Statný tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). Mrazuodolná trvalka dorůstá do výšky 1 až 1,5 m. Poměrně hojně roste ve volné přírodě od nížin až po úpatí hor. Najdeme jej v břehových porostech, na podmáčených loukách, ale také ve vlhčích příkopech či na okrajích lesů. Snese přímé slunce i polostín. Vytváří výrazné trsy. Z tlustého oddenku vyrůstá přímá lodyha, která se větví ve vrcholové části. Nese bohaté květenství s drobnými pětičetnými, bílými až nažloutlými kvítky. Voní po hořkých mandlích. Lichozpeřené velké listy jsou tmavozelené a zespodu bíle plstnaté.
Tužebník a jeho množení
Tužebník se množí rozrůstáním oddenku nebo semeny, která lze vysévat i nyní. Díky vzdušnému vzezření se používá také jako okrasná rostlina podobně jako udatna (Aruncus). Existují i šlechtěné formy včetně nízkých. Často se vysazuje k jezírkům nebo do přistíněných vlhčích zákoutí. Krásně vypadá také v čerstvých i suchých vazbách, nejčastěji provází kytice růží.
Nazývá se oprávněně přírodní aspirin. Sloužil jako jeden ze zdrojů přírodních salicylátů. Kyselinu salicylovou známe v lékové formě jako acylpyrin. Právě tužebník dal léku základ názvu, původně se jmenoval Spiraea ulmaria. Na rozdíl od syntetických léčiv s kyselinou salicylovou tužebník nedráždí žaludeční sliznici a používá se také k léčbě revmatických potíží u starých lidí. Kromě přírodních salicylátů obsahuje flavonové glykosidy, třísloviny, glykosidy fenolových kyselin, silice.
Blahodárné účinky Tužebníku
Kvete v červenci a srpnu. Sbíráme květy (dřív, než se vytvoří více plodů) nebo kvetoucí nať. Sušíme zavěšené ve svazečcích nebo v tenké vrstvě při teplotě 35-40 °C. Používá se také kořen jako prášek (3 g 3x denně) nebo v lihové tinktuře. Uplatnění nachází nejenom v léčitelství, ale také v kosmetice a potravinářství. Působí protizánětlivě a mírně sedativně, tiší bolesti. Používá se při nachlazení, zejména v doprovodu s bolestmi kloubů. Má silný potopudný účinek. Pomáhá při virových a bakteriálních chorobách včetně průjmů. Účinně tlumí chronické revmatické bolesti. Zlepšuje metabolismus a pomáhá při nemocech vylučovacího ústrojí a kožních. Má močopudný účinek. Výborně zlepšuje a urychluje hojení ran a zánětů, zabraňuje hnisání.
Lidově se tužebník nazývá také chlapice, používal se při těžkých stavech a po úrazech, kdy znova lidi „stavěl na nohy“. Díky příjemné výrazné vůni se používají i v kosmetice. Z pupenů se extrahují vonné látky, které slouží k výrobě parfémů (obsahuje látky jako vanilin, heliotropin). V kuchyni slouží tužebník k dochucení čajů (nasládlá příchuť), ovocných vín nebo pivních speciálů a k výrobě sirupů. Kořen slouží k výrobě černého barviva na textil.
Tužebníkový čaj
1 polévková lžíce se spaří 250 ml vroucí vody, nechá vylouhovat 15 minut, scedí se. Pije se šálek 2-3x denně.
Čaj na pocení
stejný díl tužebníku, lipového květu, bezového květu (nebo listu břízy). 1 polévková lžíce se zalije 250 ml vroucí vody a vylouhuje.
Tinktura
130 g sušené natě se naloží na 3 týdny do 1 litru 50% alkoholu (případně 4 týdny ve 40% alkoholu). Denně se protřepává, pak se scedí. Podává se 1-2 lžičky 3x denně. Používá se na podporu látkové výměny, při hubnutí, zánětech střev i srdeční arytmii.
Domácí pitný čaj: listy jahodníku, maliníku nebo ostružiníku, nať meduňky, dobromysli nebo květ mateřídoušky, špetka máty a nať tužebníku se nechají den zavadnout. Pak se ve slabé vrstvě rozprostřou na pruh látky (např. plena, utěrka) a pevně zavinou a zatíží. Nechají se den až dva na teplém místě fermentovat (ztmavnou). Po rozbalení se rychle dosuší.
Přečtěte si také náš článek o tom, jak zahradničení posiluje zdraví!