Vistárie (Wisteria) pochází z východní části USA a východní Asie. Do Evropy se dostala kolem roku 1816. Zahrnuje devět druhů listnatých, opadavých lián z čeledi bobovitých (Fabaceae). Byla pojmenována po americkém přírodovědci Casparu Wistarovi (1861-1818). V angličtině byl vyslovován jako Wister a odtud pravděpodobně vznikl název Wisteria. Chybný název jména je ale všeobecně zavedený podle pravidel Mezinárodního kodexu botanické nomenklatury. Protože původní název po něm zapsal anglický botanik Thomas Nuttall jako Wisteria, musel být uznán jako správný latinský název rodu.
Vistárie jsou bujně rostoucí liány s ovijivý mi kmeny a větvemi. Listy mají lichozpeřené, střídavé až 30 cm dlouhé. Květenství je ve většinou převislých hroznech 20-80 cm dlouhých. Květy rozkvétají postupně od shora dolů nebo se otevírají současně. W. sinensis kvete před rašením listů, W. floribunda zároveň s vyrůstajícími listy, W. maorostachya a W. frutescens kvetou po vyrašeni listů.
Doba kvetení se pohybuje podle druhu i kultivaru od dubna do září. Od výsadby poprvé zakvetou zpravidla po třech až osmi letech. Záleží na druhu, kultivaru, způsobu množení, řezu a hnojení. Pěstované druhy jsou teplomilné dřeviny, ale u nás mrazu vzdorné. Jen ve velice tuhých zimách mohou zmrznout až k zemi, ale během krátké doby znovu obrostou. Vistárie nemá úponky ani přísavné destičky, proto ji vysazujeme k různým oporám. Svými šlahounovitými letorosty se po opěrné konstrukce oviji.
Výsadba a pěstování
Vistarii vybereme slunné, teplé a před severním větrem chráněné stanoviště. Zvolíme pohledově zajímavé místo. Vistárie se uplatni především při ozelenění schodištního vchodu do budovy, kolem balkonu, pergoly, štítu domu, treláží na stěnách budov, různých sloupů, pilířů a jiných zahradních staveb. ni Vistárie vyžaduje propustnou, hlinitou, živnou půdu vylepšenou prohnojeným kompostem, rašelinou s přídavkem pisku s neutrální až mírně zásaditou reakci. Rostliny výhradně pěstované v hlubších kontejnerech vysazujeme nejlépe na jaře v bezlistém stavu. Jedině tyto rostliny dávají záruku dobrého ujmutí. Pro rostlinu vykopeme jámu 60 cm hlubokou a 50 cm širokou.
Na dno jámy dáme 10 cm štěrkové drenáže. Při podzimní výsadbě dochází během zimy k zahnívání dužnatých kořenů a roubovaná část kultivaru může namrznout. Při jarní výsadbě je nutné rostlinu důkladně zalit a udržovat půdní vláhu až do konce vegetační doby. Půdu kolem rostliny zakryjeme vrstvou drcené kůry nebo rašeliny. Rostlinu u jižní stěny vždy vysazujeme dál od zdi, aby netrpěla suchem.
Kterou vybrat
Vistárie vypěstované ze semena nejsou vhodné, protože rostou bujně, výhony jsou dlouhé, tenké a první násada květů se objevuje mnohem později než u rostlin množených vegetativně. Semenáče kvetou také méně a hroznovité květenství i jednotlivé květy jsou malé. Výsadbové rostliny jsou prodávány nejčastěji jako roubované nebo hříženci.
V okrasných školkách je nejvíce rozmnožovaná a žádaná Wisteria floribunda (vistárie květnatá). Na rozdíl od vistárie čínské je o něco méně vzrůstná, kolem 8 m. Kvete současně s vyrůstajícími listy od začátku do konce června. Hroznovité květenství je 30-50 cm dlouhé, silné vonné. Květy se oteviraji postupně odshora dolů. Druh má mnoho kultivarů rozličných barev od bílé, růžové, fialové až po kombinace základních barev a odstínů. Další nejvíce pěstovaný druh je Wisteria sinensis (vistárie čínská). U nás je známa od roku 1913, kdy se poprvé začala pěstovat v Průhonickém parku. Roste bujně a dorůstá až do výšky 12 m. Vonné květy jsou světle modré, ale i bílé. Květenství bývá kratší než u vistárie květnaté. Někdy kvete opakovaně. Všechny květy v hroznu se otevírají současně ještě před růstem listů. Kvete dříve než vistárie květnatá, a to už od poloviny dubna a během května.
Méně známé jsou W. frutescens a W. macrostachya. W. frutescens (v. křovitá) kvete fialově v létě od července do září na šikmo vzpřímených hroznech. Wisteria macrostachya (vistárie velkokvětá) dorůstá do výšky až 9 m. Hroznovité bílé květenství dlouhé až 50 cm vyrůstá na koncích letorostů v červnu až červenci.
BEZ ŘEZU NEPOKVETE
Řezem nezasahujeme jen do přirozené struktury růstového charakteru rostliny. Přetváříme i budoucí kosterní větve do víceméně přesně zvoleného umělého tvaru, který je závislý na tom, zda vistárii budeme pěstovat na pergole či na treláži u stěny, na konstrukci u domu, plotě apod. Aby byla vistárie stabilní a mohla být dobře tvarována, potřebuje opěrnou konstrukci. U stěny to bývá konstrukce z latěk upevněných svisle a vodorovně v rozestupech asi 40 cm. Používá se i drátěná mříž i vodorovně napnuté dráty.
Při jarní výsadbě
Sazenici zkrátíme terminální výhon o dvě třetiny nejlépe na pět pupenů. Pod ním vyrůstající dlouhé výhony, které svírají ostrý úhel s hlavní osou, zkrátíme na krátké tříoké čípky. Krátký trnový obrost, kratší výhonky pod 20 cm a květonosné větvičky ponecháme bez řezu.
Prosvětlovací řez
Řez v dalších letech je nezbytný. Pokud bychom nechali vistarii růst volně, nedocílíme bohatého kvetení a stejnoměrného zakrytí.
vymezené plochy. U rostlin bez řezu dochází k vzájemnému ovíjivému propletení i několika výhonů až k jejich postupnému zaškrcení. Výhony se tak propletou, že další řez se stává obtížný až nemožný. V tom případě nezbývá než prosvětlovací řez.
Přečtěte si také náš další článek, kde představujeme další popínavé rostliny do vaší zahrady!