Tykve, kterých je popsáno téměř 30 druhů, pocházejí z tropické a subtropické Ameriky. Nejvíce se pěstuje pět druhů: tykev obecná (Cucurbita pepo), tykev velkoplodá (Cucurbita maxima), tykev muškátová (Cucurbita moschata), tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia) a tykev pomíchaná (Cucurbita mixta).
Velmi rozšířená je tykev velkoplodá. Má poléhavý charakter růstu a vytváří velké několikametrové délky. Listy jsou také velké. Stopka plodu je oválná a měkká. Variabilita odrůd je značná, plody se odlišují tvarem i barvou, ovšem také velikostí. Známější jsou odrůdy s velkými plody o hmotnosti kolem 20 až 50 kg, ale existují i drobnoplodé typy. Sklízíme plně vyzrálé plody, které zpracujeme buď hned po sklizni anebo je uložíme do zimy při teplotě nad 10 °C.
Rozšířená je odrůda tykve velkoplodé Goliáš, která má oranžové plody. Narůstá však význam odrůdy Hokkaido. Její plody jsou značně menší, také oranžově zbarvené. Dužnina je sytě oranžová, bohatá na karotenoidy, mírně nasládlá a aromatická. Je velmi dobře skladovatelná.
Tykev obecná
Tykev obecná má keříčkový charakter. Vytváří velkou listovou růžici a z jejího středu narůstají dlouze řapíkaté, dlanitě dělené listy. Čepele bývají často bíle mramorované, takže to vypadá, jako by na nich byl bělavý povlak padlí. Stopka plodu je tvrdá a hranatá. Tykev obecná zahrnuje ze známějších typů patizony a cukety. Moderním způsobem využití je sklizeň mladých plodů o velikost jen kolem 10- 15 cm. Plody můžeme skladovat po dobu několika dnů v chladnu (do 10 °C). Plně vyzrálé plody mají sice trvanlivost značně prodlouženou, ale jsou tužší a zužitkují se obtížněji.
K zajímavým odrůdám tykve obecné patří špagetová tykev (Vegetable Spaghetti). Oválné plody mají tu zvláštní vlastnost, že se po uvaření jejich dužina rozpadne na dlouhá a tenká vlákna podobající se špagetám. Proto je výborná jako přílohová tykev. Plody vaříme v celku, jen je třeba je před vložením do vařící vody propíchnout na několika místech vidličkou.
Tykev muškátová
Tato tykev má popínavý růst. Její stonek je hranatý, stejně je hranatá také nezduřená stopka přisedlá k plodu. Plody jsou uprostřed zúžené, většinou nevýrazně zbarvené. Dužnina bývá krémově zabarvená. Má vysoký obsah cukrů a betakarotenu
Z nejznámějších odrůd uvádíme Butternut (,,máslový oříšek“). Název dostala od máslové konzistence dužniny, kterou získá po její tepelné úpravě. Jakoby oříškovou chuť vykazují plody zasyrova. Výborná je pro zapékání, na výrobu zavařenin nebo marmelád.
Tykev fíkolistá
Jde o rostlinu s popínavým růstem. Už podle názvu je zřejmé, že listy jsou dlanitě vykrajované a připomínají listy fiku. Plody jsou zelenobíle mramorované. Jejich dužnina je bílá. Významná je spíše jako podnož pro skleníkové okurky. Zvyšuje jejich odolnost k půdním houbám a částečně k chladnu a suchu.
Tykev pomíchaná zahrnuje různé formy vzniklé křížením. Nejvíce se setkáváme s drobnoplodými formami oválného tvaru. Zbarvení je pestré, od krémově bílých přes různě žíhané a mramorované. Uplatní se v podobě trvanlivých dekorací a aranžmá.
Nároky na pěstování
Tykve jsou teplomilnou zeleninou. Vyžadují dostatek slunce a záhřevné půdy. Přitom stanoviště musí být dostatečně propustné, s humózními a výživnými půdami. Na hnojení mají vysoké požadavky, zařazujeme je do první trati, proto k nim hnojíme hnojem (30-40 kg/10 m2) nebo ideálně je pěstujeme přímo na kompostu (zvlášť velkoplodé tykve). Dávka živin je N 45- 60 g, P205 40-50 g, K20 70-80 g a MgO 20-25 g/10 m2. Protože vegetační doba většiny odrůd je od 110 do 130 dní, pěstujeme je po polovině května, kdy již nehrozí pozdní mrazíky. Závlaha musí být pravidelná, především u průběžně sklízených cuket nebo patizonů. Vyvarujeme se však svrchní zálivky, která může podporovat šíření houbových chorob. V první třetiněvegetace provedeme ještě doplňkové přihnojení ledkem vápenatým. Dodáme tak asi třetinu celkové potřeby dusíku.
Pěstování
V zásadě se pěstování všech druhů tykví nijak výrazněji neodlišuje. Semena sejeme hnízdovitě po dvou až třech kusech, přičemž termín výsevu v teplých oblastech může být v závěru dubna, jinde až v květnu. Pěstební spon je běžně 1,5 x 0,6-1,0. Vhodné je mulčování černou netkanou textilií. Urychlí růst, omezí znečišťování rostlin a kontakt s půdou, ve které mohou být choroboplodné zárodky. Předpěstování sadby je možné, ale ne nezbytné. Provedeme ho přibližně měsíc před výsadbou v hrncích nebo větších sadbovačích.
Jakmile rostliny na záhoně zesílí, pokryjí dokonale pozemek a omezují růst plevelů. V době násady plodů přihnojujeme každé dva týdny tekutým hnojivem a pravidelně je zaléváme. Abychom docílili vyšší násady samičích květů a posléze plodů, zaštipujeme u plazivých odrůd růstový vrchol.
Sklizeň
Při sklizni zachováváme na plodech stopku, která chrání plod před vstupem infekce. Po sklizni vystavíme vyzrálé plody tykve velkoplodé, bezslupké, pomíchané nebo muškátové na týden na slunci nebo na vzdušném chráněném místě a necháme jejich slupku ztvrdnout. Podpoříme tím jejich trvanlivost. Naopak sklizeň mladých plůdků cuket a patizonů, kterou provádíme v krátkém intervalu několika dnů, vyžaduje jejich rychlé zužitkování.
Uplatnění tykví
Tykve podporují trávení a zlepšují peristaltiku střev, odvodňují organismus. Díky své nízké energetické hodnotě se užívají při redukčních dietách. Působí močopudně a podporují správnou funkci ledvin. Účinné látky snižují hladinu tuků v krvi. Přítomný provitamin A podporuje zrak a zlepšuje kvalitu vlasů, pleti a zubů. Dýňová semena obsahují až 50 % nenasycených mastných kyselin, které regenerují buňky a podporují zdravý růst.
Dužninu tykví (plazivých typů) můžeme konzumovat čerstvou ve formě salátů nebo studených polévek. Lze ji použít jako přísadu do moučníků a koláčů (například cukety a velkoplodé tykve), ale také dusit, zapékat, smažit a plnit. Ze zralých plodů dýní připravujeme za- vařeniny. Dužninu z vyzrálých plodů můžeme strouhat do salátů s majonézovou nebo hořčičnou remuládou. Dužninu také sušíme nebo proslazujeme.
Semena pražíme a používáme samostatně. Nesolíme je, protože pak jejich příznivý zdravotní účinek likvidujeme přemírou soli. Opražená semena můžeme přidávat do salátů nebo zapékaných a dušených pokrmů.
Tykve jsou obecně bohaté na vlákninu, z minerálií na měď, hořčík, vápník, železo, draslík, fosfor a zinek (ten především v semenech), nenasycené mastné kyseliny, kyselinu pantotenovou, vitaminy skupiny B, provitamin A (u oranžově a žlutě zbarvených). Obsahují pouze menší množství vitaminu C.
Navštivte také náš článek, jak pěstovat dýně!
