Okrasné trvalky z příbuzenstva bobovitých rostlin (čeleď Fabaceae) nepatří v zahradách mezi časté hosty. Tedy pokud pomineme nejznámější a relativně často pěstovaný vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), který je nabízen v mnoha odrůdách se zářivě zbarvenými, nápadnými klasovitými květenstvími. Další příbuzné druhy jsou zatím v nabídkách trvalkových školek spíše výjimkou. Nicméně i zde se situace začíná pozvolna měnit a do popředí zájmu se postupně dostává další velmi významný rod vytrvalých bobovitých trvalek. Jde o baptisie (Baptisia). Asi 16 druhů tohoto rodu pochází z prérijních společenstev východních oblastí Severní Ameriky.
Při pěstování v kultuře je obdivuhodná především jejich odolnost suchu a rovněž velmi teplému počasí. Vděčí za ni především hlubokému kůlovitému kořeni, který dokáže zajistit dostatek vláhy i při déle trvajících letních přísušcích. Jde o trsnatě rostoucí rostliny se vzpřímenými či polovzpřímenými stonky zakončenými nápadnými květenstvími. Listy většiny druhů jsou složené, tvořené třemi lístky. Pěstování na zahradě není náročné. Obvykle se jedná o velmi dlouhověké rostliny, které i díky mohutnému kořenovému systému vydrží na jednom stanovišti více než 10 let. Je ovšem potřeba vybrat pro ně vhodné místo. Rostliny milují plné slunce či pouze velmi mírný přístin. Ideální je propustná, velmi dobře drenážovaná půda s vysokým podílem hrubšího písku či drobnějšího štěrku. Nevhodné jsou půdy příliš těžké a vlhké, kde může docházet k uhnívání kořenů (především v zimním období, během vegetace baptísie snášejí i vyšší vlhkost půdy).
Díky svému velmi nápadnému a exotickému habitu se hodí především jako soliterní prvky v trvalkových záhonech. Baptísie jsou relativně pomalu rostoucí rostliny a než vytvoří silný trs, trvá to obvykle více let. Ke konci vegetace nadzemní část odumírá. V kultuře jsou nabízeny botanické druhy, v posledních letech i kultivary. Pokud se zaměříme na barvu květů, lze botanické baptísie rozdělit do čtyř základních skupin.
Rozdělení Babtísie dle barev
Modře kvetoucí
První tvoří druhy kvetoucí modře. Sem patří asi nejznámější druh B. australis. Časem tvoří velmi mohutné trsy, které mohou mít i přes metr v průměru. Rovněž výška kvetoucích rostlin je asi metr. Kvete jasně tmavě modrými květy. O něco menším druhem je B. minor dorůstající obvykle do 60 cm a nakvétající levandulově modrými kvítky. U tohoto druhu jsou ozdobné a nápadné lusky. Po uzrání získávají téměř čistě černou barvu.
Bíle kvetoucí
Další skupinu tvoří druhy kvetoucí bíle. Patří sem především B. albescens dorůstající kolem 1,2 m; Baptisia alba var. macrophylla (syn. B. lactea, B. leucantha) patří s výškou až 2 m k nejvyšším druhům vůbec a B. alba var. alba (syn. B. pendula) dorůstající 1-1,5 m. Díky tradovaným nepřesnostem je tato skupina asi taxonomicky nejméně přehledná, o čemž svědčí i mnohá synonyma.
Žlutě kvetoucí
Třetí skupinu pak tvoří druhy s krémově žlutými květy. Patří sem ze jména B. bracteata var. leucophaea. Druh tvoří spíše klenuté stonky, dorůstající kolem metru délky. Výška rostlin bývá 30-40 cm. V amerických školkách bývá v nabídce mi- niaturní kultivar ‚Little Texas‘ a velmi bohatě kvetoucí ‚Butterball‘. Perspektivním, zatim ale D zřídka nabízeným druhem je B. nuttalliana se světle žlutými květy a menšími květenstvími.
Výrazně žlutě kvetoucí
Čtvrtou skupinu tvoří druhy s výrazně žlutými květy. Jejím nejvýznamnějším zástupcem je B. sphaerocarpa (syn. B. viridis). V kultuře I tvoří bohaté trsy s množstvím jasně žlutých klasovitých květenství. Dorůstá výšky kolem 80 cm. Z dalších žlutokvětých druhů lze zmí- nit B, tinctoria či B. lanceolata.
Další druhy
Stále významnější skupinu začínají tvořit i kultivary vzniklé křižením. Jejich význam spočívá především v rozšíření barevné škály o nové a u botanických druhů o neznámé barvy. Prvním oficiálné na trh uvedeným kultivarem byl v roce 1996 ‚Purple Smoke‘ (B. albescens x B. australis var. aberrans). Je nápadný kouřově modrými květy a tmavými stonky. Dalším byl pak v roce 2002 krémově žlutě kvetoucí ‚Carolina Moonlight‘ (B. albes- cens x B. sphaerocarpa) s výrazně vzpřímené stonky. Novou nými barvu, resp. dvoubarevné, purpurově hnědavé květy se žlutou kresbou pak v roce 2005 přináší ‚Chocolate Chip‘. Díky stále narůstajícímu zájmu o tyto rostliny lze předpokládat, že se počet odrůd bude utěšeně rozrůstat.
Množení
Botanické druhy baptísií je možné množit výsevem semen. Nejlépe vzcházejí, pokud jsou vysety hned po uzrání osiva. Čím déle jsou semena skladována, tím hůře vzcházejí. Pro usnadnění vzcházení je možné doporučit skarifikaci (mechanické narušení osemení). Možné je i množení stonkovými řízky na přelomu jara a léta, dokud jsou ještě stonky měkké. Později úspěšnost rapidně klesá. Je vhodné použít stimulátory kořenění a zakořeňovat řízky při vysoké vzdušné vlhkosti v lehkém množárenském substrátu (perlit nebo rašelina s pískem). Problematické může být přezimování zakořeněných řízků. Pro jeho úspěšnost je nutné, aby rostliny vytvořily dostatek kořenů a především dormantní přezi mující pupeny. I z tohoto důvodu je nutné včasné množení, kdy by řízky měly mít minimálně 1-2 nody pod povrchem substrátu. Do vytvoření dormantních pupenů je doporučeno držet zakořeněné řízky ve skleníku nebo pařeništi. Množení dělením je možné koncem léta popř. začátkem podzimu (po odkvětu).
K dalším zajímavým a nedoceněným rostlinám patří zástupci rodu Thermopsis. Asi 15- 20 druhů roste v Severní Americe a východní Asii. I zde se jedná o trsnaté rostliny. Z masitých oddenků vyrůstají více či méně vzpřímené lodyhy. Druhy kvetou převážně žlutou barvou květů. Podobně jako baptísie dávají přednost slunnému stanovišti a půdě s výbornou drenáží. Výška v květu se pohybuje obvykle do 1 m.
Přečtěte si také další naše články o trvalkách – například: celoročně kvetoucí trvalky nebo trvalky milující stín.
