninu, která narůstá v době, kdy je půda relativně chladná, na jaře a na podzim (nádorovitost má ráda teplíčko). Úspěch tedy můžeme mít s ředkvičkami, ředkvemi, vodnici, pekingským a čínským zelím, kulturami jako jsou MIBUNA, MIZUNA, listové hořčice.
Nádorovitost si obyčejně do zahrady přineseme se sadbou. Proto musíme dbát na to, aby naši „dodavatelé“ měli jméno a dostatečně dobrou, prověřenou pověst. Když už ji v zahradě máme, můžeme si ji roznést na ostatní záhony na nářadí. Chtělo by to rýt, okopávat tyto záhony vždy až jako poslední, po práci nářadí očistit vydezinfikovat. A všechny zbytky, vše co zde vyroste (i plevele), likvidovat mimo kompost. Abychom ho nezamořili.
Použití dusíkatého vápna může zkrátit dobu k návratu stejné plodiny i na ostatních plochách. Ono totiž půdu dezinfikuje, zbavuje ji určité části semen plevelů, chorob (jako třeba té nádorovitosti) a škůdců, kteří přežívají v zemi.
Též průběžné odstraňování chorobami napadené části rostlin a dokonalé odstranění rostlinných zbytků po předchozí sklizni.
Přečtěte si také náš inspirativní článek o sušených květinách!
