Smrk Brewerův patří k nejvzácnějším americkým smrkům. V přírodě se vyskytuje pouze v nízkém počtu na několika málo stanovištích v severozápadní Kalifornii a jihozápadním Oregonu. Byl objeven v roce 1863 a platně popsán až v roce 1885, když byl rok předtím znovu nalezen Howellem na severních úbočích pohoří Siskiyou v severozápadní Kalifornii, kde roste ve výškách do 2300 m n. m. v dosti suché a kamenité půdě.
Jak vypadá smrk Brewerův a kde roste?
V domovině dorůstá do výšky až 40 m (u nás asi o polovinu méně). Vyznačuje se vodorovně rozkladitými a poměrně tenkými větvemi, z nichž visí dolů dlouhé a tenké větvičky (2. řádu), které mohou dosahovat délky až 100 cm. Je to snad nejkrásnější smrk se závojovitou“ texturou, vhodný pro pěstování v našich středoevropských podmínkách. Kmeny dosahují průměru 80-100 cm (v domovině!), u nás nejvíce do 30 cm. Borka je šupinatá, červenohnědá, rovněž i mladé větvičky. Pupeny jsou kuželovité až válcovité, 5-8 mm dlouhé, kaštanově hnědé. Jehlice 20-30 mm dlouhé jsou rovné nebo slabě zakřivené, měkké, ploché, s bílými pruhy vespod, jinak tmavozelené, lesklé, od větviček paprsčitě odstávají (i na spodní straně). Šišky jsou úzce válcovité, 6-12 x 2-3 cm, nezralé zelené, později purpurové, zralé oranžově hnědé. Semena jsou dlouhá asi 3 mm.
Smrk Brewerův a jeho ideální podmínky pro pěstování
Pěstuje se poměrně zřídka. Vyžaduje, jako ostatně většina smrků, stanoviště v blízkosti lesů, tzn. vyšší vzdušnou vlhkost a chráněnou polohu na slunci nebo v polostínu. Na půdu není zvlášť náročný, roste dobře v každé normální zahradní půdě (raději hlubší) s neutrální až mírně kyselou reakcí. Rozmnožuje se semenem (nejčastěji importovaným) nebo roubováním na semenáče domácího smrku (Picea abies), což je v našich podmínkách nejčastější.
Je to opravdu velmi elegantní smrk, který by si zasloužil díky své atraktivnosti a nenáročnosti určitě většího rozšíření.
Pokud vás zaujal tento článek a chcete se dozvědět více o dalších jehličnatých stromech, přečtěte si náš článek o jalovcích!
